Zálohování pro začátečníky, aneb jak na NAS
30.3.2012, Jan Vítek, článek
Na den 31. března připadl Světový den zálohování, díky čemuž se má do povědomí veřejnosti dostat více informací o jeho důležitosti, a tak i my budeme nyní apelovat na toto téma a podíváme se na zálohování pěkně od podlahy s důrazem na NAS servery.
Kapitoly článku:
- Zálohování pro začátečníky, aneb jak na NAS
- NAS a zase NAS
- Softwarová výbava pro zálohování
- Málo financí? Postačí USB
Světový den zálohování oficiálně podporuje také společnost Western Digital, která citovala výsledky průzkumu společnosti US Harris Interactive. Ty říkají, že "jen 25 % uživatelů počítačů pravidelně zálohuje svá data, 37 % zálohuje méně, než jedenkrát měsíčně, 22 % zálohuje nahodile a 9 % nezálohuje vůbec". Uvedla rovněž, že na svých Facebookových stránkách bude pravidelně zveřejňovat tipy k této problematice.
Téma zálohování je velmi široké a je nemožné jej celé pokrýt v jednom článku. Proměnných je zde příliš mnoho, ať už jde o potřeby uživatelů ruku v ruce s objemem dat, dostupná hardwarová výbava, požadavky na zabezpečení, akceptovatelné finanční výdaje nebo nároky na um a znalosti. Nicméně mnoho firem nabízí kompletní hardwarová, softwarová nebo kombinovaná řešení, která uživateli celou práci velmi usnadní, i když se dá předpokládat, že za to si i patřičně zaplatí v porovnání s řešením, které by si navrhl a sestrojil sám, i když to vůbec nemusí být pravidlem.
Mezi ona hardwarová řešení můžeme řadit především NAS servery, čili úložiště připojená ideálně na lokální síti (případně DAS a SAN), kterým náš server věnuje samostatnou rubriku a vy v ní můžete najít řadu recenzí. Ty mnohdy zahrnují také příslušný software pro instalaci na počítač, ale vzhledem k tomu, že jde o síťová zařízení využívající standardní protokoly, lze snadno využít softwarová řešení třetích stran, případně ta integrovaná přímo v moderních OS. A co se týče softwarových řešení, v tomto případě se věnujeme především produktům společnosti Acronis, která nabízí i uživatelsky přívětivé aplikace pro běžné uživatele, jako je True Image Home.
Nyní si více rozebereme již zmíněné proměnné:
Objem dat bere řada uživatel v potaz hned na začátku, neboť od něj se odvíjí téměř vše ostatní. Otázkou je, zda nám bude stačit zálohovat jen důležité dokumenty, rodinné fotografie a videa, objemné pracovní soubory, nebo snad celou léta tvořenou videotéku. Pro několik gigabajtů dat bude klidně stačit optický disk, flash disk či externí pevný disk a manuální systém zálohování ve stylu zkopírovat zálohovaná data a médium schovat do šuplíku. V případě pracovních a jiných dat s velkým objemem se však již vzhledem k časové náročnosti vyplatí využít automatizovaného řešení, k čemuž je už třeba využít zálohovací software a úložiště, které bude neustále k dispozici, tedy např. NAS server.
Hardwarová výbava určená pro zálohování může zahrnovat v podstatě cokoliv, co je schopno uložit nějaké množství dat. Osobně bych neřekl, že existuje ideální hardware s univerzálním využitím pro zálohování, protože na všem se dají najít nějaké mouchy. Ty bývají většinou spojeny se spolehlivostí, přičemž negativní zkušenosti jsou především s mechanickým hardwarem, jako jsou pevné disky nebo nedej bože diskety. Nicméně i elektronický flash disk/SSD nebo optický disk CD/DVD/Blu-ray může uživatele zklamat a pak už mu bude na nic fakt, že si vybral dle svého přesvědčení spolehlivější způsob pro uložení dat.
