Fotoaparáty jsou rok od roku chytřejší, ale na některé situace jsou automatické režimy stále ještě krátké. V takových případech se vyplatí ovládat režimy manuální. Poradíme vám, jak na to.
Už v loňském roce jsme se společně podívali na to, jaká základní pravidla focení má. Pokud se tedy chcete více dozvědět o kompozici, portrétech či ostření, vřele doporučujeme přečíst dřívější článek Tipy pro lepší výsledky při focení. Na něj totiž dnes společně navážeme. Více se však zaměříme na funkce fotoaparátů jako takové.
Pracovní náčiní
Hned na úvod článku se sluší opět připomenout, že je úplně jedno, jakým přístrojem fotíte – zda digitální zrcadlovkou, levným kompaktem, ultrazoomem či chytrým telefonem. Následující poučky totiž platí pro všechna zařízení, která mají manuální nebo alespoň poloautomatický režim. A s tím se skutečně stále častěji v pokročilejší či jednodušší formě setkáte i u zmiňovaných smartphonů.
S plně manuálními režimy přijdete v dnešní době do styku i u těch nejlevnějších digitálních zrcadlovek. Abychom skutečně mohli demonstrovat všechny možnosti, padla proto volba právě na zrcadlovku – konkrétně na model Canon 700D, který jsme měli v setu společně s objektivem Canon 18-55mm IS STM. Právě tímto kouskem pro vás pravidelně fotíme i naše recenze.
Jde o amatérskou zrcadlovku střední třídy, která disponuje obrazovým procesorem DIGIC 5, který spolupracuje se snímačem CMOS s rozlišením 18 milionů bodů. Canon 700D nabídne citlivost ISO až 12 800, kterou lze navíc ještě bez blesku rozšířit na dvojnásobnou hodnotu. Nechybí ani třípalcový výklopný displej, jenž je možné ovládat dotykem. Více se o modelu Canon 700D dozvíte v našem obchodě (zde).
Canon 700D s objektivem 18-55mm IS STM
Hlavní hrdina dnešního článku z profilu
Detailní pohled na spoušť a další ovládací prvky
Zadní strana zrcadlovky
Výklopný displej je velmi užitečný
Prozkoumat všechny režimy, nejprve ty poloautomatické
Pokud se rozhodnete věnovat pokročilejším nastavením fotoaparátu, tedy nepoužívat pouze automatické režimy, je nutné se s nimi nejprve seznámit. Manuální režimy se zpravidla dělí do čtyř kategorií – P, TV, AV, M (někdy označováno také jako P, S, A, M). Až na poslední jmenovaný jde o tzv. poloautomatické režimy. Jejich obsluha je tedy daleko jednodušší než v plně manuálním režimu (M).
Volba režimů probíhá v případě Canonu 700D na otočném kolečku, u obyčejných kompaktů a chytrých telefonů se ale bude s největší pravděpodobností ukrývat v nabídce menu.
Otočné kolečko, prostřednictvím kterého se volí režimy fotoaparátu
Nabízí se otázka, proč manuální a poloautomatické režimy vůbec používat? Důvod je prostý – automatika není všespásná a v některých případech si nedovede poradit s pořízením momentky tak, jak by bylo žádoucí. Typicky jde například o focení na koncertech nebo v muzeích, kdy fotoaparáty tvrdošíjně chtějí zapínat blesk, aby dosáhly lepších výsledků. Pokud jej zakážete, nastaví pro změnu hodnotu ISO tak vysoko, že snímek bude nepříjemně šumět.
Právě v takovém případě přijde vhod režim P. V něm je totiž možné měnit hodnoty ISO manuálně, clona i čas jsou pak přiřazovány automaticky. Zatímco u testovaného snímku níže nám automatika nastavilo ISO na 6400, při manuálním nastavení jsme dosáhli hodnoty ISO 100. Čas expozice se tím sice prodloužil automaticky z 1/25 s na 2,5 s, ale to u statického snímku vůbec nevadí.
Výřez fotografie 1:1 ISO 6400
Výřez fotografie 1:1 ISO 100
Sluší se zmínit, že drtivá většina zrcadlovek nemá problémy s focením při vyšších hodnotách ISO. Proto u nich není nutné nastavovat ve špatných světelných podmínkách tak nízké hodnoty, které by zbytečně prodlužovaly čas expozice. Čím je totiž čas delší, tím více hrozí rozmazání snímku. Samozřejmě u levnějších kompaktů se ale velmi často setkáte s tím, že šum bude v momentce patrný už klidně při ISO 800. Předtím než se vydáte na lov momentek ve špatných světelných podmínkách, stojí za to si vše vyzkoušet nanečisto.
V následujících částech článku se detailněji podíváme na další zmiňované režimy a zároveň na další funkce fotoaparátů, které se vyplácí hlídat.
