Přejít na obsah [o] Přejít na navigaci [n] Přejít na vyhledávání [v] Přihlásit se
Hlavička
Vzpomínáme na RPG klasiku Mass Effect. Proč byla tak boží?

Vzpomínáme na RPG klasiku Mass Effect. Proč byla tak boží?

Produktové tipy
Mass Effect: Legendary Edition (Xbox ONE)_2078449014
Mass Effect: Legendary Edition (Xbox ONE)
1 074 Kč 1 299 Kč
Mass Effect: Legendary Edition (PS4)_1736157446
Mass Effect: Legendary Edition (PS4)
636 Kč 769 Kč
Kniha The Art of Mass Effect Universe - Expanded Edition_100704149
Kniha The Art of Mass Effect Universe - Expanded Edition
Produkt není určen k prodeji.
autor: Matěj Svoboda

Mass Effect je herní pojem. Velkolepé vesmírné dobrodružství se dočkalo tří skvělých her a několika vynikajících DLC, bohužel čtyři roky stará Andromeda téhle space opeře trošku pokazila pověst.

Ale vzhledem k tomu, že letos na jaře vyjdou remastry všech tří dílů, přišlo nám, že je na čase trošku zavzpomínat na to, proč byla tahle série tak výjimečná. A proč se těšíme, až si ji celou zopakujeme.

Velkolepost a epičnost

Mass Effect byl od začátku koncipovaný jako něco, co bude obrovské. Co bude mít víc dílů, bude se to rozrůstat a hráč, bude mít pocit, že je jen drobným smítkem v gigantickém vesmíru plném příběhů, zajímavých charakterů, podivných ras, nádherných i nebezpečných planet a technologických zázraků. Mass Effect chtěl být od začátku tím, čím se pro filmy staly Hvězdné války, tedy obřím světem, který nelze kompletně prozkoumat během jedné jediné hry (a vlastně ani těch dalších).

Omlouváme se, popis obrázku chybí.

Studio BioWare mělo konec konců zkušenosti se světem Star Wars z RPG klasiky Knights of the Old Republic, takže vědělo, jak vytvořit hru, která by působila skutečně giganticky. Nebo u níž by alespoň hráči měli ten pocit i přes to, že samotné lokace byly uzavřené a celkem jasně nedesignované. Že se jim do jisté míry povedlo inspiraci v podobě Star Wars překonat, ukazuje i fakt, že film Mass Effect, oznámený v roce 2010, nikdy nevznikl. Ta hra je zkrátka příliš… velkolepá.

Postavy a vztahy

Dobrý příběh dělají dobré postavy. Nebo jinak. Dobrý příběh dělá spousta věcí, ale dobré postavy jsou zatraceně důležité. Samotného Sheparda si samozřejmě částečně utváří hráč tím, jaká dělá rozhodnutí a jak jedná v klíčových momentech, ovšem jeho parťáci a protivníci, to je nejen v herním světě absolutní špička. Posádka SSV Normandy je zaplněná zajímavými charaktery, které člověk jednoduše chce poznat a u některých se jejich dějová a osudová linka táhne přes celou trilogii. A nepřestávají být zajímaví. 

Omlouváme se, popis obrázku chybí.

Kdo by čekal, že geneticky vyšlechtěný krogan Grunt bude ve skutečnosti někdo, kdo vyvolá lítost? Koho nezasáhl krutý osud Tali'Zorah a jejího lidu? A kdo si neužil přátelské soupeření s Garrusem? BioWare si dal hodně práce s tím, aby postupné získávání důvěry, budování přátelství a odhalování nejistot a traumat jednotlivých charakterů působilo přirozeně a opravdově. Mass Effect si dává na čas, ale o to víc pak fungují momenty, kdy to všechno do sebe zapadne a člověk zjistí, že na té bandě pixelů mu doopravdy záleží a udělá všechno pro to, aby se všichni dožili konce. Nebo alespoň zemřeli co nejhrdinštější smrtí.

Komplexnost a detailnost

Těžko říct, jestli u BioWare počítali s tím, že Mass Effect uspěje u hráčů hned napoprvé. Už u prvního dílu se samozřejmě pokoušeli udělat hru, která by zaujala, vydělala a stala se velkou událostí. Mohlo to však dopadnout úplně jinak. Stačilo něco málo odfláknout a uspěchat a mohli jsme mít něco jako Andromedu. Ambiciózní, bohužel nakonec odfláknuté RPG, co po zásluze sklízelo jen posměch, nebo nenávist. Naštěstí to tak nedopadlo. Ale jak moc konkrétní byly při vydání jedničky plány na další dva díly, to ví asi jen v samotném studiu. 

Omlouváme se, popis obrázku chybí.

Faktem ovšem zůstává, že jednotlivé díly Mass Effectu jsou sice super, ale jako celek to celé funguje ještě lépe. Trojka a boj o Zemi jsou možná malinko uspěchané, na druhou stranu spousta věcí, které v první části série jen nakousla, postupně krásně graduje do velkolepých příběhů, nečekaných zvratů a situací, na něž člověk vzpomíná i dlouhá léta po tom, co celou trilogii dojel do konce. 

BioWare se nebál jít postupně do hloubky u jednotlivých postav a třeba celá milostná linka s nečekaně zranitelnou Tali je jedna z nejlépe napsaných romancí, jaká se ve hrách kdy objevila. Podobně chytře a efektně pak příběh přistoupil i k postavám, jako byli Shadow Broker nebo Illusive Man. Samotní parťáci, protivníci, ale i ti, kteří stojí na své vlastní straně, jsou mnohavrstevné charaktery. Dostatečně zajímavé na to, aby se jejich příběhy mohly táhnout přes celou trilogii. Takže na konci jednoho dílu se člověk netěšil jen na to, jak se za pár let vyblbne v pokračování, ale i kam se budou odvíjet příběhy, které začínaly nenápadně nebo jestli ta či ona někde zmíněná věta nepovede k něčemu mnohem většímu a důležitějšímu. Malým detailům, vztahům a hloubce postav se BioWare zkrátka věnoval stejně jako velkolepým bitvám. A na konci všechny ty malé i velké příběhy krásně zapadly do jednoho velkého a úchvatného herního zážitku.

Tak snad na něj naváže i připravovaný další díl.

Názory ostatních Geeků

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze.

Máš něco na srdci?

nahoru