Third-person střílečka Control od tvůrců her Max Payne, Alan Wake a Quantum Break staví na frenetické akci a paranormálních jevech jako vystřižených z Akt X. Jaká je?
Jestliže znáte dosavadní produkci finského studia Remedy, Control vás ani ve svém bizarním začátku nevyvede z míry. V roli Jesse Faden vcházíte do betonové budovy kdesi v centru New Yorku, abyste našli svého zmizelého bratra. Federální budova Dozoru píše se na nápisu za recepcí a vy pokračujete spletitými chodbami, kam až vám to vývojáři dovolí. Celou dobu vás přitom doprovází vnitřní monolog hlavní hrdinky, který jako by mluvil k vám.
Exkurze po dřevem obložených a betonem vyztužených chodbách úřadu končí v kanceláři samotného ředitele, toho času ležícího v tratolišti vlastní krve, s dírou ve spánku a podivnou pistolí ležící opodál. Revolver, který zároveň slouží jako komunikační zařízení s astrální rovinou, zaklíněnou v reálném světě v podobě obrácené pyramidy. A podivuhodná jízda do útrob tajemství králičí nory začíná. Jste na to připraveni?
Ještě tento týden můžete získat hru Control (a spolu s ní i Wolfenstein: Youngblood) ve výhodném balíčku při koupi jakékoli grafické karty Nvidia s podporou RTX.
Upgradujte nyní a vychutnejte si perfektní implementaci RTX ve hře Control, která se stala technickým benchmarkem pro ostatní hry.
Control v kostce
- Akční střílečka s důrazem na paranormální jevy
- Agresivní střelbu doprovází telekinetické schopnosti hrdinky
- Fantastická grafika a skvělé využití technologie RTX
- Příběh se bere trochu moc vážně a spousta otázek zůstane nezodpovězených
Kdyby David Lynch dělal hry
Příběh i scénář jsou amalgámem Lynchovského stylu vyprávění pomocí náznaků v jedné rovině a paranormálních jevů z Akt X v té druhé. Je osvěžující narazit na hru, která se nebojí zabíhat do vypravěčských extrémů a naschvál nechávat konzumenta před monitorem či televizí tápat a drbat se zmateně na hlavě. Na druhou stranu je právě tahle ambice hlavního tvůrce zápletky Sama Lakea jednou z hlavních slabin hry, protože ani v průběhu dvacetihodinového dobrodružství nedostanete na většinu otázek uspokojivou odpověď a konec je vyloženým zklamáním bez katarze.
Říká se, že cesta je cíl a v případě Control to platí stoprocentně. Hlavní postava i doprovodné charaktery jsou nicméně skvěle zahrané, především pak hlasovým projevem, ale ani animace a mimika nezůstávají pozadu. S motivací hrdinky a zbytku ansámblu je to sice horší, Jesse je (lidsky) plochá jak žehlící prkno, postava skandinávského údržbáře Ahti je nicméně famózní a v druhém ranku i výkony živých herců patří mezi to lepší, co ve hrách najdeme.
Když level design drží
Kde psaná forma vyprávění trochu pokulhává, tam otěže naštěstí přebírá samotné prostředí, které udivuje nejen grafikou, ale také svým designem. Z Control je cítit zjevná inspirace hrami jako Dark Souls, kdy nejste nijak limitováni na pohybu a postupně si nacházíte různé zkratky a dosud neobjevené cesty skrz rozlehlou a spletitou budovu úřadu s čestnými zastávkami i mimo realitu. Level design dosahuje vrcholu v úsecích, kde se právě náš svět prolíná s jinou dimenzí, odkud přišla i mimozemská entita zvaná Hiss a nad úřadem a většinou jeho stafáže násilně převzala kontrolu. A tady nastává chvíle, kdy Control začíná bavit.
Přeci jen se tu bavíme o hře ze stáje mistrů oboru, který stojí na agresivním stylu akce a totální destrukci veškerého okolního inventáře. Někdo Control popsal jako epizodu Akt X, kde má Scullyová schopnosti rytíře Jedi a v ruce pistoli, ze které se rázem může stát třeba brokovnice nebo samopal nebo granátomet. Domyslete si k tomu ikonickou scénu z Matrixu a máte vlažnou představu o tom, jak se Control hraje. Tady Remedy prostě vědí, jak se věci mají, a využívají své know-how k vytvoření výbušného koktejlu, ve kterém plavou kusy betonu, nábytku, kancelářských potřeb a ektoplazmy.
Jakmile se začne střílet...
Střídání telekinetických schopností, kdy po nepřátelích vrháte vše, co vám přijde pod ruku, s klasickou střelbou z vašeho kouzelného revolveru je dostatečně originální, aby vás hned od začátku nadchlo a nepustilo až do konce hry. Postupně se do vašeho repertoáru přidávají schopnosti jako rychlý úskok všemi směry, levitace a kontrola mysli. Někdy v polovině příběhu tak budete téměř nezastavitelnou mašinou na zabíjení šmejdu z jiné dimenze a pokud to váš stroj všechno rozhýbe, budete (i díky fantastické implementaci RTX) mít oči na vrch hlavy. Jen pozor, na základních konfiguracích PlayStation 4 a Xbox One, má hra velké problémy s výkonem, a tak doporučujeme počkat na tvůrci slíbenou opravu. Jestliže však máte nabušené PC, budete spokojeni.
Došlo na lámání chleba
Control není hrou roku, ale na každý pád je to povedená a solidní akce, která se bohužel sama trochu utápí ve vlastním příběhu a bere se moc vážně. Prostředí a design herního světa to naštěstí vynahrazuje, takže pokud rádi prozkoumáváte (a nevadí vám občas si skočit po plošinkách) a nevadí vám se občas trochu ztratit (herní mapa je příšerná), budete se po většinu dvacetihodinové stopáže dobře bavit.