V naší nabídce naleznete nepřeberné množství nejrůznějších sluchátek. Malá, velká, lehká, těžká. V čem všem se jednotlivé modely liší a jak vybrat ten ten správný? Přesne to vám poradíme v dnešním článku.
Při výběru sluchátek aktuálně narazíte na několik stovek různých modelů. Liší se od sebe vzhledem, kvalitou a v neposlední řadě samozřejmě také svou cenou. Zatímco za nejlevnější sluchátka zaplatíte méně než sto korun, za ty nejlepší modely klidně i stejné sumy jako za slušně vybavený počítač.
Zorientovat se v aktuální nabídce pomáhají i samotní výrobci, sami totiž zpravidla informují o tom, který model se na jakou činnost hodí nejlépe. Pro hráče počítačových her se zkrátka hodí něco úplně jiného než pro toho, kdo si chce běháním v parku vylepšovat svojí postavu. Úplně jiná sluchátka zase upřednostní majitelé mobilních telefonů, kteří budou poslouchat své oblíbené songy na cestách.
V každé ze jmenovaných kategorií můžete narazit na řadu rozdílů. A to se samozřejmě nebavíme pouze o barevných kombinacích, ale také o cenách a s tím úzce související kvalitě zvukové reprodukce. Jakými kroky se tedy řídit, abyste vybrali co možná nejlépe?
Jak budete sluchátka používat?
Při výběru sluchátek by si měl uživatel vždy jako první určit, jakým způsobem je bude chtít používat. Základ nabídky tvoří tzv. náhlavní sluchátka, která jsou opatřena hlavovým mostem, který spojuje pravé sluchátko s levým přes horní část hlavy. Tento typ sluchátek vlastně provází hudbu od dob prvních kapesních přístrojů a je hojně oblíbený dodnes.
Hlavním výrobním materiálem zpravidla bývá plast, který je u pokročilejších modelů ještě velmi často vyztužen železným či ocelovým páskem. I u těch nejlevnějších modelů je zpravidla možné tuto konstrukci posouvat v několika krocích a upravovat ji tedy tak, aby držela na hlavě co nejlépe. S rostoucí cenou zpravidla vzrůstá také odolnost celé konstrukce, případně jsou dražší modely opatřeny ještě různým polstrováním, aby bylo používání sluchátek co možná nejpohodlnější.
V posledních letech se také rozmáhá nový typ konstrukce, u nějž není hlavový most veden přes horní stranu hlavy, ale v oblasti týlu. Tato konstrukce má výhodu především v tom, že váha sluchátek je rozložena do více bodů. Zpravidla plastová konstrukce je často vedena za ušima, takže drží podobně jako třeba optické brýle, druhotným podpěrným systémem je pak právě oblast týlu.
Není žádným překvapením, že s touto konstrukcí se setkáváme zpravidla u levnějších sluchátek. Ozvučnice totiž nemusí držet tak dobře na uších (nepřiléhají tolik), čímž se logicky nevyužívá plný potenciál zvukové reprodukce sluchátek. Přestože to u levnějších modelů nemusí být na obtíž, u těch pokročilejších výrobci většinou využívají jiná řešení, o kterých se více dozvíte v další části článku.
Stejně jako roste popularita počítačových tabletů a chytrých telefonů, roste zájem lidí i o tzv. pecky – špunty. Ty jsou hojně používané na cestách právě u zmiňovaných zařízení. Jejich hlavní výhoda je zřejmá, jsou natolik kompaktní, že na cestách nezaberou příliš místa a zároveň díky nízké hmotnosti nejsou ani velkou přítěží.
Na hlavě pecky drží jen pomocí speciálních nástavců, které vyplňují vnitřní prostor ucha. Právě proto je tvar špuntů prakticky vždy kulatý – kopírují tvar ušního otvoru. Protože každý má tvar ucha jiný, pecky nemusí všem dobře padnout. Pokročilejší modely jsou proto velmi často vybaveny speciálními nástavci, které lépe drží díky tomu, že jsou mírně zakleslé ve zvukovodech. V balení bývá hned několik nástavců různých velikostí, aby mohl uživatel používat tu, která mu bude sedět nejlépe.
V prodeji se můžete setkat i s různými hybridy. Často jde o špunty, které mají různé nástavce, aby lépe držely na hlavě především při sportovních aktivitách. Dokonce je možné najít i pár modelů, jež jsou plnohodnotnými špunty, ale přitom mají hlavovou opěrku úplně stejně jako náhlavní modely. Výrobci zkrátka experimentují, aby přinesli uživatelům co možná nejlepší model. Hybridy si zpravidla zachovávají lehkou váhu pecek, ale zároveň odbourávají jejich nedostatky – nevypadávají z uší, když zatáhnete nedopatřením za kabel, nebo zrovna sportujete.
Uzavřená vs. otevřená
Hudební fajnšmekři, kterým jde primárně o kvalitu zvuku, nejčastěji pokukují po větších sluchátkách. Ta se dělí na dva základní druhy – otevřená a uzavřená. Stejně jako u kategorií popsaných výše i tyto modely mají své nesporné výhody a samozřejmě i negativa.
