Návod: Router jako základní stavební kámen počítačové sítě

Na internet jsou kladeny rok od roku vyšší nároky. Jen v rámci jedné domácnosti se k němu připojujeme často z několika různých zařízení – počítačů, notebooků, smartphonů, tabletů, ale dokonce i z chytrých televizorů a herních konzolí. A to většinou ještě bezdrátově. Všechen síťový provoz obstarává zpravidla router – základní stavební kámen počítačové sítě.

V dnešním článku se podíváme na to, jak se jeden takový router zapojuje a konfiguruje, což si ukážeme na cenově zajímavém modelu TP-LINK TL-WR1043ND. Nutno podotknout, že samotná tvorba sítě není nic jednoduchého a celý proces by si bez nadsázky vyžádal odbornou publikaci o několika stovkách stran. O to se ale dnes snažit nebudeme, místo toho osvětlíme několik základních pojmů, aby si doma zvládli jednoduchou síť postavit i méně zkušení uživatelé.

TP-LINK TL-WR1043ND

Žlutý kabel sem, modrý tam

Levnější routery je zpravidla možné začít rovnou instalovat, dražší jsou často sofistikovanější a je nutné je nejprve sestavit. Mají například odnímatelné antény, které je nutné nejprve našroubovat na příslušné konektory na zadní straně. Existuje také řada routerů, která se snaží nalákat uživatele na designový vzhled. Není výjimkou, že jsou takové modely opatřeny stojánky, jež je nutné také nasadit. V tomto případě by se uživatelé měli raději vždy řídit dodávaným nápadem, aby nedopatřením stojánek neponičili.

Ještě před samotnou instalací je vhodné si také tento síťový prvek prohlédnout ze všech stran a zkontrolovat, kde se nachází jednotlivé konektory. Routery jsou totiž často umisťovány na nepříliš dobře přístupných místech – to aby nebyly vidět jejich kabely. Tento krok vám tak velmi usnadní následné zapojování kabelů a případně dalších periférií, jako jsou například USB disky.

Instalace jedné z antén

Nainstalované antény

Aby výrobci instalaci uživatelům co nejvíce zjednodušili, jsou často konektory na zadní straně barevně odlišeny. Modrý je tak zpravidla WAN port, který občas bývá opatřen také popiskem internet. Do této zdířky je nutné zapojit internetový kabel od poskytovatele připojení. Nejčastěji jde tedy o ethernetový kabel vedoucí přímo z modemu.

Žlutě pak bývají označeny síťové konektory pro připojení počítačů, potažmo dalších klientů. I když budete chtít mít všechna zařízení připojena bezdrátově, na první konfiguraci je vhodné PC připojit klasicky kabelem. Instalace tak pro vás bude jednodušší a nebude se neustále přerušovat restarty a následnými přihlašovacími dialogy.

Pokud máte všechny kabely zapojeny správně, a to včetně napájení, můžeme samotný router zapnout. Jak je zřejmé, k tomu slouží tlačítko On/Off. Na některých routerech chybí, zařízení se tak jednoduše spustí hned, jak jej zapojíte do elektrické sítě. Jiné modely mají zase tlačítek více – například u testovaného modelu TP-LINK TL-WR1043ND nalezneme ještě tlačítko pro zapnutí/vypnutí zabudovaného WiFi adaptéru a tlačítko WPS/reset. To slouží k snadnému připojení do bezdrátové sítě, jak si popíšeme níže, a také pro resetování routeru do defaultního nastavení.

Před instalací je vhodné si router prohlédnout ze všech stran

Správně zapojený router

S první konfigurací pomůže rádce

Tento článek se primárně nevěnuje výběru routeru, přesto si jednu radu odpustit nemůžeme. Síťové prvky je vhodné vybírat samozřejmě v první řadě podle jejich parametrů a funkcí, zapomínat bychom neměli ani na tak základní věc, jako je jazyková lokalizace. Pouze některé routery totiž komunikují česky, na což mohou někteří uživatelé narazit, pokud tedy neovládají některý z hojně používaných světových jazyků. U většiny modelů totiž konfigurace probíhá v angličtině.

Do konfiguračního menu se dostanete u každého routeru jinak. Některé modely používají přednastavenou IP adresu, kterou stačí zadat do adresního řádku webového prohlížeče, jiné zase klasickou webovou adresu, složenou zpravidla z názvu zařízení – například do konfiguračního prostředí testovaného routeru TP-LINK TL-WR1043ND se dostanete prostřednictvím adresy http://tplinklogin.net.

