První tři díly Prstenů moci ale rozdělily milovníky fantasy na dva nesmiřitelné tábory. Zaslouží si seriálové zpracování Pána prstenů tak přísný soud?
Očekávání od seriálového Pána prstenů byla opravdu obrovská. Po prohlášeních Amazonu, o jak velkolepý seriál půjde, se vlastně není ani čemu divit. Jen za práva na Tolkienovo dílo utratila třetí nejhodnotnější značka na světě 250 milionů dolarů a plánovaných pět řad ji má vyjít na miliardy dolarů.
Milovníci Froda i Společenstva byli jistě také velmi zvědaví, což očekávání ještě zvyšovalo. Vždyť dlouho jsme vlastně ani nevěděli, zda půjde o pouhou předělávku filmové série, nebo zda se děj bude točit okolo úplně jiných linií.
Právě kvůli velkému očekávání ale mohly působit první zveřejněné díly seriálu Pán prstenů: Prsteny moci (v originále The Lord of the Rings: The Rings of Power) tak rozpačitě. „Kde je příběh?“ „Jak mohli obsadit černého elfa?“ „Tolkien se musí obracet v hrobě!“ I když se najde řada pozitivních hodnocení a diváků, kritici jsou minimálně hlasitější – a jejich hodnocení pohybující se často i pod 50 % situaci příliš nevylepšují.
Obsazení fanoušky příliš nenadchlo
Rekordní první díl a cenzurující Amazon
Olej do ohně ještě přilil samotný Amazon, když se rozhodl seriál autoritářsky bránit. Ve filmové databázi IMDb, kterou sám provozuje, vymazal negativní hodnocení nového díla. Na jednu stranu se podniku nelze divit, když fanoušci rozdali hned po premiéře prvního dílu 17 500 jednohvězdičkových hodnocení.
Amazon ale tímhle krokem nejvíce uškodil sám sobě a vlastně i pověsti celého seriálu. Kulturní komentátoři a recenzenti snad všech předních světových médií totiž krok internetového gigantu okamžitě odsoudili. Ve světle těchto informací prakticky úplně zapadla informace, že první díl Prstenů moci měl vůbec nejsilnější premiéru v celé historii služby Prime Video. Za první den jej vidělo více než 25 milionů lidí.
Po pročtení několika desítek hodnocení se ale nemohu ubránit pocitu, že mnoho diváků mělo jasný názor na celé dílo ještě dříve, než se podívali byť jen na první epizodu. Bohatě jim stačilo si pročíst herecké obsazení či se podívat jen na trailer.
Podívejte se na hlavní upoutávku na seriál Pán prstenů: Prsteny moci
Pravdou ale je, že tvůrci to neměli vůbec jednoduché. Tolkienova sága totiž byla dlouhé dekády považována za čtivo dobré tak maximálně pro dospívající chlapce či nevyzrálé muže. Teprve až filmová adaptace Pána prstenů na přelomu tisíciletí tento základ celého žánru fantasy proslavila, což vyvrcholilo v roce 2003 Oscarem pro nejlepší film.
O Frodovu cestu se tak rázem začali zajímat i lidé, kteří o původních knihách nemají ani ponětí. Jak se ale rozšiřuje základna fanoušků, nedá se jednoduše zavděčit všem. Scénáristé se tak nechtěně vžili do role provazochodců, kteří balancují nad nekonečně hlubokou propastí bez jakéhokoliv jištění. Evidentně se snaží s Prsteny moci vrátit ke kánonu, ale jeho první hlas je pro každého jiný – pro někoho to jsou filmové verze Tolkienových děl, pro jiné zase původní knihy.
A to už vůbec nemluvíme o jedincích, kteří teprve propracovanost smyšlených světů objevují a hltají cokoliv, co má v popisku žánru napsáno fantasy. Vždyť i mnoho velkých knižních ság z nového tisíciletí představuje v podstatě kritickou oponenturu na otce fantasy – samotného Tolkiena.
Seriál vychází z Tolkienovy předlohy, ale snaží si razit i svou vlastní cestu
Dramatičtější R. R. Martin
Vidět je to krásně u spisovatele George R. R. Martina, který se proslavil především svou Hrou o trůny. Netají se tím, že z Tolkiena vychází, ale podává své vlastní světy daleko kritičtěji. Zapomeňte na ušlechtilé elfy a dobře smýšlející čaroděje, jeho příběhové ságy jsou špinavější, realističtější a nečiní mu žádný problém nechat umřít prakticky kohokoliv, což jen zvyšuje celkové napětí a pomáhá dramatizaci děje.
Martina nezmiňujeme náhodou. Právě jeho Hra o trůny z produkce konkurenční společnosti HBO nasadila laťku celého fantasy žánru pořádně vysoko, a to snad ve všech ohledech. Ono je zkrátka pro diváka daleko zajímavější, když necháte klidně i uprostřed série umřít jednoho z hlavních hrdinů takovým způsobem, že divák u obrazovky na ni nevěřícně civí ještě několik minut po závěrečných titulcích.