V dnešní době připadají v úvahu především pevné disky v externích rámečcích či NAS serverech a pro ukládání menších objemů dat pro delší časové období lze využít kvalitní optické disky a vypalovačku. Podnikový hardware jako magnetické pásky raději ponecháme stranou, ovšem opominout už nemůžeme cloudové služby, čili neplacená či placená úložiště dat na serverech různých poskytovatelů. Jejich výhodou je zaručovaná spolehlivost a zabezpečení, což tedy padá právě na bedra poskytovatele a nevýhodou zase nutnost stálého internetového připojení, které musí být dostatečně rychlé, a také fakt, že obvykle se za tuto službu platí.
Zabezpečení je další velké téma ovlivněné výběrem hardwaru. Můžeme ho rozdělit na zabezpečení proti ztrátě dat a pak proti jejich zcizení, přičemž běžného uživatele bude asi více zajímat nebezpečí ztráty dat. Zde se vyplatí mít zálohu pojištěnou, pokud vám tedy nebude stačit jedna kopie důležitých dat na osobním počítači a druhá na blízkém NAS serveru s jedním diskem. Ovšem i když se takový způsob zdá víceméně bezpečný, neboť šance, že selže pevný disk v počítači a v NAS najednou je skutečně malá, stále tu je nebezpečí přepětí v síti (třeba vinou blesku) nebo jiné nepředvídatelné události, která vyřadí více elektronických zařízení najednou. Pak už se zdá jako lepší mít data v šuplíku na externím disku nebo na jiném médiu.
Skutečně paranoidní jedinec, nebo také ten, pro nějž jsou zálohovaná data životně potřebná, se tak může pojistit využitím serveru s více disky v nějakém redundantním poli (RAID 1, 5, atp.) a stejná data by pak měl mít zálohována ještě jednou, a to ideálně na jiném místě, ať už prostřednictvím cloudových služeb nebo dalšího vlastního řešení. Společně s tím ale vzrůstá nebezpečí, že se k datům dostane někdo nepovolaný, ať už fyzicky nebo díky potenciálně nezašifrovaným přenosům po síti. Řešením je tedy ukládat a přenášet data v zašifrované podobě, mít kvalitní zabezpečení domácí sítě a průběžně aktualizovanou softwarovou výbavu.
Složitost a finance přímou měrou závisí na všech třech předchozích tématech, tedy čím vyšší objem dat, lepší hardwarová výbava a zabezpečení, tím vyšší finanční náklady a nároky na znalosti uživatele. Ovšem alespoň ony znalosti se firmy specializující se na hardwarová a softwarová zálohovací řešení snaží negovat tím, že nabízí produkty, které jsou stále jednodušší na obsluhu a na správu. Jednak jsou na trhu již hotová řešení, která stačí zapojit do napájení a sítě a začít používat - například testované modely od Seagate a Western Digital.
Jinak se to výrobci snaží řešit tzv. průvodci nastavením (wizard), které nás za ručičku provedou tím, co je třeba udělat, pak je již obvyklá i všudepřítomná nápověda s příklady a zmínit můžeme i funkci WPS (Wi-Fi Protected Setup) pro navázání zabezpečeného bezdrátového připojení mezi dvěma zařízeními pomocí stisku příslušných tlačítek.
Pokud máte ve svém počítači data, o která opravdu nechcete přijít, musíte se o to sami aktivně postarat. Řada uživatelů jistě žádnou datovou katastrofu spojenou s havárií pevného disku nebo s nečitelným optickým diskem ani nezažila, a proto jim ani nestojí za to, aby se zálohováním zabývali a pokud ano, mohou dělat zbytečné a nepochopitelné chyby. Pak stačí jejich první zkušenost, ale to už je pozdě, i když takový havarovaný disk může za poplatek zachránit specializovaná firma a poškrábané DVD se dá vyleštit.
Nicméně správný způsob zálohování by určitě neměl spočívat v tom, že jen zkopírujete data na jiné místo na stejném pevném disku, ať už jde o ten samý, nebo jiný oddíl. To nás chrání pouze v případě, že ona data omylem smažeme, nebo se jinak poškodí. Dále se samozřejmě nevyplatí zálohovat na nespolehlivá média. Diskety už jsou dnes zastaralé a celkově nevhodné, ale pak hrozí nebezpečí ještě od dodělávajících pevných disků (třeba takových s velkým počtem vadných sektorů) a poškozených a nevhodně skladovaných optických disků. Ty by se rozhodně neměly povalovat bez obalu v teplém a světlém prostředí, ale to by mělo být samozřejmé asi jako to, že nebudete hrát s externím diskem fotbal.
