Návod: Tipy pro lepší výsledky při focení

Digitální fotoaparáty jsou dnes běžnou součástí prakticky každé domácnosti, není výjimkou, že si z dovolených nebo rodinných sešlostí vozíme klidně i několik stovek fotografií. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že focení není nic těžkého. Že to není tak úplně pravda, zjistíme až ve chvíli, kdy celá řada pořízených momentek skončí v koši. Proč? Zkrátka nevypadají tak dobře, jak jsme původně čekali.

Stejně jako všechna další umělecká řemesla i focení má svá nepopiratelná pravidla. Zběhlejší čtenáři budou nyní nejspíše namítat, že ty nejoceňovanější snímky vznikly právě tak, že proslulí fotografové všechna zažitá pravidla porušovali. To je sice pravda, aby je mohli porušovat a popustit uzdu své fantazie, museli se je nejprve naučit. A proto se na ně dnes podíváme i my.

Je jedno, čím fotíte

Hned na úvod si vyvrátíme jeden zažitý mýtus – čím dražší a profesionálnější fotoaparát, tím krásnější momentky. Je pravda, že profesionální objektivy vrcholných modelů digitálních zrcadlovek dokážou doslova kreslit, ale ani sebelepší technika nedokáže pořídit smysluplný snímek bez uvědomělého fotografa. Koneckonců velmi povedené snímky lze dnes pořídit i chytrým telefonem.

My jsme všechny ukázkové snímky pořídili pomocí kompaktu s výměnnými objektivy Olympus E-M10, jde v podstatě o takového hybrida mezi lepším kompaktem a digitální zrcadlovkou. Přístroj, jehož tělo je vyrobeno z hořčíkové slitiny, zajišťuje snímání pomocí 4/3" velkého Live MOS senzoru, který dokáže zaznamenávat data v efektivním rozlišení až 16,1 MPx. Snímanou scénu je možné si prohlédnout na výklopném, dotykovém displeji s úhlopříčkou 3" (7,6 cm). Testovaný fotoaparát byl vybaven setovým objektivem M.ZUIKO DIGITAL ED 1:3.5-5.6 EZ 14-42 mm. Bližší informace o fotoaparátu naleznete v našem obchodě (zde).

Olympus E-M10 je kompakt s výměnným objektivem

Při focení může přijít vhod výklopný displej

Olympus E-M10 klame svým tělem: je malý, ale přitom velmi schopný

Kompozice je často opomíjená, ale velmi důležitá

Jedním z nejdůležitějších prvků fotografie, který je nejčastěji opomíjen, je kompozice. Jde v podstatě o skladbu obrazu, nebo chcete-li poetičtěji – výřez z reality, u které fotograf rozhoduje, co na momentce bude a co nikoliv.

Chyby kompozice se objevují s železnou pravidelností. Focené objekty zpravidla umisťujeme na samotný střed fotografie. V horších případech jej navíc ještě ani dostatečně nepřiblížíme a místo dominantní postavy pak větší část fotografie zabírá nepodstatné okolí.

Přestože v jistých situacích je středová kompozice žádoucí, vhodnější je u focení krajiny, budov i osob používat tzv. třetinovou kompozici. V takovém případě si v podstatě celý záběr rozdělíte na devět stejných dílů (tři vodorovné a tři svislé čáry). Hlavní objekt by pak měl být umístěn na jednu z těchto čar, ideálně přímo na jejich průsečíky.  

Většina lidí má tendence umisťovat focený objekt přímo doprostřed snímku (Klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Špatná kompozice: hlavní objekt – socha – je uprostřed a okolí zabírá příliš prostoru. Vyřešit se to dá samozřejmě i následným ořezem v počítači (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Koneckonců už od dob světoznámých malířů se obdoba třetinové kompozice používala – řeč je samozřejmě o tzv. zlatém řezu. Podle tohoto malířského pravidla získáme ideální proporci mezi různými délkami rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. V podstatě stačí umístit focený předmět kousek od třetiny směrem ke středu.

