Přestože už první díl Dying Light ukázal, v čem je síla parkouru v postapokalyptickém světě, kvůli odkladům a problémům s vývojem jsme se výsledku báli. Objevilo se však velice příjemné překvapení.
Člověk se zákonitě musí bát, když se ohlédne na některé tituly z posledních let. Hráči se dlouho těší, jsou lákáni na „největší světy“, „unikátní zážitky“ a „perfektní technické zpracování“. V den vydání však přijde rozčarování, a ať už za to mohla situace s covidem a nedostatkem kapacit, nebo něco úplně jiného, časem se důvěra prostě vytratí. O to příjemnější je pak ale pocit, když do sebe všechno zaklapne a na konzolích nebo počítači si můžeme vychutnat skvělou hru. A to se stalo i v případě Dying Light 2 Stay Human.
Styl přežití je na vás
Vrhnete se do zamořeného světa v pozici přeživšího, jehož kupředu žene touha najít ztracenou sestru. Něco podobného je složité i v klasickém světě, natož v tom, kde klasická už klasickou civilizaci nenajdete. Musíte se tak spoléhat na sebe a na své schopnosti. Hrou přitom můžete procházet třemi základními způsoby – rychlostí, kradmostí a bojem. Jestliže sáhnete po první variantě, čeká na vás jedna obrovská opičí dráha. Prakticky jakýmkoliv směrem se vydáte, můžete ladně využívat parkourových možností. Běhejte po střechách, skákejte po římsách, šplhejte po fasádách. Jakmile se vám pak pohyb naplno dostane do krve, je zážitek z hraní opravdu unikátní. Vzhledem k rozmanitosti možností a otevřenosti světa jde v mnoha ohledech o ještě lepší parkour, než Mirror’s Edge – titul, který se stal synonymem parkouru ve videoherním prostředí.
Druhou variantou je sázka na tichý průchod, kradmé zabíjení nepřátel a využívání tmy a stínů. Ani v tomto případě neudělali vývojáři nic, čím by vás od tohoto přístupu odrazovali. Na výběr máte neustále hromady cest, ventilačních šacht, ploch zarostlých vysokou travou a další. Indikátory uvnitř hry vám přitom pomáhají, abyste přesně věděli, jak moc se městem pohybujete jako lasička. Ne každá snaha o parkourový nebo tichý styl však vyjde na sto procent. V ten moment na řadu přichází boj, z největší části na krátkou vzdálenost.
Tady jde o relativně klasické schéma, jež známe z hromady dalších her. Lehké a těžké útoky střídá blokování a vykrývání nepřátelských pokusů. Síla zombíků tkví zejména v jejich množství, a jestliže je budete poctivě oddělovat od velké skupiny, nebudou vám až na speciální jednotky dělat problém. Lidští nepřátelé jsou o poznání kreativnější, do svého repertoáru přidávají hromadu úskoků, blokování a zbraní na dálku. Vy však máte ještě širší zásobu možností boje a záleží jen na vás, jaký z přístupů upřednostníte. Jednoduchá komba dostanete do ruky za pár minut, pokročilejší techniky jsou však občas schované za příliš složitou salvou tlačítek, což méně odhodlané hráče může odradit od plnohodnotného využití celé plejády bojových stylů.
Obrovská zábava
Cestování, výhledy, krásná postapokalyptická krajina.
Hlavní ale je, že ať už se vydáte Dying Light 2 pokořit jakkoliv, jde o perfektní zábavu pro milovníky videoher. Po prozkoumání úvodní tutoriálové části se dostanete do otevřeného světa, který vás okouzlí svou nehostinností. Po ulicích se procházejí banditi a zombíci, na střechách a v městských centrech hledáte trochu bezpeční a oddychu. Balancování mezi kontrasty je ostatně něco, co polští vývojáři zvládli skvěle. Vezměme si například bezpeční ve dne a nebezpečí v noci. Na první dobrou člověk přemýšlí, proč by po každém soumraku neskočil do postele a nepočkal na svítání, když je město o tolik bezpečnější. Čekají na vás totiž unikátní výzvy a odměny, na něž jinak nelze dosáhnout. Za trochu risku přeci lepší vybavení stojí, ne? Hra vás tak neustále pošťuchuje, abyste překonali své prvotní instinkty a ponořili se do nepřátelského světa i v mnohem bezbranější pozici. Když se vám však všechno povede, čeká na vás kromě odměny i příjemný pocit z dobře vykonané práce.