Režim P dovoluje měnit především citlivost ISO
Čas expozice
Pokud si chcete kromě hodnot ISO hrát také s prioritou času, hodí se režim TV (někdy označován jako S). V tomto režimu fotoaparát sám dopočítá tu nejvhodnější clonu. Nastavovat hodnotu času expozice dovoluje samozřejmě také plně manuální režim, u něj však již fotoaparát automaticky nedopočítává žádné další hodnoty. Pro začátečníky, na které cílí i tento článek, je tedy rozhodně vhodnější režim TV.
Čas expozice se nastavuje krokově v sekundách, respektive ve zlomcích sekund a fakticky ovlivňuje to, jak dlouho bude otevřená závěrka od stisku spouště fotoaparátu. Pomocí priority času můžeme relativně snadno pracovat s tím, zda bude fotka rozmazaná. Příliš dlouhé časy totiž nemá šanci udržet ani ten sebelepší fotograf v ruce, bez stativu se u nich neobejdete. To platí ale také o rychle se pohybujících osobách. Zkrátka při focení sportovního utkání nebo dovádějících ratolestí na zahradě je vždy vhodnější volit kratší časy závěrky.
Možnosti nastavení v režimu TV
Platí jednoduché pravidlo, podle kterého snadno poznáte, až do jakých hodnot můžete čas expozice prodloužit. Vodítkem je ohnisko objektivu. Pokud například fotíte objektivem s ohniskem 100 mm, expozice udržitelná z ruky by neměla přesáhnout hodnotu 1/100 s – stačí tedy za zlomek počítaný v sekundách dosadit ohniskové číslo.
Ohniska bývají zpravidla napsaná přímo na objektivech fotoaparátů, a to platí i o kompaktech. Právě u menších kapesních fotoaparátů často nemusíte ani vědět, jaké ohnisko zrovna máte na objektivu nastavené (jak moc je objekt přiblížený). Pokud ale vidíte, že objektiv má ohnisko 24-80 mm a vy jste zhruba v polovině zoomu, s největší pravděpodobností fotíte na ohnisko 50 mm (to je přesná polovina zmiňovaného ohniskového rozsahu). Čas expozice by tak měl být maximálně 1/50 s a méně, abyste byli schopni pořídit ostrou fotografii i bez stativu. Pokud máte optickou stabilizaci objektivu, můžete si troufnout i na mírně vyšší časy expozice.
Možnosti nastavení ISO u fotoaparátu Canon 700D
Z výše uvedeného by se skoro mohlo zdát, že se vždy vyplatí mít co nejkratší možnou expozici. Není to ale úplně tak pravda. Především v horších světelných podmínkách totiž při kratších časech závěrky není čip schopen pobrat tolik světla a musí si pomoci vyšší hodnotou ISO a fotografie pak mohou šumět. Na vyšší hodnoty ISO tak můžete poměrně snadno vyzrát právě delším časem expozice. To ale plně automatické režimy zpravidla nedělají, snaží se o co nejkratší uzávěrku, aby byla co největší jistota, že bude fotografie ostrá – a když to není potřeba, kvalita snímku zbytečně trpí.
S uzávěrkou můžete zkoušet také pracovat při různých kreativních fotografických aranžmá. Při velmi pomalé závěrce například můžete na statickém snímku zachytit pohyb, jak je vidět na momentce níže. U ní jsme zaostřili na ohnisko 52 mm, což by v případě focení z ruky znamenalo, že čas expozice by se pro pořízení ostrého snímku měl pohybovat okolo 1/50 s. My jsme místo toho ale nastavili při focení ze stativu nejdelší čas expozice, rovných 25 s. Díky tomu se do jinak ostrého snímku promítly pohyby projíždějících vozidel. Zároveň snímek neutrpěl na kvalitě, protože hodnotu citlivosti jsme mohli nastavit na ISO 100 (nejnižší hodnota).
Snímek s časem expozice 25 s ve vysokém rozlišení můžete stáhnout zde
Priorita clony
Posledním poloautomatickým režimem, o kterém jsme zatím nemluvili, je režim AV. V něm je možné nastavovat prioritu clony. Právě clona umožňuje kreativně pracovat s hloubkou ostrosti snímku a logicky také s jeho vyzněním.
Možnosti režimu AV
Clona přímo souvisí se světelností objektivu (označováno například jako f/2.8). Právě světelnost objektivu totiž rozhoduje o tom, jakou minimální clonu budete moci použít. U námi testovaného objektivu Canon 18-55mm IS STM je světelnost dána v rozmezí od f/3.5 - 5.6. To znamená, že u nejmenšího ohniska 18 mm je možné nastavit clonu minimálně f/3.5, u maximálního zoomu, tedy ohniska 55 mm pak minimálně f/5.6 a samozřejmě i další vyšší hodnoty.