Při plánování kompozice je nutné dávat dobrý pozor nejen na hlavní snímaný objekt, ale také na rušivé prvky v pozadí. Například aby focené osobě „nevyrůstal“ strom z hlavy, i když ve skutečnosti stojí za ním. Stačí, aby fotograf udělal jeden krok stranou, a je po problému. Koneckonců právě kvůli lenosti spousta snímků nevyjde.  

Věž v levé třetině snímku (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Věž v pravé třetině snímku (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Focení postav

O trochu složitější je focení postav. A to nejen kvůli tomu, že je zpravidla máme tendence umisťovat na střed snímku. Když už zvolíme správnou kompozici a hlavního aktéra našeho uměleckého díla umístíme do zlatého řezu, musíme mu také nechat dostatek prostoru v jeho pohledu. Zkrátka pokud osoba kouká doprava, měla by být umístěna spíše na levé straně snímku. Tím mu dodáme celistvost a ucelenost.

Špatná kompozice: i když je socha umístěná ve třetině, má upřený pohled jakoby ven ze snímku (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Pohled sochy protíná celou fotografii, díky čemuž momentka působí celistvěji (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Velmi nutné je také sledovat kontrastní linie momentky. Pokud například focená osoba sedí na tmavé sedačce a za ní je světlá zeď, přechod těchto dvou ploch by neměl půlit snímek na dvě poloviny. Opět stačí změnit úhel, ze kterého snímek pořizujete, a problém je vyřešen. Velmi dobře například vypadá, pokud necháte tuto linii plout v prostoru jakoby našikmo. Naší pozornost pak tento přechod plynule vede až k hlavnímu objektu momentky.

Pěkným oříškem už může být focení osob nebo věcí (automobily, kola, apod.) v pohybu. Stejně jako u pohledu platí, že směrem, kterým se vydávají, je vhodné nechat dostatek prostoru. U pohybujících se postav je také vhodné, aby byly vidět jejich končetiny. Nic nepokazí snímek tak, jako pokud rychle jdoucí osobě chybí jedna ruka.

Při pohybu platí stejná pravidla jako při pohledu – auto zde špatně vyjíždí za záběru (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Takto je kompozice správně, auta se drží spodní třetiny obrazu a vjíždějí jakoby do záběru (klklikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Správné ostření dodá snímkům nádech profesionality

Ke špatné kompozici velmi často svádějí i samotné fotoaparáty. Drtivá většina z nich má totiž hlavní ostřící body umístěné právě ve středu. A změnit to je možné pouze v pokročilém nastavení, u některých levnějších kompaktů to dokonce není možné vůbec. V takovém případě se ale nebojte pracovat se spouští fotoaparátu.

Většina modelů tradičně nabízí možnost spoušť nejdříve namáčknout, čímž se objektiv zaostří. Teprve po domáčknutí se vytvoří samotná momentka. Řešení je tedy nasnadě. Zaostřete při namáčknutí na hlavní objekt fotografie a pak objektivem mírně uhněte do strany, abyste objekt dostali do požadované kompozice. Pokud nemáte stativ, chce to chvilku cviku a pevnou ruku, výsledky ale poté stojí za to.

Ve chvíli, kdy se naučíte pracovat s hloubkou ostrosti trochu více, můžete se pustit do prvních experimentů. Snímek má totiž zcela jiný nádech, pokud zaostříte popředí nebo pozadí, fantazii se meze nekladou. Skvěle také vypadá, pokud se rozhodnete obraz ozdobit nebo orámovat. Jak na to? Stačí při focení zaostřené krajiny nechat například podél horního okraje jemně rozmazanou větev, případně pořídit snímek náměstí zpoza podloubí. Minimálně v začátcích ale při svých záměrech nezapomínejte na pravidla kompozice.

Ostré popředí (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Ostré pozadí (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Neostré popředí může sloužit také jako ozdobný prvek (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Focení v tmavém prostředí? Chce to cvik

Kvalitní snímek v tmavém prostředí se dá pořídit jedině s pomocí blesku, myslí si mylně celá řada začínajících fotografů. Narazit na ně můžete v každém druhém kostele nebo v tmavých muzeích a galeriích, kde se snaží malým bleskem na kompaktu rozjasnit celý prostor od kropenky až po oltář, nebo naopak nasvětlit ve skleněné vitríně zajímavý exponát. Většinou se to ale nepodaří.