Jak již samotný název napovídá, uzavřená sluchátka jsou tvořena zvukově neprůchodným materiálem, který obepíná celé ucho posluchače – tím zvukovod v podstatě odstřihne od okolních ruchů. Výrobním materiálem je zpravidla plast. U luxusnějších modelů se lze ale klidně setkat také s kovem či dokonce dřevem.
Hlavní výhoda se doslova nabízí. Tím, že je člověk odizolován od ostatních ruchů, může se skutečně oddávat pouze a jen poslouchané hudbě, sledovanému filmu nebo hrané hře. Zvuková kulisa posluchače tak daleko lépe vtáhne do děje a dovoluje mu slyšet i ty nejmenší zvukové nuance.
Hlavním negativem uzavřené konstrukce jsou rozměry a hmotnost. Na cesty si takové modely bude brát málokdo. Navíc kvůli odizolování člověk nemá na cestách prakticky žádnou představu o dopravě, apod. A to může být velký problém už při pouhém přecházení silnice.
Navíc levnější uzavřená sluchátka mají často problémy s kvalitou zvukové reprodukce. Měnič totiž nereprodukuje zvuk pouze směrem k uchu, ale také na opačnou stranu. Zde zpravidla narazí na neprůchodný materiál a vrací se zpět k uchu. Pokud to výrobce nedokáže konstrukčně vyřešit, výsledkem může být zkreslený zvuk, který se chová úplně stejně, jako kdybyste si na ucho nasadili kelímek.
Tento problém prakticky řeší otevřená sluchátka. U nich je vnější strana mušle zvukově průchodná, i když jsou použity stejné výrobní materiály jako u uzavřených sluchátek. Tyto materiály jsou ale zpravidla vybaveny mřížkou, která propustí zvuk dál.
Logicky tak tato konstrukce dovoluje dosáhnout přirozenějšího zvuku ve všech frekvenčních pásmech. Otevřená konstrukce má ale ve srovnání s uzavřenou horší izolační schopnosti. Nejde ani tak o to, že by uživatel byl rušen okolními hluky, problém ale nastává například v autobuse, pokud vedle posluchače někdo sedí. Slyší totiž každou notu, která ve sluchátkách zazní. Bez nadsázky otevřená sluchátka jsou v podstatě jako takové malé reproduktory na uších.
Přestože uzavřená a otevřená sluchátka byly ještě před pár lety výsadou pouze prémiových sluchátek, dnes už to dávno neplatí. Narazíte na ně i u modelů za pár stovek. Jiný typ konstrukce ale nutně neznamená, že by sluchátka skutečně hrála lépe, například ve srovnání se stejně drahými peckami. Jak tedy postupovat ve výběru dál? Pomoci vám mohou technické parametry.
Parametry nejsou všespásné, ale pomohou
Výrobci u jednotlivých sluchátek uvádějí konkrétní parametry, které by vám měli pomoci se v nabídce zorientovat. I když nutně neznamená, že sluchátka se stejnými parametry budou hrát vždy stejně, vyplatí se v jednotlivých technických termínech orientovat. Proto si dále představíme krátký slovníček těch nejdůležitějších pojmů.
Kmitočtový rozsah: udává se v Hz (případně v kHz). Teoreticky platí, že čím vyšší rozsah je, tím lépe. Problém ale je, že především u levnějších sluchátek se právě tímto údajem někteří výrobci snaží svůj produkt upřednostnit před ostatními. V některých případech tak může jít o zavádějící údaj.
Harmonické zkreslení: udává se v procentech (%) a čím větší jeho hodnota je, tím je horší. Prakticky pro jakoukoliv elektroakustickou součástku je určitá míra zkreslení běžná. Tato hodnota zpravidla velmi souvisí s konkrétními frekvencemi. U sluchátek (ale i jiných zařízení) se proto udává průměrná hodnota za všechna reprodukovatelná pásma zvuku. Opět zde ale můžeme narazit na problém především u levnějších sluchátek, kdy může být tento údaj zavádějící.
Impedance: udává se v Ω (Ohm). Jde o elektrický parametr měničů, který určuje odpor celého obvodu ve sluchátkách. Tato hodnota je důležitá především s ohledem na výkon zdroje, ze kterého budou sluchátka přijímat signál. U sluchátek určených pro počítače, kapesní přehrávače a další běžné zdroje signálu se zpravidla setkáváme s impedancí do 100 Ω. U profesionálnějších modelů pro sluchátkové zesilovače může být impedance mnohem vyšší (klidně až 600 Ω). Pokud bychom připojili sluchátka s nižší impedancí, zvýšili bychom zátěž na samotném zesilovači, a tím ho mohli poškodit.