Asi nejslabším článkem celé hry je fakt, že vám máloco ve hře vyloženě přiroste k srdci. Máme tu arzenál roztodivných zbraní, jejichž vlastností si budete užívat naplno, ale každá se časem rozpadne. Příběhové parťáky sice sem tak potkáte, ale až na pár výjimek jde o náhodné kolemjdoucí, jejichž jména si pár dní po dohrání ani nevybavíte. Město funguje jako skvělá kulisa a prostředí pro hraní, ale jestli zvládnete popsat víc míst, než jen pár největších základen, budete výjimka. Dying Light 2 prostě funguje jako skvělá zábava, parádní videohra, ale nedokáže naplnit parametr „něco víc“. To ale není nutně chyba, protože popis „parádní videohra“ je sám o sobě skvělým oceněním.
Všeho je hromada, jen si berte
Ostatně i hlavní dějová linka sedí do tohoto narativu. Jde o něco, co vás bude dostatečně motivovat v dalším objevování světa a příběhu za ním, ale rozhodně na něj nebudete dlouhé roky vzpomínat jako na přelomové dílo. V mnoha směrech by se dal označit za béčkový postapokalyptický příběh, jenž je prostě motorem pro další průchod. A že je potřeba pohánět pořádný moloch – vývojáři totiž říkají, že abyste celou hru dohráli úplně do posledního kousku, musíte si na to vyhradit 500 hodin času. Ano, vidíte správně, nepřepsal jsem se o nulu. Pět set hodin! Z pohledu na herní mapu po prvních minutách však pochopíte, že nepřehánějí.
Postapokalyptický svět totiž nabízí bezednou studnici větších či menších aktivit, jimiž si lze hraní prokládat. Kromě obligátní hlavní příběhové linky jsou tu menší vedlejší úkoly náhodných kolemjdoucích, větší vedlejší questy od příběhových postav, ale i hromada dalšího. Na střechách nejvyšších budov vidíte havarované vojenské zásoby, na horizontu se neustále tyčí věže větrných mlýnů, elektráren a radiovysílačů. V ulicích jsou pak zabarikádované obchody a opuštěné konvoje s vojenskou technikou. V noci se pak objevují anomálie, s nimiž se musíte vypořádat ve speciálních arénách. Všeho je hromada, všechno můžete projít, vysbírat, porazit, prozkoumat. Pokud patříte mezi milovníky vyzobávání ikonek na mapě, Dying Light 2 je vaším rájem. Nejlepší ale je, že díky postupně stoupající obtížnosti a zástupu možných aktivit se nic z toho hned neomrzí. Neříkám, že to takhle vydrží celých 500 hodin, ale rozhodně jsem si na nějaký stereotyp za svůj 50hodinový průchod nemohl extra stěžovat.
Technické problémy netrápí
I když se prvních pár hodin po vydání hráči potkávali se všelijakými problémy, po prvním patchi odpadly prakticky všechny z nich. Já osobně jsem ostatně během recenzování narazil maximálně na tři věci, které mě praštily do očí. Po této stránce se Dying Light 2 vůbec nemusíte obávat. Horší je to u optimalizace, ani na nejsilnějších konzolích nové generace totiž hra nedokáže doručit současně 4K rozlišení a 60 snímků za vteřinu. Musíte tak volit z kompromisů, přičemž počet snímků za vteřinu je u hry tohoto typu prakticky nutností. Člověk může doufat, že se časem situace zlepší, tou dobou už ale budou mít všichni zážitek z tohoto světa za sebou. Snad to vývojáři z Techlandu stihnout alespoň do vydání prvního příběhového DLC, které už je na cestě.
Hodnocení:
Dying Light 2 Stay Human nese svůj prapor vysoko od prvního do posledního momentu. Pokud milujete videohry, bude se vám novinka z dílny polských vývojářů líbit. Skvělý parkour, zábavná hratelnost, obrovský svět a stovky hodin zábavy vám nezkazí ani plytčejší příběh a méně zapamatování hodné momenty. Jestliže nehledáte hru, která vám změní život, ale chcete si jen naplno užít řemeslně skvěle zpracované videoherní dílo, je Dying Light 2 něčím přesně pro vás.
Hodnocení: 80 %
Vývojář: Techland
Vydavatel: Techland
Platforma: Xbox, PlayStation, PC, Nintendo Switch