Právě proto je vhodné se naučit fotit bez blesku, respektive pracovat s některými funkcemi fotoaparátů (pokročilejší nastavení v dnešní době nabízí dokonce už i celá řada chytrých telefonů). V první řadě je nutné nastavit citlivost (ISO) na co nejvyšší možnou úroveň. Zde ale pozor! Především u levnějších kompaktů citelně roste s vyššími hodnotami ISO také šum obrazu. Než vyrazíte do terénu, je tedy nejlepší nejprve vyzkoušet, co váš přístroj skutečně zvládne.

Například u testovaného Olympusu E-M10 je šum patrný až u vyšších hodnot ISO. Levnější kompakty ale budou takto „šumět“ nejspíše už u polovičních hodnot.

Snímaná noční scéna (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Výřez 1:1 ISO 100

Výřez 1:1 ISO 320

Výřez 1:1 ISO 500

Výřez 1:1 ISO 800

Výřez 1:1 ISO 1600

Výřez 1:1 ISO 3200

Výřez 1:1 ISO 6400

Výřez 1:1 ISO 12 800

Jednoduše si vyberte nějaký objekt a zkuste jej vyfotit několikrát za sebou, přičemž pokaždé nastavte v krocích hodnotu ISO výše. Všechny snímky poté zkontrolujte na počítači a sledujte, do jaké míry jsou fotografie použitelné. Hodnotu ISO v počítači s Windows zjistíte snadno, stačí kliknout pravým tlačítkem na daný snímek, zobrazit vlastnosti a v podrobnostech je pak uvedena hodnota ISO.

Čím horší světelné podmínky jsou, tím více se u fotoaparátu prodlužuje expoziční čas. Výsledkem pak může být to, že jsou snímky rozmazané. Ideální je tedy fotit ze stativu, protože v ruce nemáte prakticky žádnou šanci udržet fotoaparát ve zcela stejné rovině, tak aby výsledný snímek nebyl máznutý.

Horší světelné podmínky prodlužují expoziční čas, takto vypadá snímek v noci pořízený bez stativu (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Pokud zrovna stativ není po ruce, můžete si vypomoci předměty okolo vás. Například při focení ruku i s fotoaparátem opřít o sloup, zábradlí nebo stěnu. Řešením může být také pořízení sekvence snímků, na počítači pak vyberete ten, který je nejostřejší.  

Odvážnější jedinci, kteří si osvojí práci s ISO, pak mohou začít zkoušet experimentovat také s korekcí expozice. Například v místech, kde udělá automatická expozice příliš světlou scénu, nastavíme hodnoty EV do záporných čísel. Tak docílíme toho, že tmavá bude skutečně tmavá a zbavíme se přepalů (vypálených bílých míst). Naopak kladné hodnoty se používají tam, kde automatika snímky ztmavuje – typicky na horách, kde z bílého sněhu většina fotoaparátů dělá šedivý.

Podexponovaný snímek (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Přeexponovaný snímek (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Ideální hodnoty (klikněte pro stažení snímku ve vysokém rozlišení)

Kreativitě se meze nekladou

Jak jsme naznačili už v úvodu. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Troufneme si tvrdit, že žádný dobrý fotograf se neobejde bez toho, aby znal základní pravidla fotografování. To ale neznamená, že by se jich musel celý život držet. Pravidla je ale vhodné porušovat smysluplně, pouze tak může vzniknout dokonalý snímek.

Moudro na závěr? Zkoušejte, zkoušejte a zase zkoušejte. Se svým fotoaparátem se naučíte pracovat pouze tak, že s ním budete často fotit a o pořízených momentkách budete přemýšlet a budete se z nich učit. Leckdy vás potom napadne, co byste příště mohli zlepšit nebo udělat jinak. Takže foťáky do kapsy a hurá do ulic!