S Borderlands 3 snad ani nemohli v Gearboxu šlápnout vedle. Hra, která zpopularizovala žánr looter-shooter a fantasticky skloubila to nejlepší z Diabla a z libovolné střílečky, je zpět ve své nejlepší formě.
Když se vrátíme k přirovnání s pizzou z poutáku v nadpisu článku - Borderlands 3 je prostě dobrá hra, ať už ji konzumujete jakkoli. Klidně i zastudena. Nejlépe chutná ovšem hezky čerstvá, ideálně s přáteli v kooperaci, a přestože vás ničím (ale vůbec ničím) nepřekvapí, hned druhý den na ni budete mít chuť znova. Takové jsou třetí Borderlands 3 a tím bychom mohli skončit, protože všichni moc dobře víme, do čeho se pouštíme ještě, než padne první výstřel. Je to dobře? Je to špatně? Něco mezi? Fandové už vědí a vesele hrají, tak pokud ještě váháte (pár vás tu vidíme), čtěte směle dál. Třeba dostanete chuť na pizzu. Tedy na Borderlands.
Borderlands 3 v kostce
- Diablo v rouše střílečky od roku 2009
- Loot, spousta lootu
- Kooperace s přáteli, i na jedné obrazovce je opět skvělá
- Větší svět se nyní rozléhá na vícero planetách
- Jsou to pořád Borderlands a baví nás
Streameři jsou psychopati
Tedy ne všichni! Ale dvojice Troy a Tyreen Calypso rozhodně mají blíže k takovému Jokerovi než třeba k PewDiePieovi (i když...), a právě tihle zmetci vám budou zavářet coby hlavní antagonisté příběhu. Co se týče šílených záporáků ve hrách, Troy a Tyreen patří na stejnou příčku jako dejme tomu ti ze série Far Cry. A i když je scenář psaný s velkou nadsázkou a protkán spoustou vtípků, které tihle dva chrlí v rámci svých pravidelných "livescreamů" ("we stream, you scream!"), nemusí vám úplně stoprocentně sednout.
Coby hráči jsme pochopitelně na té druhé straně barikády. Říkáme si Crimson Raiders a pod vedením Lilith (znáte z prvních Borderlands) chráníme obyvatele Pandory před šmejdem z Pandory, jmenovitě právě bandity sjednocenými v kultu zmíněných dvojčat a samozřejmě zlými korporacemi. To je jeden důvod. Ten druhý vězí zapečetěný v bájných a dobře ukrytých Vaultech, z jejichž nitra chcete, stejně jako všichni ostatní, extrahovat dávná bohatství. Zkrátka příběh jasný jak facka a přestože v podstatě tvoří jakousi kostru, na kterou se pak nabaluje to ostatní, klidně ho můžete ignorovat - stejně jsme tu kvůli něčemu jinému...
Střílení! Loot! Střílení! Loot! Výbuchy! Loot!
Tak moment, ještě jsme si nevybrali postavu! Inu ani tady žádné velké překvapení. Pryč jsou staří Vault hunteři ze dvojky, na Pandoru vstupuje nová čtveřice šílenců, dobrodruhů, vrahů a psychopatů. Amara, Moze, Zane a FL4K, jak se rekové jmenují, disponují unikátním stromem schopností, které ze hry dělají parádní střídačku mezi klasickou (ale povedenou) střelbou a metáním kouzel. Vskutku, jádro série vždycky vězelo v oné známé smyčce střílej-sbírej-prozkoumávej-střílej-sbírej-a tak dále, přičemž třetí díl, jakkoli v této oblasti drasticky neinovuje, vybrousil DNA celé hry do podoby diamantu. Ale zpět k postavám.
Amara je Siréna, která je svými psychokinetickými (a kdovíjakými ještě) útoky rozmetat cokoli na bojišti se stejnou razancí jako kdyby držela tu nejsilnější zbraň. Moze zase umí povolat řiditelného mecha, se kterým dokáže udělat nepěknou paseku. FL4K je napůl robot a snad trochu ironicky právě tahle takřka umělá bytost si libuje ve spolupráci s organickými pomocníky a potvůrkami, které za něj, či spíše spolu s ním, odvádí špinavou práci. Nakonec je tu Zane, člověk, docela obyčejný chlapík, který se zcela obyčejně specializuje na drony, štíty a různé vábničky, které mají odlákat pozornost. Zkrátka vybere si opravdu každý, ať už má na své pizze rád cokoli. Bohužel, progrese jako taková, tedy odemykání schopností, ať už pasivních či aktivních, není z nejrychlejších, takže první hodiny hry se drží trochu víc při zemi, než bychom preferovali.
Zbraně! Spousta zbraní! A planety!
Co se naštěstí nedrží při zemi, a do čeho tvůrci nejspíš investovali velkou část své bizarní představivosti, jsou zbraně. Pistole, pušky, brokárny, kanóny, kulomety, raketomety, odstřelovačky - a všechno mezi tím. Když vám odstřelovačka namísto klasických kulek vystřelí raketu - tedy hned tři rakety najednou - víte, že jste narazili na dobrý kus. Pistole, které střílí granáty. Kulomety s šílenými zaměrovači, ze kterých máte pocit, že jedete na LSD, a přitom jste právě někomu ustřelili hlavu. Že většina zbraní zabírá minimálně třetinu obrazovky? Normálka.
Střílení je navíc zábavné, se skvělou odezvou na všech frontách. Vybuchující čísílka, tryskající z nebožáků, do kterých sypete olovo (lasery, rakety, granáty,...), jsou snad lepší než realistické cákance krve v jiných hrách.
Ruku v ruce s nepřetržitou akcí a ukecanými postavami (včetně navrátivšího se Claptrapa a jiných starých známých) jde i samotný svět, který co se do své pestrobarevnosti a různorodosti drží krok s kreativním arzenálem. Krom Pandory se totiž podíváte i na jiné planety, takže pokud vám už pouštní scenérie trochu lezou krkem, určitě výlety do nových lokálů uvítáte stejně jako my.
Konec dobrý, všechno dobré?
Stejně jako v předchozích dílech, i třetí Borderlands nabízí několik režimů kooperativní i kompetitivní hry, ať už online či offline na jedné obrazovce. To navíc dovede jako jedna z mála dnešních her, což je potřeba kvitovat s povděkem. Stejně tak se nám líbilo, že se hra nikterak agresivně nemonetizuje, jak je dnes zvykem, a co víc, loot boxy se do hry nedostaly. Tedy alespoň ne ve své tradiční (mnohými nenáviděné) podobě. V Borderlands 3 se totiž dočkáme jen takzvaného loot boxeru, tedy výherního automatu, do kterého sypete herní měnu výměnou za předměty. Je to žert ze strany tvůrců, pochopitelně.
Co se nám naopak nelíbilo jsou přetrvávající technické problémy související s inventářem. Zkrátka kdykoli si chcete prohlédnout, co za pěkné předměty vám přistálo v batožině, zvláště ve split-screen režimu se musíte obrnit trpělivostí, zatímco hra sebou chvíli škube a trhá. Problémy jsou nejvíce patrné na konzolích, ani někteří hráči na PC ale nebyli ušetřeni. A když už jsme u PC, ani Gearbox se neubránili vábení Epic Games a nechali se zlákat šestiměsíční exkluzivitou, která znamená, že hru na Steamu ani jinde hned tak nenajdete.