Přítlak: určuje sílu přítlaku mušlí proti hlavě a udává se v Newtonech (N). Zpravidla se pohybuje v rozmezí 1 až 5 N (jednotka 1 N se rovná síle tlaku závaží o hmotnosti 100 g proti pevné podložce). S pevnějším přítlakem se setkáváme především u uzavřených sluchátek, kde je snaha o odizolování hluku z vnějšího okolí. Přílišný přítlak se ale může podepsat na nepohodlném nošení při poslechu.
Tlumení okolního hluku: udává se v dB a vyjadřuje míru odtlumení posluchače od okolního hluku. Tento údaj najdete zpravidla jen u špuntů, uzavřených a otevřených sluchátek. Je však důležité si uvědomit, že jde opět o průměrnou hodnotu. Některé frekvence tak nemusejí být odtlumené tak dobře jako ostatní.
Noise Canceling: v parametrech sluchátek je možné narazit na zajímavou funkci zvanou Noise Canceling, byť jde zpravidla o modely vyšších cenových tříd. Taková sluchátka mají speciální režim, ve kterém dokážou ještě více omezit nežádoucí okolní ruch, a to klidně až na 99 %. V případě aktivního režimu Noise Canceling máte pocit, jako by skutečně okolí neexistovalo. Aktivní Noise Canceling využívají především otevřená a uzavřená sluchátka vybavená baterií, právě ta je totiž pro správnou funkčnost nezbytná.
Mezi technické parametry samozřejmě patří také hmotnost a rozměry. To jsou ale hodnoty, které jsou víceméně dány konkrétním typem sluchátek. Je ale dobré na tyto parametry myslet s ohledem na to, jak a kde chcete sluchátka využívat.
Rozdílné mohou být také konektory. Nejčastěji jde o rozhraní jack 3,5 mm, kterým disponuje drtivá většina počítačů a hudebních přehrávačů. U audiofilských sluchátek se lze setkat také se standardem jack 6,3 mm. Jde v podstatě o větší verzi tradičního jacku. Někteří výrobci mobilů dříve naopak používali ještě menší konektory – jack 2,5 mm. Případný rozpor ve velikosti se ale dá dodatečně vyřešit příslušnou redukcí.
Sluchátka jsou nejčastěji stereofonní, občas ale můžete narazit také na monofonní – jde především o nejrůznější handsfree sady. Stejně tak se ale na trhu objevují modely s více zvukovými kanály, tedy s prostorovým zvukem. Ten je vytvářen zpravidla virtuálně, některá sluchátka ale skutečně disponují více měniči.
U sluchátek s prostorovým zvukem platí stejně jako v případě tradičních reprobeden, že dokážou posluchače lépe vtáhnout do děje. To přijde vhod nejčastěji hráčům a právě na ně s těmito modely cílí výrobci nejvíce. Samozřejmě u levnějších sluchátek nemusí být efekt tak povedený, jako u profesionálních progamingových modelů.
Existují samozřejmě i bezdrátové modely. Nejčastěji jde o nejrůznější bluetooth náhlavní sady, které se přes „modrý zub“ snadno připojí například k tabletu nebo chytrému telefonu. Objevují se také modely, které dokážou pracovat v pásmu 2,4 GHz. Ty jsou zpravidla dodávány i s vysílačem, který je nutné připojit ke zdroji signálu.
V obou případech ale uživatel musí myslet na to, že bezdrátová sluchátka jsou vybavena vlastní baterií (díky které fungují). Kvůli tomu jsou často těžší. Přenos zvuku vzduchem navíc může být velmi jednoduše rušen, což se přece jen u kabelového řešení stává výjimečně.
Napoví cena
Sledovat parametry se určitě vyplatí, jak jsme si uvedli již výše, někdy mohou být ale zavádějící, což platí například u levnějších sluchátek. U nich se velmi často stává, že mají například větší frekvenční rozsah než řádově dražší sluchátka, to ale nutně neznamená, že budou hrát výrazně lépe. V konkrétní cenové kategorii ale mohou být technické parametry určitým vodítkem.
Finální rozhodnutí by se mělo řídit hlavně poslechem. Nebojte se vyzkoušet klidně i levná sluchátka v porovnání s těmi dražšími, abyste se sami – ideálně na svých oblíbených skladbách, které dobře znáte – přesvědčili o tom, co vám bude vyhovovat nejlépe.
Teoreticky se dá říci, že určitým vodítkem je cena. Zpravidla v kategorii do 200 Kč si vyberou jen opravdu nenároční posluchači. Od této částky výše se občas dají pořídit již slušnější pecky, které uspokojí velkou část populace.
Opravdu bohatý výběr je pak v kategorii pohybující se okolo 400 až 600 Kč, a to neplatí pouze o špuntech, ale i o dalších typech sluchátek. Uzavřená a otevřená sluchátka se vyplatí vybírat zpravidla od 1000 Kč výše, jde o modely, u kterých si výrobci již pohrály s většinou neduhů. Cena modelů pro hudební fajnšmekry se ale klidně může vyšplhat na několik tisíc korun.
Různé slevové akce ale samozřejmě mohou toto cenové rozdělení velmi narušit, a tak se někdy může podařit koupit opravdu kvalitní sluchátka za zlomek ceny.