Důležitá a citlivá data by se také neměla povalovat na hardwaru, který běžně nosíte s sebou (tedy externí disky, flash disky a notebooky) v nezabezpečené, tedy nezašifrované podobě. Jedince může jejich odcizení mrzet, ale pro firmy takové ztráty často vyjdou velmi draho.
Téma zálohování je velmi široké a je nemožné jej celé pokrýt v jednom článku. Proměnných je zde příliš mnoho, ať už jde o potřeby uživatelů ruku v ruce s objemem dat, dostupná hardwarová výbava, požadavky na zabezpečení, akceptovatelné finanční výdaje nebo nároky na um a znalosti. Nicméně mnoho firem nabízí kompletní hardwarová, softwarová nebo kombinovaná řešení, která uživateli celou práci velmi usnadní, i když se dá předpokládat, že za to si i patřičně zaplatí v porovnání s řešením, které by si navrhl a sestrojil sám, i když to vůbec nemusí být pravidlem.
Mezi ona hardwarová řešení můžeme řadit především NAS servery, čili úložiště připojená ideálně na lokální síti (případně DAS a SAN), kterým náš server věnuje samostatnou rubriku a vy v ní můžete najít řadu recenzí. Ty mnohdy zahrnují také příslušný software pro instalaci na počítač, ale vzhledem k tomu, že jde o síťová zařízení využívající standardní protokoly, lze snadno využít softwarová řešení třetích stran, případně ta integrovaná přímo v moderních OS. A co se týče softwarových řešení, v tomto případě se věnujeme především produktům společnosti Acronis, která nabízí i uživatelsky přívětivé aplikace pro běžné uživatele, jako je True Image Home.
Nyní si více rozebereme již zmíněné proměnné:
Objem dat bere řada uživatel v potaz hned na začátku, neboť od něj se odvíjí téměř vše ostatní. Otázkou je, zda nám bude stačit zálohovat jen důležité dokumenty, rodinné fotografie a videa, objemné pracovní soubory, nebo snad celou léta tvořenou videotéku. Pro několik gigabajtů dat bude klidně stačit optický disk, flash disk či externí pevný disk a manuální systém zálohování ve stylu zkopírovat zálohovaná data a médium schovat do šuplíku. V případě pracovních a jiných dat s velkým objemem se však již vzhledem k časové náročnosti vyplatí využít automatizovaného řešení, k čemuž je už třeba využít zálohovací software a úložiště, které bude neustále k dispozici, tedy např. NAS server.
Hardwarová výbava určená pro zálohování může zahrnovat v podstatě cokoliv, co je schopno uložit nějaké množství dat. Osobně bych neřekl, že existuje ideální hardware s univerzálním využitím pro zálohování, protože na všem se dají najít nějaké mouchy. Ty bývají většinou spojeny se spolehlivostí, přičemž negativní zkušenosti jsou především s mechanickým hardwarem, jako jsou pevné disky nebo nedej bože diskety. Nicméně i elektronický flash disk/SSD nebo optický disk CD/DVD/Blu-ray může uživatele zklamat a pak už mu bude na nic fakt, že si vybral dle svého přesvědčení spolehlivější způsob pro uložení dat.
V dnešní době připadají v úvahu především pevné disky v externích rámečcích či NAS serverech a pro ukládání menších objemů dat pro delší časové období lze využít kvalitní optické disky a vypalovačku. Podnikový hardware jako magnetické pásky raději ponecháme stranou, ovšem opominout už nemůžeme cloudové služby, čili neplacená či placená úložiště dat na serverech různých poskytovatelů. Jejich výhodou je zaručovaná spolehlivost a zabezpečení, což tedy padá právě na bedra poskytovatele a nevýhodou zase nutnost stálého internetového připojení, které musí být dostatečně rychlé, a také fakt, že obvykle se za tuto službu platí.