To se v díle Tolkiena, který má silné hlavní hrdiny, dělá jen velmi těžko. A je to i důvod, proč to mají Prsteny moci u diváků tak těžké. Prakticky souběžně totiž vysílá HBO seriál Rod Draka (v originále House of the Dragon), který vychází z několika kratších novel George R. R. Martina, zejména však z knihy Oheň a krev, která je prvním z dvojice plánovaných svazků o historii rodu Targaryenů. Pojednává tedy o době před Hrou o trůny, která měla tak pozitivní hodnocení. Recenzi Rodu Draka si můžete přečíst zde.
Podívejte se na hlavní upoutávku na seriál Rod Draka
Velkolepostí nešetří
Aniž bychom se snažili prozradit jakékoliv spojlery, jde vidět, že Amazon rozhodně na ničem nešetřil. Kamera nad Eregionem, říší elfských kovářů, bere dech. Ten se tají i ve chvíli, kdy se vydáme spolu s elfem Elrondem do temných slují trpasličího království Khazad-dûm. Když se vodopády převalují mezi chodbami plnými hořících ohňů, je vám jasné, kam chcete odcestovat alespoň na víkend. Právě efekty a kamera patří k nejsilnějším stránkám celého seriálu.
Troufnu si tvrdit, že po odvysílání třetího dílu to platí ještě více. U něj se totiž vůbec poprvé ujal režie Wayne Yip, jehož um byl k vidění už v seriálech Pán času, Deadly Class, Velký lov či Kolo času. Jeho seriálová tvorba je rozhodně bohatší než v případě J.A. Bayona, který se ujal režie prvních dvou dílů – ten má totiž více zkušeností s filmy. Jediným seriálem, který režíroval, byly před Prsteny moci dva díly z Penny Dreadful.
Těšit se můžete na velkolepé scenérie
Děj tedy v prvních dvou epizodách nemá příliš rychlý spád, Prsteny moci se snaží spíše vtáhnout obecenstvo do dob relativního míru, kdy málokdo věří, že by mohla temnota nějak ohrozit chod světa.
Návratu dávného zla se obává snad jen plavovlasá válečnice Galadriel (Morfydd Clark), i když znepokojivý objev učiní také Arondir (Ismael Cruz Cordova). Právě barva pleti tohoto 35letého herce zvedala některé fanoušky tolik ze židlí. Všem vzkazuji jediné: Nemůžete se smířit s myšlenkou, že by elf mohl mít tmavou pleť, ale věříte na létající draky nad oblohou Západozemí? Je nicméně těžké uvěřit, že Galadriel je právě ta Galadriel, kterou všichni dobře známe ze slavné filmové trilogie. Sebevědomí ale této elfské hrdince rozhodně nechybí.
První dva díly byly i díky nemalým finančním prostředkům velkolepé, třetí tento pocit ještě umocňuje. A to především díky představení Númenoru, kde se potkáváme i se zásadními postavami budoucí Středozemě. Elendil (Lloyd Owen) i Isildur (Maxim Baldry) mají rozhodně potenciál stát se nejzajímavějšími postavami celého seriálu. O akci není ve třetím dílu rozhodně nouze. Tolkienův rukopis je tedy z dosavadní produkce zřejmý, i když si seriál snaží razit vlastní cestu.
Velký rozpočet je v seriálu velmi vidět
Žádná politika!
Prsteny moci zaujmou zatím především svým vizuálním podáním, kdy se nám snaží představit velkolepost a vznešenost elfích říší, ale i zemitý svět lidí a trpaslíků. Tolkienovým dílům je tento počin podle mého soudu zatím blíže než snaha Petera Jacksona o zfilmování útlého Hobita do obří trilogie. Vhod přijde tento svět i všem, kdo nechtějí na své pohádkové pouti řešit takové politické zvraty jako ve Hře o trůny. Skalní fanoušci Pána prstenů nicméně musí počítat s tím, že se nevyhnou řadě "hollywoodských" stereotypů, se kterými se zkrátka v díle pro masy tak nějak musí počítat.
Na jakékoliv odmítavé soudy je tedy rozhodně ještě brzy, vždyť za sebou máme teprve tři díly – a hovoří se o vzniku pěti řad. I když tvůrci v prvních dílech našlapovali spíše opatrně a jistě bychom zvládli vyjmenovat nepřeberné množství věcí, které by mohly být udělány jinak, může se stále z Prstenů moci stát nový milník celého fantasy žánru. Koneckonců po konci třetího dílu máme pocit, že se tvůrcům daří diváky pěkně zaháčkovat a řada tajemství nám stále ještě zůstává skryta.
Tvůrcům se daří diváky pěkně zaháčkovat