Na snímcích níže je nejprve ukázána clona f/3.5. Všimnout si můžete zaostřeného koníka a decentně rozmazaného pozadí. Na druhém snímku jsme pro demonstraci nastavili clonu na extrémní hodnotu f/11. Tím jsme docílili menší hloubky ostrosti – pozadí má daleko jasnější obrysy. Mezi profesionálními fotografy je zpravidla žádoucí co největší hloubka ostrosti (především u portrétů). Jenže světelnější objektivy jsou složitější na konstrukci, kvůli čemuž jsou logicky i citelně dražší.
Clona f/3.5 – v originálním rozlišení můžete snímek stáhnout zde
Clona f/11 – v originálním rozlišení můžete snímek stáhnout zde
Vyvážení bílé a expozice
V poloautomatických režimech a koneckonců i v tom plně manuálním se vyplatí myslet minimálně na dvě další nastavení. Tím prvním a nejvíce důležitým je vyvážení bílé, často označované zkratkou WB. Právě s tímto parametrem mají totiž digitální fotoaparáty obecně velmi často problémy. Pro focení za slunečného dne, v šeru nebo pod umělým světlem se totiž vždy hodí jiný režim. A automatika jej nemusí vždy vybrat správně, snímky pak mohou být nažloutlé, zešedlé nebo namodralé.
Nastavení vyvážení bílé
Především pokud fotíte v interiérech s umělým osvětlením, hodí se opravdu vyvážení bílé nenechávat na automatice. Vyzkoušejte si jednotlivá nastavení nejprve nanečisto v různých situacích, protože různé modely se od sebe diametrálně liší. Pokud si pak s dalším nastavením fotoaparátu nevěříte, můžete například zvolit poloautomatický režim P, ve kterém ale hodnotu ISO necháte stále nastavenou na auto. Jediné co pak budete nastavovat, bude právě vyvážení bílé.
Jak diametrální rozdíly mohou při focení stejné scény vzniknout pouhým nastavením vyvážení bílé, můžete vidět na snímcích níže. První je nastaven jako světelný zdroj žárovka, v druhém případě pak denní žárovka (5700 až 7100 K):
Vyvážení bílé - v originálním rozlišení můžete snímek stáhnout zde
Vyvážení bílé - v originálním rozlišení můžete snímek stáhnout zde
Automatika může mít v určitých specifických situacích problémy se samotnou expozicí. Proto ji u drtivé většiny fotoaparátů můžete nastavit manuálně. Korekce se udává v expozičních jednotkách EV a je možné ji používat v rozsahu +/- 3, u některých zrcadlovek dokonce až v +/- 5.
V podstatě platí jednoduché pravidlo, v případě přidání korekce je snímek světlejší, v případě ubrání tmavší. Ubíráním korekce se tak například můžete vyvarovat přepalů. Kladné hodnoty se používají logicky tam, kde automatika snímky ztmavuje – typicky na horách nebo zimních stadionech, kde z bílého sněhu nebo ledu většina fotoaparátů dělá šedivý. Obecně platí osvědčené pravidlo, že snímek je lepší mít podexponovaný. V následné postprodukci se totiž daleko lépe upravuje než v případě těch přeexponovaných – přepálených.
Podexponovaný snímek v originálním rozlišení můžete stáhnout zde
Snímek s ideální expozicí v originálním rozlišení můžete stáhnout zde
Přeexponovaný snímek v originálním rozlišení můžete stáhnout zde
Pokud si hodnotou expozice nejste jisti, můžete zkusit také režim AEB, který nabízejí některé pokročilé fotoaparáty. v něm jsou automaticky vyfoceny tři snímky za sebou v různých korekcích expozice. Vy si potom můžete vybrat tu momentku, která podle vás vypadá nejlépe. Je ale možné, že snímaná scéna bude tak rychlá, že na podobné prostoje zkrátka už nebude vůbec čas. Pomoci tak může i to, když místo formátu JPEG budete fotit do RAWu. U něj se totiž chyby v korekci expozice upravují daleko lépe, než v případě JPEGu.
Režim AEB pomůže, pokud si nevíte rady s korekcí expozice
Vhod může přijít také focení do RAWu, který nabízí následně větší možnosti postprodukce
Plně manuální režim pro profíky
V plně manuálním režimu je logicky možné nastavovat všechny výše zmiňované hodnoty. Upravovat tedy můžete nejen citlivost ISO, ale také čas expozice, clonu a mnoho dalších funkcí. Například i to, jak konkrétně má fotoaparát ostřit – zda se má zaměřovat na tváře, nebo na určitou část záběru.
V manuálním režimu už ale za kvalitu snímku plně odpovídá fotograf, samotný fotoaparát už jen poslouchá jeho příkazy. Nejprve je tedy vhodné naučit se plně ovládat poloautomatické režimy a až poté se vrhnout do tajů plně manuálního fotografování.
Ukázka plně manuálního režimu