Stálice akčního žánru Gears of War si s nejnovějším dílem nasazuje vážnější tvář, tu a tam zkouší něco nového, ale jen co vystrčí nos dál než za známý práh, raději se stahuje zpět a jde si léty vyšlapanou cestičkou. Otázka je jasná. Bude vás Gears 5 bavit?
Samozřejmě! To můžeme prozradit hned prvním řezem a nemusíme si to ani moc přeměřovat. Gears 5 se totiž tváří, že za ty tři roky od čtvrtého dílu zmoudřela a naučila se nějakým novým kouskům, v jádru je to ale pořád stejná jízda, která za sebou nechává krvavou cestičku stovek nepřátel. Zpět jsou staré známé tváře (v případě Marcuse Fenixe opravdu vrásčité) a vrací se i tradiční koridorová vybíječka, střídaná pauzami na nějaké ty příběhové ždibečky. Pokud vám tedy seděla čtyřka, není důvod, proč byste měli s pětkou šlápnout vedle. Ale vezmeme to popořadě.
Gears 5 v kostce
- Přiběhnu
- Skrčím se za bednu
- Sestřelím slizouna
- Skrčím se za bednu
- Sestřelím slizouna
- Gears of War je zpět
Nový díl, nový hrdina
Hlavní zápletka se tentokrát točí kolem Kait Diazové, jejíž lidské kořeny se kdesi v rodokmenu potkávají s těmi, jež jsou vlastní agresivní rase Locustů, vašich hlavních nepřátel. Že tahle kombinace DNA není zrovna ideální, je jasné hned od začátku, přičemž bolesti hlavy doprovázené hrůznými výjevy jsou jen špičkou příběhového ledovce, který Kait stojí v cestě. Příběhové nitky se rozplétají v rozmezí čtyř aktů zhruba dvanáctihodinové kampaně - tu si můžete střihnout solo nebo s partou až 3 dalších kooperujících (a živoucích) hráčů, ať už lokálně, online či dokonce kombinovaně. Čili ani tady žádné větší novinky čekat nelze, byť možnosti koooperace jsou příjemné a dobře zvládnuté. Tedy řemeslně.
Oběma komponentům, jakkoli dobře zvládnutým, však trochu chybí srdce, nebo přinejmenším nápaditější scénář a level design. Na rozdíl od takového God of War, kde i Kratos dokáže znít lidsky a má jakousi jiskru, nasvalenci z Delty znějí pořád gumácky a jakkoli se scenáristé (v prvním aktu) snažili vymáčknout z nás slzu či pochopení, příliš se jim to nepodařilo. Hratelnost je také na chlup stejná jako v předešlých dílech - žene vás koridorem a pod nohy vám hází klacky nepřátel. Arénovité bubliny, kde na zemi pohozené bedny s municí a vhodně rozmístěné překážky křičí, že tady se bude bojovat, už skoro patří do archivů...
Otevřeme to trochu?
Jakmile se hra přehoupne do svého druhého aktu, vývojáři z Coalition přehazují výhybku a odsouvají pány na vedlejší kolej, kdy na scénu jako hlavní protagonista vstupuje zmíněná Kait. V tu chvíli se hra zpomaluje, ubývá drsného hláškování a designéři vám dovolí prozkoumávat svět bez toho, aniž by vás poháněli bičem. I tady se zdá, že se tvůrci inspirovali u God of War, kdy se můžete vydávat na volitelné mise a sklízet za to odměny. I tady ovšem Gears 5 ve srovnání ztrácí, protože svět není zdaleka tak zajímavý jako v případě mytického světa severských bohů a už vůbec ne scénář či postavy v něm.
Zpola otevřený svět je tedy první novinkou, byť spíše kosmetickou a jaksi povrchovou. Druhou novinkou Gears 5 je robotický pomocník Jack, který má vesměs větší charizma než zbytek osazenstva a snad i proto máte dovoleno investovat do jeho rozvoje. Za progres kampaní i plnění vedlejších misí tak Jackovi kupujete nové schopnosti, ať už pasivní či aktivní, a on vám na oplátku nebude jen pomáhat otevírat dveře a hackovat se do počítačů. Léčení či větší odolnost je trochu nuda, naopak neviditelnost, kterou vám Jack čas od času může propůjčit, zajímavě čachruje s poněkud ohranou formulkou skoč za překážku-vykoukni-střílej-skoč za překážku-a tak dokola. Ale zas ne tolik, snad aby se skalní fandové moc neztratili v těch novinkách...
Obroušené hrany
Takže příběh i postavy zas tak jiné nejsou, hratelnost také moc nových triků nepochytila, tak v čem se Gears 5 liší od svých předchůdců? Kupodivu zrovna v tom, v čem série dosud stála na železobetonových základech. V pocitu ze střelby. Ikonický Lancer záhadně ztratil ze své údernosti, a přestože přeříznout nepřítele vejpůl podvěsnou motorovkou je pořád krvavá psina, drbali jsme se na hlavě, kde se stala chyba. Lancer prostě zní jako neškodná (tedy vysokokandenční) vzduchovka a lépe na tom není ani brokovnice, u které bychom čekali mnohem ráznější projev. Přitom audiovizuálně je na tom hra tradičně parádně a co leckoho potěší, rozjedete ji i na slabších sestavách.
Kampaň je tedy víceméně solidní, přestože kdovíjakými novinkami neoslní a někoho může odradit pomalejší tempo, než na jaké jsme v sérii zvyklí. Ale co multiplayer? Inu ani tady si tvůrci kdovíjak nepustili fantazii na špacír a odvádí řemeslně precizní práci, byť s poněkud předvídatelným výsledkem. Kompetitivní PvP mód Versus byl obohacen o "arkádovou" verzi, kdy se do hry přidávají schopnosti (vyjma těch ultimátních) jednotlivých postav á la Overwatch. Výběr postavy jde tedy dál za pouhé kosmetické vzezření, problémem je, že ne všechny charaktery jsou stejně silné. Často tedy potkáte týmy složené z víceméně stejných postav, což je trochu nuda. Tvůrci nicméně na multiplayeru stále pracují, takže můžeme očekávat změny k lepšímu.
Jistota je jistota
Kde však cítíme, že ani sebevětší snaha nepomůže, je zbrusu nový mód Escape. Představte si mód Hordu, i ta se tu vrací a přináší s sebou zajímavou novinku stavění bází, a obratťe ji naruby. V Escape musíte, jak název napovídá, ve třech uniknout ze spárů, respektive z báze Swarmu, přičemž u téhle premisy to začíná a bohužel i končí. Klíčem je šetřit munici, ultimátky i životy a nedostat se při tom všem do klinče, ze kterého se už nedostanete. Doběhněte na konec, zavřete dveře a máte hvězdičku. Nic víc, nic míň. Mulťák je v Gears 5 sázkou na jistotu, pokud tedy patříte mezi ty, kteří mulťák v Gearsech vůbec kdy zapnou. Žádná revoluce se nekoná, ale to jsme snad ani nečekali.
Takže jinak - celá Gears 5 je sázkou na jistotu. A za těch pár kaček v rámci Xbox Game Pass rozhodně stojí.