Launchový titul pro PlayStation 5 a ještě k tomu remake 11 let staré klasiky a zakladatele žánru Souls-borne her? Podařilo se studiu Bluepoint splnit očekávání hardcore fanoušků a zároveň vydat hru, která by předvedla novou generaci konzole od Sony v tom nejlepším světle?
Nemá cenu vás dlouho napínat. Odpověď na obě části v perexu nastolené otázky je hlasité ano. Bluepoint se už dřív ukázali jako mistři restaurátoři (viz třeba Shadow of the Colosssus) a své umění i respekt pro původní dílo ukazují ve své dosud nejlepší práci. Znalci originálu z éry PS3 se tu budou nepřáteli prosekávat jako za starých časů, spoléhaje na své stovkami hodin vypěstované reflexy i dokonalou znalost démony sužované Boletarie.
Pokud jste fandové série a máte odehrány všechny Souls-borne hry, Demon's Souls si prostě musíte zahrát. Ti ostatní se mohou těšit na opravdu next-genový titul, počínaje neuvěřitelnou audiovizuální prezentací a konče třeba bleskurychlým nahráváním, které jedním švihem odmazává polovinu potenciální frustrace. Ta druhá polovina už je na každém z nás. Get good.
Demon's Souls v kostce
- Exkluzivní launch titul pro PlayStation 5
- Věrný remake ikonického RPG a zakladatele Souls-borne žánru
- Hru si vychutnáte ve 4k s 30 FPS a s variabilním rozlišením v 60 FPS
- Fandové originálu tu budou jako doma, ostatní si vychutnají temné fantasy v next-gen hábitu
You Died
I přes současný kultovní status to Demon's Souls při svém vzniku neměla vůbec jednoduché. Vývoj provázely četné komplikace a až do předvečera vydání nešlo hrou projít od začátku do konce. Není tajemstvím, že tehdejší prezident Sony Worldwide Studios Shuhei Yoshida, byl ke hře velmi kritický. I proto se distribuce v Severní Americe a Evropě ujal jen málo známý distributor Atlus a Demon's Souls dostala i přes skepsi japonského giganta zelenou na západě.
A zrodil se kult. Kombinace japonského designu, který vycházel z her jako Zelda či Metroid, a stylistiky ryze západního středověku dopadla na úrodnou půdu. Nebyla to přitom jen kombinace východního myšlení a západní historie. V době, kdy se hry začínaly čím dál více posouvat k filmovému stylu vyprávění, přišlo japonské studio From Software s opačnou filozofií. Postavy říkaly jen to, co měly na srdci, nikoli co jim předepsali scenáristé. Svět zahalený tajemstvím nechali tvůrci hráče prozkoumávat bez jakýchkoli nápověd, ukazatelů či dokonce mapy. A hráči tuhle návnadu spolkli i s navijákem.
Nebojte se smrti
Druhou stranou mince, o které se v případě Demon's Souls a jejích nástupcích Dark Souls a Bloodborne mluví, je celá ta věc s umíráním a nekompromisní obtížností. V případě první jmenované jste se objevili na začátku úrovně pokaždé, kdy vás přelstil, přepadl či překvapil i prachobyčejný pěšák se zrezlým kopím. A to se dělo za prvé často a za druhé klidně po dvaceti minutách vydřeného postupu, který se vmžiku smazal vaší smrtí. Pryč byly nasbírané duše (sloužící k vylepšení klíčových vlastností postavy) a ti proklatí kopiníci zpět na svém místě.
Hra zkrátka neměla nejmenší slitovaní a to ani ve chvíli, kdy jste se prosekali k podivné mlze a po jejím průchodu se utkali s ohnivým démonem, který vás o pár vteřin později rozsekal na kousíčky. Není divu, že Demon's Souls část hráčské obce se vší vervou nenáviděla, zatímco ta druhá, podstatně menší, se tetelila blahem. Vítězství bylo vykoupeno potem, slzami i řadou rozbitých ovladačů a to v době, kdy většina her na obtížnosti ubírala, zkrátka mělo své kouzlo.
A nejen to. Level design vás odměňoval za všímavost a nahlížení do zatoulaných uliček a cestiček mimo hlavní cestu. Nejen vychytaným lootem, postavami či novými lokacemi, ale také zkratkami, které ty opakované cesty k bossovi zrychlily klidně o několik desítek minut. Demon's Souls zkrátka oprášila tou dobou v podstatě mrtvý koncept, kdy neleveloval pouze váš avatar za obrazovkou, ale vy sami. Výběr z devíti povolání, počínaje rytířem a konče šlechticem, není proto tak zásadní, jak by se mohlo zdát.
Next-gen remake
Nelze se proto divit, že Bluepoint neměli kdovíjaké ambice spravovat co nebylo vyloženě rozbité a nechali hru v její původní podobě. Některé exploity z kódu tvůrci vyhodili, v jiných případech, například u AI konkrétních bossů či nepřátel, se rozhodli některé vady na kráse ponechat. Zda je to dobře, či špatně, je těžké hodnotit. Část z nás by možná bývala byla radši, kdyby se ohnivý démon občas hloupě nezasekl o kamenné pilíře, ta druhá část si se stejným gustem vychutná závan starých dobrých časů. Na co ovšem v Bluepoint Games mohou být náležitě pyšní je celá ta omáčka kolem, o které jsme básnili už v úvodu článku.
Demon's Souls je jednou z prvních her s nálepkou next-gen a přestože ray tracing s lehkou dávkou ironie hra (zatím) nepodporuje, na kráse ji to nijak neubírá. Možná naopak vynikne naprosto bezchybná práce s texturami, vizuálními efekty i nasvícením všech lokací. Každý svět má vlastní barevnou paletu i charakteristickou atmosféru a je až neuvěřitelné, jak moc se staré známé úrovně pod rukama talentů z Bluepoint Games vizuálně proměnily.
Krásné umírání
Demon's Souls možná neždíme z PS5 každičký terraflop, zato však ukazuje, že nádheru můžete i dnes vykouzlit bez ray tracingu. Chce to ovšem spoustu tvrdé práce a talent. Vizuál doprovází i zbrusu nový soundtrack, který byl nahrán orchestrálně, a svou kvalitou se bezpochyby vyrovnává původnímu ozvučení od japonského skladatele Shunsuke Kida. Stejně tak spousta původních hlasů NPC byla znovu nadabována.
Co ovšem skutečně vyniká jsou nové animace, které Bluepoint Games remasterovali s přesností na vteřiny tak, aby zapadaly do původních načasování. Troufneme si tvrdit, že vedle vizuálu je právě přítomnost nových animací naprosto zásadní ingrediencí, proč je nové Demon's Souls skutečně next-gen záležitostí. Každé máchnutí mečem, palcátem či sekyrou je radost pohledět, to samé se dá říct o brutálních zakončovácích, které připomínají smrtící balet.
Připočtěte si k tomu detailní odezvu nového DualSense gamepadu, která citlivě reaguje na to, co se ve hře právě děje, a máte pastvu pro smysly. Tedy přesně to, co původní hře chybělo. A fotorežim, díky kterému můžete poprvé v historii Souls-borne titulů zapauzovat hru třeba uprostřed upoceného souboje s bossem a... udělat parádní screenshot. Nebo se jít vyčurat. Tak na co ještě čekáte. Jste připraveni zemřít? Nebojte se, je to zábava!