Pak už jen stačí zadat přihlašovací údaje, nejčastěji je jméno admin a heslo buď také admin, nebo 1234. Přihlašovací údaje pro vaše konkrétní zařízení v defaultním nastavení naleznete prakticky vždy na štítku na spodní straně zařízení společně se sériovým číslem výrobku. Zde je zpravidla napsáno také to, jak se dostat do konfigurace routeru, případně tedy již zmiňovaná IP adresa.

Do routeru od společnosti TP-LINK jsme se připojili prostřednictvím adresy http://tplinklogin.net

Úvodní obrazovka konfiguračního menu

Ve chvíli, kdy se dostaneme do konfiguračního menu, můžeme již nastavení routeru libovolně upravovat. Většina výrobců navíc v dnešní době myslí i na uživatele, proto vybavují svá síťová zařízení průvodci. Ty se buď spustí automaticky při prvním přihlášení a provedou vás procesem instalace, nebo je vyvoláte pomocí nabídky Quick Setup.

V podstatě všechny nezbytné funkce routeru tak můžete nastavit v několika málo krocích. V prvním je nutné detekovat signál internetu. Detekce může proběhnout automaticky nebo v manuálním režimu. Většinu domácích připojení ale moderní routery dokážou rozpoznat svépomocí.

Další krok je o poznání důležitější, nastavuje se v něm bezdrátová síť – u dražších a sofistikovanějších routerů může být sítí hned několik, nabídka je pak daleko bohatší. SSID je název bezdrátové sítě, který se bude zobrazovat ve výpisu bezdrátových sítí. WiFi můžete nechat otevřené, tedy dovolit komukoliv se připojit do vaší sítě.

Daleko vhodnější variantou je ale vytvořit zabezpečení, tak aby se minimalizovala šance, že se někdo nabourá do vašeho počítače. Silné heslo by mělo obsahovat velká i malá písmena a ideálně také číslovky. Kombinace by však měla být dobře zapamatovatelná. Vhodné je tak například místo některých písmen používat číslice, 3 místo B nebo 4 zaměnit za A. Místo MartinJeKinG pak heslo v našem případě bude M4rtinJ3KinG. Zabezpečením zpravidla průvodce končí, po restartování začne router fungovat již s novým nastavením.

Průvodce provede uživatele jednoduchým nastavením routeru

V prvním kroku se nastavují parametry poskytovatele, detekuje se tedy internetový signál

Při nastavení bezdrátové sítě je vhodné nezapomenout nastavit silné heslo  

Tím je nastavení routeru ukončeno

Po dokončení průvodce musí být router restartován

Pokročilé možnosti nastavení

Zkušenější nebo náročnější uživatelé samozřejmě mohou sáhnout také po pokročilejších nastaveních bezdrátové sítě. Těch je opravdu široké množství, řada z nich se navíc hodí spíše pro sofistikovanější sítě a opravdu již zkušené „síťaře“. Proto se v této části článku zaměříme především na praktičtější nastavení, která mohou být nejen užitečná, ale často vyřešit také nejeden problém.  

Řeč je například o kvalitě bezdrátového signálu. Kvalita datového přenosu, a potažmo také přenosová rychlost, se dá totiž výrazně zlepšit vhodným nastavením routeru. Především tedy vhodným nastavením kanálů (Channel). Především v hustých zástavbách, na kolejích a panelákových sídlištích, totiž není problém narazit na silné zahuštění WiFi sítěmi, které se samozřejmě navzájem ruší – pásmo, v němž pracují bezdrátové routery, zkrátka není nekonečné. To platí pro 2,4GHz i 5GHz technologii.

Zobrazit sítě ve vašem okolí rozřazené podle kanálů, ve kterých pracují, je možné prostřednictvím speciálních utilit. Jednou z nich je například WiFi Analyzer pro chytré telefony a počítačové tablety s operačním systémem Android. Jednoduše se pomocí tohoto programu podíváte, na kterých kanálech vysílají ostatní bezdrátové sítě nejvíce a nejintenzivněji, a podle toho nastavíte svůj router na jiný kanál. Druhou, časově náročnější možností je metoda pokus omyl – pokud v nastavení auto nepracuje základní stavební kámen počítačové sítě korektně, jednoduše vyzkoušíte nastavit jeden kanál po druhém. V každém nastavení si vyzkoušíte, jak daleko můžete s notebookem jít, aby byl signál stále kvalitní, a jaká je přenosová rychlost, například pomocí internetové aplikace speedtest.net. Kanál, který bude vykazovat nejlepší hodnoty, samozřejmě zvolíte.

