S naší digitální zrcadlovkou jsme se tentokráte vydali do pražské zoologické zahrady. V dnešním speciálu o focení si tak ukážeme, jak správně pořizovat momentky zvířat. Rady samozřejmě budete moci využít i při focení domácích mazlíčků.
V předchozím dílu našeho fotografického speciálu jsme se naučili fotit děti. Už tehdy jsme upozorňovali, že jde o velmi rychlou akci, protože ratolesti ani chvilku neposedí a už vůbec nechtějí pózovat před objektivem. A prakticky to samé platí také o focení zvířat, která budeme pomocí fotoaparátu „lovit“ dnes.
Fotit zvířata jsme se vydali do pražské zoologické zahrady (originální velikost zde)
Na co budeme fotit
V předchozích dílech našeho seriálu jsme si již řekli, že je vlastně jedno, na co fotíte – zda na chytrý telefon, obyčejný kompakt nebo digitální zrcadlovku. Právě pro poslední zmiňovanou kategorii jsou nicméně naše rady určeny, protože sami používáme k focení zrcadlovky od společnosti Nikon, konkrétně základní APS-C zrcadlovku Nikon D3200.
Při balení brašny je dobré myslet na to, že se musíme snažit rušit zvířata co možná nejméně – určitě tedy můžete nechat doma blesk. Vhod naopak může přijít v některých situacích stativ a určitě nezapomeneme přibalit ještě dlouhé sklo, abychom se k zvířatům dostali co možná nejblíže.
Dnes budeme fotit s pomocí následující techniky:
- Nikon D3200
- Nikkor 70-200mm AF-S F2.8G ED VR II
Fotografická výbava od společnosti Nikon
Nikkor 70-200mm AF-S F2.8G ED VR II
Nepodceňovat připravenost
Pokud se zrovna nerozhodnete fotografovat želvy či lenochody, velmi důležitá je připravenost. Pokud budete mít fotoaparát v baťohu na zádech a při spatření nějaké zajímavé události jej budete vybalovat a k tomu ještě nastavovat, riskujete, že neopakovatelnou momentku promeškáte.
Daleko vhodnější je tedy mít fotoaparát vždy nastavený pro konkrétní focení a nosit jej buď na krku, nebo ramenu. Určitě nezapomeneme průběžně nastavení měnit podle okolí, kde se zrovna nacházíme. Jiné nastavení si situace bude žádat, pokud budeme za slunečního dne fotit venku či uvnitř nějakého pavilonu.
Není žádným tajemstvím, že v akci jsou zvířata nejkrásnější. Právě takové momenty se tedy snažíme zachytit. To je samozřejmě možné s automatickými režimy fotoaparátu, s manuálním nastavením ale zpravidla dosáhnete daleko lepších výsledků. Na jaké parametry a další věci se vyplatí myslet, si ukážeme postupně níže.
Zvířata nejlépe vypadají v akci (originální velikost zde)
Když nebudete mít připravený fotoaparát, patrně promeškáte neopakovatelný snímek (originální velikost zde)
Perspektiva, pozadí a popředí
Už z předchozího dílu o focení dětí víme, jak důležitá je kompozice. To samozřejmě platí i při focení zvířat. Většina lidí totiž přijde k výběhu a začne fotit zrovna tak, jak zvířata sedí/leží. Tyto momentky ale prakticky nikdy nevypadají dobře. Daleko lepší je jít s fotoaparátem níže k zemi, aby objektiv zaostřil ze „zvířecí“ perspektivy.
Snímek focený jen tak z ruky, jak jsme zrovna přišli k teráriu (originální velikost zde)
Daleko lépe momentka vypadá ze zvířecí perspektivy (originální velikost zde)
Stejně tak při kompozici myslíme na to, co se odehrává v pozadí. V pozadí by samozřejmě neměly být žádné rušivé prvky, jako jsou například lidé, stromy rostoucí z hlavy zvířat, apod. Daleko lépe také vypadá, když objekt našeho zájmu v zoologické zahradě zasadíme do co možná nejvíce přirozeného prostředí. Například plameňáky v úvodu tohoto článku budeme fotografovat tak, aby v pozadí byla vidět zeleň, místo pletiva, který ohraničuje výběh.
Rušivé pozadí kazí výsledný dojem ze snímku (originální velikost zde)
Stačí jít více k zemi a objekt našeho zájmu přiblížit (originální velikost zde)
Osoba v pozadí pokazila momentku (originální velikost zde)
Takto to vypadá o poznání lépe (originální velikost zde)
Jak je z řádků výše patrné, terárium nebo výběh se tedy vyplatí obejít ze všech stran, abychom ulovili kompozičně co možná nejlepší momentku. To přitom neplatí pouze o pozadí, ale také o popředí. V dokumentárních filmech o fotografování divoké zvěře si můžete všimnout fotografů s extrémně dlouhými skly, jak se ve volné přírodě krčí u země a čekají na svůj toužebný záběr. A podobného efektu můžete dosáhnout i v zoo.
