Jak získat výkon zadarmo? Jde to i pár kliky

Dnešní článek nebude věnován profesionálním overclockerům, kteří se snaží se svým nejvýkonnějším procesorem od Intelu nebo AMD pokořit světové rekordy. Místo toho se zaměříme na běžné uživatele, kteří přetaktováním mohou svou sestavu vyladit k daleko lepším výsledkům, než jim nabízí v základu.

Je nutné podotknout, že není dost dobře možné vytvořit univerzálního průvodce přetaktováním. Každá platforma si totiž žádá něco jiného a do jisté míry má svá vlastní pravidla. Abychom však vůbec mohli s přetaktováním začít, je potřeba vyvrátit některé mýty, které o něm kolují, a zároveň osvětlit základní pojmy, jež se k overclockingu pojí.

Profesionální taktování je doslova závodní disciplína. Zvýšit výkon je možné ale i doma bez větších znalostí, slouží k tomu tzv. automatické taktování.

Kvalitní podvozek jako základ

Ještě před pár lety se taktování jednotlivých platforem příliš nelišilo. Stačilo zvýšit základní frekvence jednotlivých čipů a přidat napětí. V podstatě jste si tak víceméně vystačili s kvalitním zdrojem a pořádnou dávkou odvahy. Ve chvíli, kdy jste se ze sestavy snažili dostat příliš, mohli jste si spíše přidělat problémy, než získat nějaký ten výkon navíc. V krajním případě jste mohli celý systém „odpálit“.

Časy se ale mění. Většina moderních základních desek, a to i z těch levnějších, nabízí celou řadu ochranných systémů, které snižují riziko poškození prakticky na nulu. Řeč je především o systémech hlídání teploty, které patří k nejdůležitějším, alespoň tedy co se overclockingu týče.

Kvalitní podvozek je při taktování možná ještě důležitější než samotný procesor. Na snímku je vrcholný model ASUS X99-DELUXE, na kterém jsme automatické taktování testovali.

Právě na základní desce leckdy záleží daleko více než na samotném procesoru. Přetaktovat je totiž možné i levnější čipy, což je koneckonců hlavní důvod, proč se první overclockeři vůbec zrodili. S levnějšími procesory se snažili překonat výkony daleko dražších modelů. Pochopitelně s dražšími čipy ale zpravidla dosáhnete ještě lepších výsledků.

Někteří výrobci základních desek dokonce již počítají s tím, že sestavy postavené na jejich podvozcích budou určeny pro přetaktování. Kromě širokých možností pro profesionální overclockery specializované základní desky nabízejí i automatické režimy, které poslouží především začátečníkům.

Blíží se Mikuláš – co na taktování říká anděl a čert?

Automatický režim naleznete nejčastěji v biosu, tedy v ovládacím softwaru celé základní desky. Drtivá většina aktuálně nabízených modelů má již grafický režim, který je velmi intuitivní a snadný na ovládání – pohybovat se v něm můžete jednoduše pomocí myši. Některé stroje také nabízejí obslužné aplikace pro Windows, v nich pak můžete jednotlivé parametry nastavovat stejně jako v klasickém biosu. Automatické přetaktování je v obou případech otázkou pár minut.

Hlavní výhody automatického přetaktování jsou jasné – je to jednoduchý a časově nenáročný úkon, který zvládne i méně zkušený uživatel. Nemusí se přitom obávat chybného nastavení ani žádných dalších problémů. Na druhou stranu automatickým přetaktováním není možné dosáhnout takových výsledků jako v případě manuálního nastavení. Jak jsme zmínili již v samotném úvodu, to je vhodné spíše pro zkušenější uživatele a liší se platformu od platformy.

Většina desek dnes již nabízí grafický bios, díky kterému je taktování značně jednodušší

V grafických biosech jsou zpravidla všechny položky přehledně rozčleněny do jednotlivých kategorií. Přehledně tak můžete spravovat otáčky ventilátoru, stejně jako optimalizaci napájení.

Automatické taktování v praxi

Automatické přetaktování u svých základních desek nabízí hned několik výrobců. My jsme jej měli možnost vyzkoušet v praxi během testů základní desky ASUS X99-DELUXE, kterou jsme recenzovali společně s procesorem Intel Core i7-5820K. Výpis dalších komponent, ze kterých se sestava skládala, naleznete níže:

Základní deska: ASUS X99-DELUXE

Procesor: Intel Core i7-5820K

Chladič procesoru: Noctua NH-D15

Operační paměť: ADATA XPG Z1

Grafická karta: ASUS STRIX GTX970-DC2OC

Disk: Intel SSD 520

Napájecí zdroj: CORSAIR RM Series RM850 850W

Operační systém: Windows 8.1 Pro

Základ testovací sestavy

Detailní pohled na procesor Intel Core i7-5820K

Pro taktování jsme přešli do biosu základní desky, kde se hned na úvodní obrazovce ukrývá nabídka EZ Tuning Wizard. Tento nástroj automaticky po spuštění vyhodnotí připojené komponenty a upraví jejich hodnoty v několika krocích. Celý proces trvá jen pár desítek vteřin, maximálně minut.