Pokročilé nastavení routeru

Program WiFi Analyzer dokáže zobrazit všechny bezdrátové sítě v dosahu

Možnosti nastavení bezdrátových sítí jsou samozřejmě daleko širší. Prostřednictvím položky „Enable SSID Broadcast“ můžete například proměnit vaší WiFi síť na neviditelnou. Připojit se tak k ní budou moci pouze jedinci, kteří na počítači zadají správně její název, což je bezesporu další bezpečnostní pojistka. Vhod může přijít také funkce WPS, která slouží ke snadnému připojení dalších klientů. Ve chvíli, kdy se chcete k routeru připojit, jednoduše na počítači nebo na libovolném dalším zařízení zadáte předem přednastavený PIN kód – některé přístroje je dokonce dokážou přečíst automaticky (opět po stisku tlačítka). Připojit se je možné přitom pouze v případě, kdy na routeru stiskneme manuálně tlačítko WPS, zcela se tak minimalizuje možnost, že se k síťovému prvku připojí někdo mimo váš domov. Zda je funkce WPS aktivní zjistíte buď přímo v nastavení routeru, nebo prostřednictvím indikačních diod – příslušná dioda se rozbliká.

Některé routery také dovolují vytvořit více bezdrátových sítí, nebo také speciální sítě pro hosty. Můžete tak snadno vytvořit WiFi speciálně pro návštěvy, které se díky tomu budou moci připojit k internetu. Zároveň však nezískají přístup ke sdíleným složkám a dalším citlivým datům. Bezdrátová síť pro hosty se nastavuje stejně jako klasická WiFi síť, pochopitelně ale s jiným názvem a heslem. Druhá síť určená pro občasné uživatele výrazně zvyšuje zabezpečení vaší domácí konektivity, zároveň ale klade vyšší nároky na routery. Aby zvládaly větší zátěž, musí mít vyšší výkon – jinak může toto nastavení celý systém výrazně zpomalovat nebo dokonce docházet i k výpadkům celého systému.

V otázce zabezpečení je opět nutné myslet na heslo. Řeč tentokrát není o přihlašovacích údajích k bezdrátové síti, ale k samotné konfiguraci routeru. Pokud necháte přednastaveny defaultní hodnoty, snadno může konfiguraci měnit kdokoliv, kdo se k routeru připojí nebo k němu získá fyzický přístup. V krajním případě dokonce může router i ovládnout na dálku a monitorovat váš síťový provoz. Vhodné je tedy v nabídce System Tools (nebo podobně pojmenovaném menu) vždy defaultní přístupové údaje změnit na vlastní.

Zda je funkce WPS aktivní zjistíte buď přímo v nastavení routeru, nebo prostřednictvím indikačních diod – příslušná dioda se rozbliká.

Nastavení WPS

Vhodné je změnit také přístupové údaje do konfiguračního menu routeru

Prémiové funkce dražších modelů

Čím dražší přístroj vlastníte, tím více vám toho zpravidla nabídne. Na drtivé většině routerů s cenovkou přesahující tisíc korun se tak dnes již zabydlely praktické USB porty. Prostřednictvím nich můžete připojit tiskárnu i USB flash disk. V obou případech pak mohou daná zařízení využívat všechny připojené počítače nebo ty, kterým to povolíte. Například flash disk tak můžete pár kliky proměnit na FTP nebo mediální server, ze kterého pak budete v celé domácnosti přehrávat videa, hudbu, apod.  

Užitečná může být také Rodičovská kontrola, kterou disponují dražší routery. Pomocí té se stanovují pravidla pro všechna připojená zařízení. Pokud tedy například vaše ratolesti mají vlastní počítač, můžete jim nadefinovat, kdy přesně se mohou připojit k internetu a kdy ne. Například v době učení tak mohou mít pravidelně zakázaný přístup na web. Po povolení této funkce se vždy zobrazí kalendář, ve kterém si můžete naklikat den po dni, kdy má být přístup na internet pro konkrétní zařízení povolen.

Možností pokročilého nastavení je ještě daleko více. Žádné z nich se ale nemusíte u moderních routerů bát. Většina funkcí je popsána přímo v konfiguračním menu, a to dokonce i u těch levnějších přístrojů. Například u testovaného modelu TP-LINK TL-WR1043ND tak každou položku, kterou můžete při konfiguraci zvolit, máte pečlivě vysvětlenou ve sloupku po pravé straně, jak jde vidět na obrázcích níže. Některé dražší přístroje dokonce dovedou správnost nastavení hlídat i automaticky a v případě, že nějakou konfiguraci provedete chybně, upozorní vás na to i s návrhem opravy.  

Nastavení sdílení USB disku

Jednotlivým uživatelům je možné přiřazovat práva na sdílené disky

Nastavení rodičovské kontroly je otázka pár kliků