Zabezpečení je další velké téma ovlivněné výběrem hardwaru. Můžeme ho rozdělit na zabezpečení proti ztrátě dat a pak proti jejich zcizení, přičemž běžného uživatele bude asi více zajímat nebezpečí ztráty dat. Zde se vyplatí mít zálohu pojištěnou, pokud vám tedy nebude stačit jedna kopie důležitých dat na osobním počítači a druhá na blízkém NAS serveru s jedním diskem. Ovšem i když se takový způsob zdá víceméně bezpečný, neboť šance, že selže pevný disk v počítači a v NAS najednou je skutečně malá, stále tu je nebezpečí přepětí v síti (třeba vinou blesku) nebo jiné nepředvídatelné události, která vyřadí více elektronických zařízení najednou. Pak už se zdá jako lepší mít data v šuplíku na externím disku nebo na jiném médiu.
Skutečně paranoidní jedinec, nebo také ten, pro nějž jsou zálohovaná data životně potřebná, se tak může pojistit využitím serveru s více disky v nějakém redundantním poli (RAID 1, 5, atp.) a stejná data by pak měl mít zálohována ještě jednou, a to ideálně na jiném místě, ať už prostřednictvím cloudových služeb nebo dalšího vlastního řešení. Společně s tím ale vzrůstá nebezpečí, že se k datům dostane někdo nepovolaný, ať už fyzicky nebo díky potenciálně nezašifrovaným přenosům po síti. Řešením je tedy ukládat a přenášet data v zašifrované podobě, mít kvalitní zabezpečení domácí sítě a průběžně aktualizovanou softwarovou výbavu.
Složitost a finance přímou měrou závisí na všech třech předchozích tématech, tedy čím vyšší objem dat, lepší hardwarová výbava a zabezpečení, tím vyšší finanční náklady a nároky na znalosti uživatele. Ovšem alespoň ony znalosti se firmy specializující se na hardwarová a softwarová zálohovací řešení snaží negovat tím, že nabízí produkty, které jsou stále jednodušší na obsluhu a na správu. Jednak jsou na trhu již hotová řešení, která stačí zapojit do napájení a sítě a začít používat - například testované modely od Seagate a Western Digital.
Jinak se to výrobci snaží řešit tzv. průvodci nastavením (wizard), které nás za ručičku provedou tím, co je třeba udělat, pak je již obvyklá i všudepřítomná nápověda s příklady a zmínit můžeme i funkci WPS (Wi-Fi Protected Setup) pro navázání zabezpečeného bezdrátového připojení mezi dvěma zařízeními pomocí stisku příslušných tlačítek.
Jak nezálohovat?
Pokud máte ve svém počítači data, o která opravdu nechcete přijít, musíte se o to sami aktivně postarat. Řada uživatelů jistě žádnou datovou katastrofu spojenou s havárií pevného disku nebo s nečitelným optickým diskem ani nezažila, a proto jim ani nestojí za to, aby se zálohováním zabývali a pokud ano, mohou dělat zbytečné a nepochopitelné chyby. Pak stačí jejich první zkušenost, ale to už je pozdě, i když takový havarovaný disk může za poplatek zachránit specializovaná firma a poškrábané DVD se dá vyleštit.
Nicméně správný způsob zálohování by určitě neměl spočívat v tom, že jen zkopírujete data na jiné místo na stejném pevném disku, ať už jde o ten samý, nebo jiný oddíl. To nás chrání pouze v případě, že ona data omylem smažeme, nebo se jinak poškodí. Dále se samozřejmě nevyplatí zálohovat na nespolehlivá média. Diskety už jsou dnes zastaralé a celkově nevhodné, ale pak hrozí nebezpečí ještě od dodělávajících pevných disků (třeba takových s velkým počtem vadných sektorů) a poškozených a nevhodně skladovaných optických disků. Ty by se rozhodně neměly povalovat bez obalu v teplém a světlém prostředí, ale to by mělo být samozřejmé asi jako to, že nebudete hrát s externím diskem fotbal.
Důležitá a citlivá data by se také neměla povalovat na hardwaru, který běžně nosíte s sebou (tedy externí disky, flash disky a notebooky) v nezabezpečené, tedy nezašifrované podobě. Jedince může jejich odcizení mrzet, ale pro firmy takové ztráty často vyjdou velmi draho.
