Videokamery jsou oblíbeným společníkem nejen na dovolené. Umožňují uchovat všechny důležité vzpomínky. Jak ale vybrat tu pravou? To zjistíte v tomto průvodci.
Na trhu je aktuálně na dvě stě různých modelů videokamer. Každá má přitom nejen jiné přednosti, ale i zaměření a hodí se tedy pro jiného uživatele. Ještě před nákupem si je tak v první řadě nutné rozmyslet, k čemu budeme kameru používat – zda k natáčení rodinných momentek na dovolených, pořizování akčních záběrů během zimních či letních radovánek, nebo jako bezpečnostní prvek pro zabezpečení automobilu.
Klasické kamery jako základ
Klasické kamery slouží zejména k zachycování životních vzpomínek a dalších událostí. Hned na úvod se však nabízí otázka, nejsou dnes již kamery přežitkem? Přeci jen video klidně i ve vysokém rozlišení zvládne v současnosti natáčet každý druhý chytrý telefon nebo levný kompaktní fotoaparát… Odpověď je jednoznačná – nejsou. Když dva dělají totéž, není to totéž.
Videa dnes opravdu dokáže natáčet celá řada zařízení, ale pro volbu klasické videokamery hovoří jasně lepší kvalita obrazu, což platí obzvláště za zhoršených světelných podmínek, stejně jako kvalitnější záznam zvuku. Klasické kamery nabízí zpravidla také komfortnější ovládání a daleko širší možnosti nastavení. A to přitom platí i o levnějších modelech. Slušně vybavenou kameru je možné pořídit už za čtyři tisíce korun.
Klasické kamery rozdělujeme na několik podkategorií, nejčastěji podle způsobu, jakým ukládají data. Svého času se velké popularitě těšily přístroje natáčející na miniDV pásky. Výhodou tohoto záznamu byla především jeho kvalita, záznam byl totiž ukládán v plné kvalitě, nedocházelo tedy k žádné kompresi. Z tohoto důvodu se těšily miniDV kamery popularitě i mezi profesionálními uživateli.
V rámci domácího segmentu jsou však dnes již miniDV modely překonané. Zpracování videa z miniDV kazety je totiž o něco složitější, stejně jako případná další archivace. Z trhu tak většinu modelů vytlačily kamery používající jako záznamové médium paměťovou kartu. Její výhody snad není ani nutné více osvětlovat, stejně jako u kompaktů stačí kartu vytáhnout a vložit do čtečky v počítači, čímž je veškerá nutná práce s archivací u konce. Výhoda je také v nižší poruchovosti. Tím, že kamera neobsahuje na rozdíl od kazetových modelů žádné mechanické prvky, je i méně poruchová a nevyžaduje zpravidla žádnou další složitější údržbu.
Se systémy záznamu dat ale výrobci neustále experimentují, jeden čas se na trhu například objevovaly modely, které ukládaly data rovnou na DVD média. Většího rozšíření se však tento systém nedočkal, protože mechanika byla zpravidla tak hlučná, že se to projevovalo nepříjemnými hluky i do samotného záznamu. Technologie, která se uplatnila daleko lépe, je tzv. hybridní záznam. Kamera má kromě slotu na paměťové karty také zabudovanou paměť – zpravidla flashovou, občas ale klidně i klasický pevný disk, podobný jaký využívají například notebooky.
Jaké parametry sledovat
Ať už zvolíte libovolný způsob ukládání dat, je nutné sledovat některé parametry kamery. Ty v podstatě určují, jak kvalitní videa dokáže přístroj zaznamenat. V první řadě je řeč o rozlišení. Především u levných modelů se lze nejčastěji setkat s označením HD, což znamená možnost ukládat videa v rozlišení až 1280 x 720 obrazových bodů.
To nemusí řadě uživatelů v dnešní době stačit, přeci jen u klasických televizorů i počítačových monitorů jsme si spíše zvykli na vyšší standard Full HD, tedy 1920 x 1080 pixelů. I s ohledem na to, že videa budeme posléze sledovat právě na televizoru nebo počítači, se rozhodně vyplatí si přibližně tisíc korun za vyšší rozlišení připlatit.
Ti nejnáročnější uživatelé pak nejspíše sáhnou po přístrojích, které nabízí rozlišení 4K, tedy čtyřikrát více než Full HD. Takové přístroje dokážou již zaznamenávat obraz v rozlišení 3840 x 2160 obrazových bodů. Jak ukazují trendy nových televizorů a počítačových monitorů, s tímto rozlišením se budeme setkávat stále častěji a postupně nejspíše nahradí i dnes nejrozšířenější Full HD. 4K rozlišení je v současnosti typické především pro pokročilejší videokamery, čemuž pochopitelně odpovídá i jejich cena. Ceny nejlevnějších 4K kamer se pohybují okolo deseti tisíc korun, spíše se však šplhají do výšin několika desítek tisíc.
Dalším důležitým parametrem je snímková frekvence, která je udávána zkratkou fps (frames per second; snímků za vteřinu). Jako minimální hodnota, při které lidské oko již nerozezná jednotlivé obrazy, ale vnímá pohyblivé video, se považuje 30 fps. Celá řada kamer dnes ale nabízí klidně i dvakrát plynulejší záznam. Ten se hodí především pro efekty zpomaleného videa (slow motion).