Stačí využít například trochu delší trávu, aby v popředí orámovala snímek. Výsledkem je velmi zajímavý efekt, jak je vidět na momentkách níže. Velký pozor je však nutné dávat na to, aby tráva či jiný prvek, který zakomponujete do popředí, nezakrýval objekt našeho zájmu. Pak se totiž může klidně stát, že zvíře bude mít zelený čumák, kvůli tomu, že jej překrývá trs trávy.
Obyčejná momentka (originální velikost zde)
Fotografie orámovaná trávou v popředí (originální velikost zde)
Tráva překrývá objekt našeho zájmu, kvůli čemuž je čumák nazelenalý (originální velikost zde)
Bojujeme s překážkami
Už výše jsme si uvedli, že při focení zvířat musíme být co nejvíce ohleduplní, abychom je jakkoliv neomezovali či doslova netrápili. Co ale dělat, pokud narazíme na překážky, které nám v pořízení dobré momentky brání? Využít k tomu můžeme samotnou techniku.
Krásně si to můžeme ukázat na snímcích opeřenců ukrývajících se v klecích. Plot v popředí totiž při správné práci s hloubkou ostrosti můžeme nechat doslova zmizet. Jak se s ní pracuje, jsme si detailně popsali například v díle o pořizování makro snímků. V něm jsme díky nižšímu clonovému číslu mohli krásně zdůraznit všechny detaily. Zbytek momentky pak byl jen naznačený, abychom ukázali, v jakém prostředí se objekt našeho zájmu nacházel.
V zoologické zahradě nám zase nižší clonová čísla pomou k tomu, abychom nechali pletivo co možná nejvíce rozmazané. Sluší se ale připomenout, že ty nejnižší hodnoty nemusí být vždy žádoucí. Například při F1.8 je hloubka ostrosti tak nízká, že je jedno oko zvířete ostré, ale to druhé již rozmazané.
Při F7.1 plot momentku pokazil (originální velikost zde)
Při F2.8 jsme jej nechali „zmizet“ (originální velikost zde)
Stejně nepříjemnou překážkou může být také sklo terárií. Ve chvíli, kdy k němu přijdete a začnete fotit, funguje doslova jako zrcadlo. Výsledná momentka je pak pokažená různými odlesky. Vyřešit tento problém můžete, když fotoaparátem půjdete co nejblíže ke sklu. Pozor je přitom nutné dávat na to, abyste si nepoškrábali optiku. To jinými slovy znamená, že optika musí být zapuštěná za hranu objektivu a nesmí být vypouklá jakoby do prostoru, jako tomu bývá u širokoúhlých skel.
U fotoaparátů s výměnnými objektivy – zrcadlovek a bezzrcadlovek, ale například také u ultrazoomů můžete využít také slunečních clon. Když je nasadíte, chráníte objektiv a zároveň se přiblížíte ke sklu natolik, abyste jej nepoškodili. Některé clony jsou navíc po stranách mírně kratší než nahoře a dole, díky tomu je možné s fotoaparátem mírně naklánět, abyste lépe dosáhli požadovaného záběru a přitom se vyvarovali odlesků od skla.
Stejnou techniku používáme, i pokud jsme v tmavých teráriích. Zde sice odlesky tolik nehrozí, ale přes sklo se může nepřirozeně lámat světlo z terária. Výsledkem jsou pak nepřirozené barvy. Vyvarovat se tomuto nežádoucímu efektu můžeme opět přiblížením se co nejvíce ke sklu.
Snímek vyfocený jen tak z ruky – všimněte si rušivých odlesků světla (originální velikost zde)
Momentka vypadá daleko lépe, když jdete s fotoaparátem co nejblíže ke sklu (originální velikost zde)
Světlo přes sklo vykouzlilo nepřirozené barvy (originální velikost zde)
Při focení co nejblíže, je možné tento efekt eliminovat (originální velikost zde)
Kam dál?
Focení je relativně náročná umělecká disciplína, ve které se lidé zdokonalují prakticky celý život. Neustále klesající ceny digitálních zrcadlovek i obyčejných kompaktů ale lákají stále více amatérů a nadšenců. Právě na ty cílí speciál Okem fotoaparátu. V jednotlivých dílech čtenářům ukazujme, jak mohou své přístroje ovládat a na co si v určitých situacích dávat pozor. Doposud jsme vydali: