Kde Fallout 76 ztroskotal jak meteor a zanechal po sobě spoušť biblických proporcí, tam se The Outer Worlds snaží ladně přistát s připravenou zásobou vtipů v obou rukávech i nohavicích. Bude to recept na úspěch?
Humorem i jistým šarmem The Outer Worlds jen hýří. Alespoň na první pohled. Hned v prvních minutách hry se zřítíte v záchranné kapsli na povrch planetární kolonie kdesi uprostřed ničeho a rozdrtíte při tom nejen naváděcí maják, ale také chudáka, který jej jaksi zapomněl opustit. Z kapitána Hawthorna toho vskutku moc nezbylo, ale naštěstí po sobě zanechal (víceméně) funkční loď schopnou plout vesmírem a také svou identitu, kterou na svých dobrodružstvích můžete (a nemusíte) vzít za vlastní.
Kdybychom měli obrátit tu analogii z úvodu textu - Hawthorne je Fallout 76 a The Outer Worlds právem usedá na trůn v rámci žánru, který jeho tvůrci před nějakými dvaceti lety pomáhali vytvářet. Bude vás ale bavit?
THE OUTER WORLDS v kostce
- RPG od původních tvůrců (původních) Falloutů
- Vypadá to jako Fallout
- Chová se to jako Fallout
- (Občas) to baví jako Fallout
- Není to Fallout
Jistěže bude!
Tedy pokud jste nečekali návrat k samotnému pramenu, ze kterého Obsidian Entertainment čerpají. The Outer Worlds je vskutku RPG v postapo světě, kde se zhostíte postavy všerůzného vzezření, pohlaví a dovedností. The Outer Worlds vás vskutku nechá rozhodovat, jak se budete chovat v místech, kam na své cestě zavítáte. Hra vskutku sebevědomě michá žánry a pokud máte rádi akci, budete se bavit lépe než v předešlých (3D) Falloutech (včetně New Vegas, o 76 ani nemluvě). Takže pokud je tohle, co hledáte, The Outer Worlds je vskutku hra pro vás.
The Outer Worlds ovšem, i přes veškerá srovnání, není Fallout. The Outer Worlds je spíš obdoba herního road movie, během kterého potkáte spoustu postav, seberete nepřeberně předmětů, zabijete nespočet organických i robotických zlounů a nakonec se buď zasmějete, uroníte slzu nebo klidně obojí. Žádné z výše zmíněného ve vás ovšem nezanechá takový dojem, abyste si záchranu lidské rasy kdesi na okraji vesmíru dali znova. Leda byste chtěli experimentovat s bohatou nabídkou zbraní nebo si prohlédnout jiný z několika konců. A to vzhledem k délce hry, která osciluje někde mezi 15 až 20 hodinami, není mnoho, pokud zůstáváme v reáliích RPG.
Nečekejte epiku, spíše román
The Outer Worlds není o heroické záchraně světa a to je v pořádku. Stejně jako třeba v prvním Falloutu, kde jste zachraňovali vault před vymřením, je váš příběh takovým komorním dramatem, malým kolečkem v soukolí (meziplanetárního) dění. Je potřeba zachránit pasážery transportu na budoucí kolonii! A tak se vydáváte na různé planety a... snažíte se spasit všechny ty inženýry, doktory - zkrátka elitu lidstva, ale zároveň se necháváte stahovat do žabomyších válek tamních obyvatel. Ono to totiž jinak nejde, kupředu se dostanete jedině tak, že se zapojíte kupříkladu do tištění letáků pro náboženskou sektu.
Bohužel nic z toho, co v The Outer Worlds děláte, není kdovíjak zajímavé. Samozřejmě k cíli směřuje hned několik cest, všechny však vedou přes hromady dialogů, které začnete přeskakovat ve chvíli, pokud se zdejší humor netrefí do vašich chuťových buněk. A to hrozí, protože celá pointa leží na bedrech korporátní (tragi)komedie. Jasně, nikdo nemá rád korporace. Jasně, korporace z vás vysají duši. Jasně, občas mají pravdu, ale není lepší žít podle svého? Mezi těmito dvěma filozofiemi si můžete samozřejmě vybrat, případně jít i třetí cestou, žádná však není podpořena zajímavým či vtipným psaním. Světlé výjimky se najdou, ale je jich skutečně hodně poskrovnu...
Není to nějak snadné?
Věc vkusu, samozřejmě. Problém nastává tehdy, kdy ani RPG prvky nedokáží váš (potenciální) nezájem o psané slovo nijak vzpružit. Ve většině dialogů máte, jak už je v žánru zvykem, určité možnosti ovlivnit chod konverzace ve vlastní prospěch. Můžete zalhat. Můžete použít vědecký argument. Můžete použít šarm. Nebo druhého zastrašit. A vždycky vám to vyjde! Rozhovory se tak lze v pohodě proklikat ke světlým zítřkům aniž by vaše postava kdovíjak zářila v té či oné disciplíně mezilidské komunikace. To nám přišlo minimálně podivné.
Celkově je tedy příběh i jeho podání v rámci utahaných dialogů rozhodně zklamáním, což jsme od tvůrců parádního New Vegas zrovna nečekali. A jak je na tom zbytek hry? Inu pokud vám sedne zdejší humor a smíříte se s tím, že vše, co děláte, s sebou nenese takovou váhu, jakou byste možná čekali, budete se bavit. Souboje rozhodně těží z možnosti vzít si k sobě parťáky, které můžete jednoduchými pokyny komandovat a využívat jejich speciálních schopností. Z nepřeberného množství zbraní, ať už střelných či chladných, si vybere každý a zpomalení času ve stylu VATS (ovšem bez auto-aimu) dává všemu jistý nádech taktiky.
Věčná škoda
Ani prozkoumávání světa ovšem není takové, jaké bychom od mistrů z Obsidianu čekali. Zdejším lokacím, ať už jste kdekoli, chybí větší hloubka, invence a ano - technická preciznost. Hra zkrátka nevypadá nic moc, i když záblesky něčeho, na co se hezky kouká, tu občas jsou. Není jich však mnoho a relativní prázdnost, či spíše nezajímavost světa často tvůrci vynahrazují potyčkami s bandity či agresivní faunou. Že se později raději uchýlíte k rychlocestování mezi waypointy je logickým útěkem před fádností světa mezi místy, kde se koncentrují questy.
The Outer Worlds má jednu zásadní výhodu - vyšla v době, ve které ještě dnes dohořívá atomový vrak jménem Fallout 76. Z jeho popela byli Obsidian Entertainment schopni vykřesat něco, co je ve srovnání s tím, o co se pokoušela Bethesda, naprosto báječné takovým tím stylem jakým se dá mluvit o některých filmech, knížkách či pokrmech. The Outer Worlds nenadchnou ani nepřekvapí. Občas zanudí, ale ničím výrazným vyloženě nenaštvou, leda milujete korporace a zdejší kolovrátkový humor se vás osobně nedotýká. Prostě... dobrý. Škoda jen, že tvůrci nebyli trochu víc odvážní.