Hitman, zabiják s čárovým kódem vytetovaným na hlavě, je dnes už kulturní ikona. Tichý, smrtící, kreativní a zábavný. Alespoň v té herní podobě.
V Hollywoodu už si dvakrát mysleli, že bude jednoduché přenést jeho herní kvality na filmové plátno, ale ani jednou to nevyšlo. Nestačí vzít herce, oholit mu hlavu a dát mu oblek. Filmaři jakoby nikdy nepochopili, že síla herního Hitmana je právě v kreativním zabíjení a v hledání způsobů, jak zlikvidovat cíl bez toho, že by kolem toho bylo zbytečně moc mrtvých. V kině se místo toho vlastně jen střílelo. O dalším filmovém nebo seriálovém Hitmanovi se mluví i dnes, ale kdy a jestli vůbec se ho dočkáme, to nikdo netuší. A je otázka, jestli by to stálo za to. Pokud byste však chtěli zkusit jiné filmové zabijáky, kteří mají k hernímu Hitmanovi překvapivě blízko, máme tu pro vás pár tipů.
Mechanik zabiják, 1972
Ne, tenhle film není o soustružníkovi, co po nocích zabíjí lidi. Charles Bronson tu ztvárnil nájemného vraha Arthura Bishopa, který pracuje jako stroj. Bez emocí a bez chyb. Dělá pro organizaci, která má přísná pravidla a kvůli nim je v permanentním stresu, i když se chová naprosto chladně a působí jako profesionál, i když má často hodně blízko k tomu, aby se zhroutil. Přesto ve své profesi patří k nejlepším. Věří, že každý člověk a každá jeho oběť má nějakou slabost a jakmile se mu povede ji odhalit, není těžké cíl zlikvidovat. Když má někdo slabé srdce, dovede vymyslet, jak vyvolat infarkt. Když je někdo egoista, stačí trošku polechtat jeho sebevědomí a ochotně nakráčí do pasti. Jenže když si Arthur vezme učně, syna jedné ze svých obětí, věci se začnou komplikovat.
Mechanik zabiják bývá dnes považován za béčkovou klasiku a dočkal se i remaku (i se sequelem), kde Bronsona nahradil Jason Statham. Což je trochu úsměvné vzhledem k tomu, že jednu dobu se právě o Stathamovi mluvilo v souvislosti s filmovým Hitmanem. V jeho podání je Bishop pořád extrémně inteligentní a vynalézavý a některé jeho nápady jsou doslova hitmanovské. Schovat se s dýchacím přístrojem na temném dně bazénu a čekat, až se cíl přiblíží tak, aby ho mohl utopit a celé to vypadalo jako nešťastná náhoda, to by se Agentu 47 asi líbilo.
Nájemní vrazi, 1995
Když se podíváme na kariéry Arnolda Schwarzeneggera nebo Sylvestera Stallonea, člověk by si řekl, že akční hrdinové nestárnou. A i v sedmdesáti se umí na plátně vyblbnout. Jenomže byly doby, kdy si to zrovna oni dva nemysleli a v polovině devadesátých let se pokoušeli buď zcela změnit žánr, nebo hrát akční hrdiny, kteří by působili trošku realističtěji. Jako právě Stallone v Nájemných vrazích. Tam ztvárnil profesionálního zabijáka Roberta Ratha, který je už dlouhé roky číslo jedna. Jenomže žije sám, nikoho si nepouští k tělu a navíc se i po letech cítí dost mizerně, protože kdysi zastřelil kvůli kšeftu svého nejlepšího kámoše. Teď ovšem zjišťuje, jaké to je být lovnou zvěří, protože mladší kolega Miguel Bain by rád byl novou jedničkou. A kvůli tomu chce Ratha zabít.
Oba hrdinové Nájemných vrahů jsou sice profesionální vrazi, ale žádní pitomci. Ačkoliv jim to oběma skvěle myslí i střílí, moc dobře vědí, že jedna jediná chyba může znamenat kriminál, nebo spíš smrt. A tak tu většina akčních scén i jejich vzájemných střetů působí poměrně… no jaksi neakčně. Nájemní vrazí nejsou extra elegantní a vlastně ani strhující podívaná. Na druhou stranu je fajn sledovat zabijáky, kteří při akci myslí, musí plánovat, spoléhat na maskování a celý kšeft provést tak, aby nebyli odhaleni a mrtvola se ideálně našla až v okamžiku, kdy jsou dost daleko na to, aby je někdo podezříval. Rath i Bain sice hlavně střílí a na rozdíl od herního Hitmana nemusí nijak složitě vymýšlet, jak se k cíli dostat, ale pár „hitmanovských“ momentů tu je. Třeba první osobnější setkání obou hrdinů na hřbitově, kde jdou po krku stejnému cíli a každý na to jde malinko jinak. Rozhodně je to celé hravější než klasický akčňák. A mimochodem scénář napsali pozdější tvůrci Matrixu!
Ctihodný občan, 2009
Clyde Shelton byl svědkem toho, jak mu při vloupání zabili rodinu. Věřil, že právo je na jeho straně a že vrazi skončí ve vězení, bohužel se přepočítal. A taky pořádně naštval. Po letech se vrací, aby se pomstil, ale zdaleka nejenom těm, kdo mají na rukou krev jeho blízkých. Trpět budou všichni. Právníci, státní návladní i celý systém. A co je na tom nejlepší? Clyde bude celou dobu v rukou policie a zavřený ve vězení a jen se ďábelsky usmívat. Ukáže se totiž, že tenhle zdánlivě obyčejný chlapík dělal pro CIA a vymýšlel kreativní a nenápadné způsoby, jak zabíjet lidi. Třeba s pomocí kravaty nebo telefonu. A i když sedí za katrem s pouty na rukou, mrtvol pořád přibývá. A Clyde se teprve rozjíždí.
Ctihodný občan je i přes své hvězdné obsazení, objeví se tu Gerard Butler nebo Jamie Foxx, trošku béčko. Ale extrémně zábavné, protože nápaditost vražd, které hlavní (anti)hrdina vymýšlí a realizuje, občas až šokuje. Samotná postava génia přes zabíjení, který se rozhodl pomstít celé společnosti, je vlastně díky své nápaditosti a kreativitě podobná jako Agent 47. Kdyby tedy Agentu 47 ruplo v bedně, hodil za hlavu svou chladnokrevnost a místo nenápadnosti chtěl světu ukázat, co doopravdy umí. Clyde a herní plešoun by si spolu určitě měli o čem povídat a stoprocentně by mohli být jeden pro druhého inspirací. I když trošku děsivou.