Moderní nástupce vesmírnych akcí z daleké předaleké galaxie přichází s kampaní pro jednoho hráče i multiplayerovým režimem, navíc přidává podporu VR a lákavou cenovku. Bude to na titul krále žánru stačit?
Inu, těžko vyhlašovat vítěze v kategorii, kde není konkurenta. Star Wars: Squadrons jsou totiž po dlouhé době ojedinělým případem, který se vrací do univerza George Lucase na křídlech ikonických stíhaček X-Wing a TIE.
Kdo by si nepamatoval úzký koridor, kterým Luke mistrně manévroval, aby zasadil smrtící ránu imperiální mašině zničením Hvězdy smrti? Koho nenadchlo létání v husté mlhovině, kde jediným způsobem, jak najít a zneškodnit nalétávající stíhačky TIE, bylo použití termálního zaměřovače? A létání nad zmrzlým povrchem planety Hoth a likvidace kráčejících tanků pouhým lanem? Fanouškovo oko nemůže zůstat suché!
Star Wars: Squadrons takové momenty nemá.
Star Wars: Squadrons v kostce
- Singleplayerová kampaň zabere zhruba šest hodin
- Zalítáme si za povstalce i zbytky Impéria v různých lodích
- Multiplayer obsahuje šest map a dva herní režimy
- Plná podpora VR na PlayStation 4 a PC
- Snížená cena
"I have a bad feeling about this"
Roque Squadron na stařičké GameCube jste hráli? Její druhý (a nejlepší) díl vás hned v prvních dvaceti minutách dokázal protáhnout koridorem Hvězdy smrti, vykoupat v mlhovině a promrznout v atmosféře Hothu. Star Wars: Squadrons prvních dvacet minut řeší létání mezi pašeráckými lodičkami a skenování jejich nákladu za doprovodu unyle podané expozice.
Zajímavá zápletka, umocněna o možnost (vlastně nutnost) hrát za obě strany konfliktu, ovšem ztrácí na síle plejádou podle tabulek ušitých postav, které vám do obličeje vychrlí scenáristovy zápisky a ještě přidají nějakou úplně nesouvisející informaci - třeba svou sexuální preferenci. Zkrátka Hvězdné války podle Disneyho (jaká to ironie, že) jsou přehlídkou agresivní diverzity, samozřejmě i v řadách Impéria, abychom se všichni cítili dobře.
Zapomeňte na postavy z filmového plátna či komiksů. Na začátku si vytvoříte vlastní bytost s různými vlastnostmi. Na výběr máte třeba mezi tělem A a tělem B, z nichž jedno připomíná ženu a to druhé muže. Nikdo vám zároveň nebude bránit vytvořit si tělo B s hlasem A. Chápete. Význam hráčova avatara je přitom nasnadě, když své tělo uvidíte jen zčásti a váš hlas zazní pouze ve zkratkovitých frázích uprostřed bojů.
Brífingové předěly mezi misemi plní funkci příběhových posouvačů a dávají vzpomenout na stařičké klasiky jako Wing Commander. Ani tam svou úvodní volbu těla a hlasu ale nikterak nezúročíte. Ostatní postavy vás oslovují kódovými označeními (Vanguard 5 a Titan 3) a vůbec je nerozhodí, že na ně mlčky koukáte. Prostě si odmelou svou část scénáře a jde se lítat.
"You've got them on your tail!"
Dobrá, takže Hvězdné války už nejsou co bývaly a příběhová kampaň se stopáží kolem šesti hodin křičí do tmy a rozčiluje nutností prokecat si cestu do kokpitu stíhačky s nezajímavými postavami. Co dál? Lítání je naštěstí hlavní náplní hry a tady se vývojáři drželi jasného pořekadla: co není rozbité, nespravuj. Za obě strany máte na výběr z předvídatelného seznamu stíhaček, přičemž někdy máte na výběr, jindy ne. Jistou hloubku dodává možnost si stroje dále upravovat, takže váš Tie může disponovat větší výdrží či rychlejšími lasery.
Samotné létání je o něco pestřejší než třeba v takovém Star Wars Battlefront, což má na svědomí vyzdvihovaná mechanika posilování a ubírání třech (respektive dvou v případě Tie) palubních systémů - štíty, motory a zbraně. Přidejte jednomu systému a ten druhý a třetí bude mít míň šťávy a tudíž horší výkon. Jasné jak facka. Štítům můzete navíc ještě přikázat směr, což se hodí třeba v případech, kdy máte někoho na šestce a nemůžete ho setřást. Frajírkové si postupně osvojí i pokročilé manévry, z nichž za zmínku stojí například driftování u A-Wingu.
Výše zmíněné si postupně odhalíte v průběhu singleplayerové kampaně, hodit se vám ovšem budou hlavně v multiplayeru, ať už klasické potyčce pět na pět nebo při větším konfliktu o to, kdo první sestřelí kapitální loď protivníka. Právě druhý jmenovaný režim Fleet battles je výkladní skříní hry a pokud si můžeme tipnout, strávíte tu, stejně jako my, nejvíc času. Boje mezi povstalci a Impériem se tu dynamicky přelévají podle toho, jak rychle zvládáte ničit protivníkovy stroje. Po dosažení určitého počtu bodů se vám zpřístupní možnost zaútočit na plovoucí základnu soupeře. Promarněte šanci a situace se zase vyrovná. A tak pořád dokola, na šesti mapách.
"Jar-Jar, you in big doodoo this time!"
Star Wars: Squadrons působí jako hra navržená čistě pro VR. Obsahu má pomálu a ubíjející linearita singleplayerové kampaně (pokec-brífing-pokec-mise) v kombinaci s pouhou hrstkou skutečně zajímavých událostí během misí připomíná některé z VR titulů. (S výjimkou Half-Life: Alyx, pochopitelně.) Hru jsme testovali na PSVR a přestože ono totální pohlcení, charakteristické pro virtuální realitu, pomáhá přehlédnout plytký příběh i docela nudnou náplň kampaně, raději jsme dál hráli v klasickém režimu. Ve VR módu totiž museli tvůrci drasticky sáhnout do grafických nastavení, což z jinak opravdu parádně vypadají (i znějící) hry dělá tak trochu ošklivé kačátko. Situace na PC je lepší, co se rozlišení týče, efekty výbuchů ovšem jako by vypadly z doby kdy jsme proháněli Rogue Squadron na Gamecube. A to už je let.
Vskutku, že jsme zmínili jednu z nejlepších her svého žánru není náhoda. Star Wars: Squadrons se svou hloubkou a zábavou neblíží ani Roque Squadron ani třeba legendárnímu X-Wing Alliance, ze kterého prý vývojáři čerpali inspiraci. Přičtěte k tomu fakt, že hra už (podle prohlášení EA) navždy zůstane taková, jaká je, tedy žádný další obsah, a možná máte jasno. Ano, pokud máte doma mladého fanouška Star Wars, nebo třeba nadšeného sourozence, Squadrons jim udělají radost. Pamatujete-li ovšem ony doby, kdy jsme coby Luke v X-Wingu bojovali za svobodnou galaxii, udělejte si hezký večer či dva a zkuste rozběhat některou ze starých klasik. Udělá vám to dobře.