Recenze produktu Need for Speed: Hot Pursuit
- návrat ke kořenům
- krásná grafika
- hora aut
- hezké tratě
- výborný jízdní model
- za závod nedostáváte přímo nové auto, ale jakési body, což je úplná zbytečnost
- zůstaly zbytečné ranky
- animace před závody si mohli odpustit
Need for speed tak jak si je já představuji, jsou zpět.
Konečně. Konečně někomu tam nahoře došlo, že tato značka již delší dobu skomírala, nebo spíš umírala. Za posledních několik let to byla hrůza na hrůzu počínaje neskutečně nudnými a ve všech ohledech špatnými Prostreet, přes Undercover s rádoby zajímavým příběhem, až po Shift, který se zasekl na půl cesty mezi simulátorem a arkádou. Jakožto velký fanoušek této série jsem se skutečně obával, že série skončí, ale tyto obavy jsou teď naštěstí pryč. Série NFS se totiž vrací k tomu nejlepšímu, co v ní kdy bylo a to k jednoduchému arkádovému přetahování mezi těmi hodnými a těmi zlými. Konečně někoho napadlo udělat remake nejlepšího dílu série a to právě starého Hot pursuit, které bylo charakteristké svým přístupem alá "dojel si závod? Tak padej na další!!!". Naštěstí to takhle funguje i v novém díle a to hlavně díky studiu Criterion (burnout paradise), kteří z tohoto dílu udělaly arkádu jako řemen. Jízdní model je skutečně ultrazábavný a je ho na čem vyzkoušet. Když jsem hru zapínal a zjistil že začínám s Astonem Martinem DBS, zhrozil jsem si, že je to trochu vysoko, ale naštěstí není. Hra má neuvěřitelnou zásobu aut a skoro za každý vyhraný závod jsem nějaké dostal a to až do konce. Pamatuju si, jak sem kdysi se kdysi dávno rozplíval nad asi 30 auty v Most wanted, ale tady je těch aut tolik, že se mi je ani nechce počítat. Hrát se dá jak za bandity, tak za šerify a oboje je pekelná akce, u které člověk nedostane možnost začít se nudit, což je velká změna oproti předchozím dílům. Tak když už máme takový vozový park, tak je ho potřeba někde pořádně vyzkoušet no ne? Tratě jsou velmi různorodé, od pouští přes les až po hory, ale všechny jsou krásné a to je hlavní. Graficky je hra moc pěkná, je plná sytých barev, dokonce působí dojmem kýčovitosti a to je ohromné plus, protože ta grafika tam protě sedí. Soundtrack je u NFS dobrý již tradičně, takže o tom se ani zmiňovat nebudu.
Tak přesně si představuju NFS. Jako projížďku exotickým a kýčovitým prostředím v nablýskaným fáru se zvukem houkaček za zadkem a hudbou na plný pecky.
Díky ti Criterione, že jsi mi to zprostředkoval a vrátil mě tak do doby kdy sem zoufale projížděl ulicemi Empire City v El Niňu a doufal, že mě nechytí ten kašpar v hábitu. Díky ti.