Pojďte se projít troskami vypleněného Kartága, mementem černobylské katastrofy v Pripjati nebo prázdným futuristickým městem San Zhi, v němž straší...
Příručka pro amatérského Indianu Jonese nebo začínajícího fandu urbexu zve na návštěvu 44 míst z celého světa, mezi nimiž jsou opuštěná hornická městečka, vydrancované perly starověku, sídliště smrti vystavěná vězni i rozpadající se turistická letoviska. Jejich slávu ukončily přírodní živly, dávné i nedávné války, někde zapracoval čas a zkáza některých zůstává tajemstvím.
Pár slov o autorce
Francouzská spisovatelka Aude de Tocqueville se specializuje na historii a umění. Evidentně ji baví sestavování přehledů a seznamů. Zkompletovala průvodce po francouzských zámcích, jednu knihu věnovala kostelům, napsala několik publikací o tamějších vesnicích a věnovala se také zajímavostem Paříže. S Atlasem ztracených měst se vydala za hranice a pokusila se zmapovat záhadná místa planety. Atraktivní téma, na tom se přece nedá nic zkazit. Přesto je co vytknout.
Kartografická chuťovka
Slovo atlas z názvu skutečně reflektuje formu knihy – je to soubor kreslených map s doplňujícím textem. Každou část věnovanou jednomu světadílu uvádí relevantní výsek mapy světa se zvýrazněnými lokalitami, jimž se následující kapitoly věnují. Mapky u jednotlivých příběhů jsou doplněny nákresy budov a dominant. Přehledné, úhledné. Autorkou ilustrací je grafická designérka Karin Doering-Froger, která pracovala na pár dalších publikacích ze série půvabných ilustrovaných atlasů (Atlas poétiques) francouzského vydavatelství Arthaud. Nakladatelství 65. pole už z ní v rámci své edice Za obzor převedlo do češtiny pět knih.
Geografické názvy na mapách zůstaly v originálním jazyce, což ale nijak neruší. Dodává to dojem starých dokumentů právě nalezených v zaprášené cestovatelské truhle.
Co se obrazového doprovodu týče, tímto ovšem končíme. Chápu záměr tvůrčího kolektivu k uchování jednotné grafické formy knižní řady, která by se nabourala zařazením fotografií, jejichž kvalita a výpovědní hodnota by vzhledem k různému stupni rozkladu i přístupnosti ztracených měst nejspíš nebyla vyvážená, nicméně absence fotek v tomto případě vyloženě zamrzí. Čtení probouzí zvědavost. Co zbylo z někdejšího diamantového města Kolmanskop, jež pohřbila namibská poušť? Jak to vypadá ve falešném městě Jeoffrécourt, které slouží jen pro potřeby vojenských cvičení? A co způsobila slaná voda z přehrady, když se přelila přes lázně Villa Epecuén?
Textově úsporné
Kniha vytváří most mezi minulostí, současností i budoucností. Poukazuje na místa, která již zmizela z mapy, nebo ta, kam je vstup zakázán, přibližuje také památky, jejichž působivé trosky se staly turistickým magnetem, a upozorňuje i na destinace, které dokonce vstávají z mrtvých. Třeba nacistické letovisko na Rujáně, na jehož ruinách v současnosti roste luxusní rezort. Každá lokalita by vydala na samostatnou knihu, tady se však musíme spokojit se stránkou či dvěma textu, který shrnuje osud místa a načrtává historický kontext.
Kniha je fascinující přehlídkou budovatelských ambicí, tragických konců a konfliktů lidí s přírodou i mezi sebou navzájem. Její obsah nicméně poslouží spíš jako odrazový můstek k hledání dalších informací. Případně k návštěvě, bude-li to možné. Zatím nám musí stačit Google.
Hodnocení: 75 %
Autorka: Aude de Tocqueville
Vydává: 65. pole
Rok vydání: 2020
Počet stran: 144