U snímkové frekvence výrobci navíc rozlišují videa s neprokládaným (zkratka p) a prokládaným řádkováním (zkratka i). Neprokládané řádkování obsahuje záznam složený z kompletních snímků, zatímco prokládaný ze stejného množství sudých a lichých půlsnímků. Logicky kamera s frekvencí 50i bude mít stejné množství obrazových informací jako model s frekvencí 25p. Přínos půlsnímků měl význam především v době analogových obrazovek, dnes již jeho přínos není prakticky žádný.
Zoom a stabilizace
Podceňovat se rozhodně nevyplácí ani zoom. Stejně jako u digitálních fotoaparátů rozlišujeme dva druhy přiblížení, optické a digitální. V prvním jmenovaném případě se při přiblížení nemění kvalita snímaného objektu, obraz je skutečně přibližován pomocí optické soustavy. U digitálního zoomu elektronika udělá pouze výřez z obrazu a ten přiblíží, logicky se tak zhoršuje jeho kvalita. Je to úplně stejné, jako když uděláte výřez fotografie na obrázku.
Většina kamer kombinuje obě dvě možnosti přiblížení, nabízí tedy zákazníkovi optický zoom, a pokud již není optické přiblížení k dispozici, plynule přejdou na zoom digitální. Ty nejlevnější kamery na trhu zpravidla ale optický zoom nemají vůbec. Logicky ale platí, čím vyšší má kamera optické přiblížení, tím kvalitnější scény v dáli s ní budeme moci pořizovat.
Nenechte se ale zlákat při výběru kamery pouze co nejvyšším zoomem. Čím více objekt přiblížíte, tím více snižujete stabilitu celého záběru. Proto jsou kamery vybaveny stabilizátorem, který případné chvění ruky eliminuje. Opět rozeznáváme dva druhy.
Levnější kamery jsou vybaveny elektronickou stabilizací. Snímač má v takovém případě větší rozlišení než je skutečný záznam a elektronika výřez obrazu posouvá daným směrem tak, aby eliminovala pohyby ruky. Daleko lepších výsledků dosahuje optická stabilizace, která pracuje na principu jemných výkyvů optiky proti směru ruky. Tento systém je ale finančně náročnější, proto se objevuje spíše až u střední nebo vyšší třídy kamer.
Případné problémy s nedostatečnou stabilizací v situacích, kdy potřebujete opravdu velký zoom, může kompenzovat samozřejmě pořízení stativu. Stejně tak ale může v přírodě pomoci, když si ruku s kamerou opřete o sloup, stěnu, nebo například o lavičku.
Ergonomie a prémiové vychytávky
Věc, kterou řada lidí při výběru kamery podceňuje, je ergonomie. Většina kamer si je totiž v dnešní době velmi podobná. Především v nižší a střední cenové třídě jsou typické kompaktní rozměry a nízká hmotnost. Přesto jsou občas rozdíly ergonomie propastné, řeč je především o rozmístění jednotlivých ovládacích prvků. Vhodné je si tak všechna tlačítka důkladně prozkoumat a zjistit, kde se nachází zoom, kde spoušť a další prvky, abyste věděli, zda vám takové rozmístění bude vyhovovat.
Velmi příjemné, alespoň v otázce ergonomie, jsou přístroje vybavené dotykovým displejem. Ten tak neslouží pouze ke sledování pořízeného záznamu, ale také k ovládání funkcí kamery. Práce na dotykových panelech je zpravidla rychlejší a intuitivnější. Na druhou stranu pokud často natáčíte na horách, neobejdete se bez speciálních rukavic, se kterými je kapacitní dotykové displeje možné ovládat.
Výrobci se v konkurenčním boji snaží zaujmout i prémiovými funkcemi. Vhod může přijít například výklopná lampa pro natáčení nočních scén, stejně jako speciální filtr větru, který má za úkol potlačit na záznamu hluky způsobené nevlídným okolím. Některé modely, především z řad profesionálnějších strojů, jdou dokonce ještě dál – nabízí možnost záznamu prostorového zvuku.
Stále častěji se ale u kamer prosazují také moderní technologie, jako je například bezdrátová konektivita. V takovém případě je pak možné připojit zařízení třeba pomocí Wi-Fi k televizoru a bez jediného kabelu prohlížet natočená videa. Tuto funkci logicky ale musí podporovat i televizor. Mezi další prémiové funkce patří GPS nebo záznam v trojrozměrném režimu. Připojení k televizoru pomocí kabelu dnes nabízí prakticky všechny modely.
Speciální kamery do auta i na sport
Kromě klasických kamer jsou na trhu k mání samozřejmě i různé specialitky. Mezi nejpopulárnější patří kamery do auta a extrémně odolné modely. První zmiňovaná kategorie může pomoci s případnou nehodou, respektive s dokazováním toho, jak k ní skutečně došlo. Kamera do auta se jednoduše připojí na čelní sklo automobilu a snímá celý průběh jízdy.
Další oblíbenou kategorií jsou outdoorové přístroje, jež cílí především na sportovce a milovníky adrenalinu. Mají velmi odolnou konstrukci, nebo jsou dodávány se speciálními pouzdry, díky kterým kameře nevadí pády, prach a v některých případech dokonce ani voda. Rady, na co si dát pozor při výběru outdoorové kamery, naleznete v našem průvodci (zde).
Zapomenout nesmíme ani na speciální kamery, které spadají do kategorie nositelné elektroniky. Především se tedy jedná o sluneční nebo lyžařské brýle, které v sobě mají zabudovanou kameru. Své využití tak najdou opět při sportování.