Šestijádrový procesor Intel Core i7-5820K se nám podařilo dostat až na frekvenci 4,2 GHz. S manuálním nastavením jsme se dostali pouze o jednu desetinu procenta výše, tedy na 4,3 GHz. Rozdíl není tak vysoký, protože deska využívá technologii OC Socket, kterou si nechala společnost ASUS patentovat. Ta využívá extra piny připojené ke kontaktům na patici. Technologie OC Socket je však v současnosti kompatibilní výhradně s novými procesory Haswell-E pro patici LGA 2011-v3.

Automatické taktování nastaví systém v několika málo krocích

Velkou roli v otázce optimalizace hraje napájení

Celý proces automatického taktování je hotov během pár desítek sekund

Nakonec systém ukáže, jak moc se podařilo jednotlivé komponenty přetaktovat

Taktovat se dají i paměti a grafické karty

Procesory samozřejmě nejsou to jediné, co je možné v sestavě taktovat. Citelně se na rychlosti celého stroje může podepsat také výkon operační paměti. S tím si velmi často dovede poradit také automatické taktování. Pokročilejší uživatelé pochopitelně mohou sáhnout po ručním nastavení, což však opět vyžaduje hlubší znalosti.  

Podle hodnocení benchmarkových utilit automatické přetaktování pomohlo na naší testovací sestavě navýšit výkon operační paměti, i když subjektivně se to poznává velmi těžko – přeci jen skok mezi dnes již zažitými DDR3 moduly a přicházejícím DDR4 standardem je opravdu vysoký i sám o sobě. Podle testů se ale díky automatickému přetaktování zvýšila rychlost čtení o 20 % a zápisu o 30 %.

Testovaná operační paměť ADATA XPG Z1

Taktovat je možné také grafické karty. Tato činnost se však již neprovádí přímo v biosu ale pod operačním systémem a každý výrobce k ní přistupuje po svém. Například společnost ASUS nabízí pro své grafické karty speciální utilitu ASUS GPU Tweak, ve které je možné hodnoty grafických karet upravovat.

Aplikace ASUS GPU Tweak slouží k přetaktování grafických karet

Druhou možností je zakoupit již přetaktované grafiky přímo od výrobce. Ty jsou zpravidla osazeny tišším chlazením a nabízejí o několik procent vyšší výkon než v případě referenčních modelů, jejich cena je přitom vyšší jen o pár stokorun. Pro příklad uveďme grafickou kartu ASUS STRIX GTX970-DC2OC, kterou jsme měli možnost před časem testovat. Celou recenzi naleznete zde.

Přetaktovaná už přímo z výroby se nabízí grafická karta ASUS STRIX GTX970-DC2OC

Test stability je nutností

Pokud se rozhodnete pro manuální taktování, není příliš vhodné nastavit všechny hodnoty na maximum a pak čekat, co se stane. Nejvíce se vyplatí postupovat po malých krůčkách a následně vždy otestovat stabilitu systému. I když to výrobci neradi slyší, jednotlivé procesory, operační paměti, grafické karty ale i základní desky se od sebe liší, a to i v případě, že jde o zcela totožné modely. Rozdíly se pohybují v nuancích, ale právě ty při přetaktování vynikají.

Ověřit stabilitu je možné pomocí speciálních programů, které zpravidla využijí výkon jednotlivých komponent na maximum. K dispozici je jich celá řada, známé jsou především benchmarkové utility jako 3D Mark, PC Mark, LinX, WingGOD, Everest, Aida64 apod. Ať už zvolíte libovolný test, je vhodné jej nechat běžet alespoň několik hodin, případně spustit několikrát za sebou.

Stabilitu systému je možné otestovat benchmarkovými testy, jako je například starý dobrý 3D Mark

Komplexnější možnosti testování nabízí Aida 64

Přestože jsou současné komponenty velmi inteligentní a je v běžných podmínkách prakticky nemožné je nějak poškodit, musíme upozornit, že někteří výrobci stále k taktování přistupují skepticky. Pokud jim přinesete poničené komponenty na reklamaci, nejspíše příliš dobromyslní nebudou – taktování probíhá vždy na vlastní riziko. Výjimku samozřejmě tvoří komponenty, které výrobci sami označují jako vhodné pro přetaktování. Ty většinou disponují nadstandardní zárukou.

Na druhou stranu, podobné problémy vám hrozí pouze v případě, že se budete snažit dosáhnout extrémních hodnot. Bezpečné je používat automatické přetaktování, v případě manuálního nastavení pak postupovat po malých krůčcích a vždy dostatečně důkladně otestovat stabilitu systému, jak jsme uvedli již výše.

Lepší výsledky? Jedině s kvalitním chlazením

Věc, kterou řada lidí při přetaktování podceňuje, je otázka chlazení. Základní desky totiž sice dokážou ohlídat maximální teploty a v případě nějakých problémů jednoduše začnou pracovat na nižších frekvencích nebo z preventivních důvodů celý systém vypnou, dlouhodobé vystavování jednotlivých komponent vysokým teplotám ale rozhodně neprospívá jejich životnosti. To je i jeden z hlavních důvodů, proč se přetaktování věnují výhradně majitelé stolních PC. Uživatelé notebooků a dalších mobilních strojů, jejichž možnosti chlazení jsou značně omezené, v této disciplíně stojí spíše opodál.

Testovací sestava byla vybavena chladičem Noctua NH-D15

S kvalitním chlazením navíc můžete dlouhodobě dosáhnout i citelně lepších výsledků, aniž by utrpěla stabilita celé sestavy. Je tedy vhodné myslet na to, aby byl do sestavy v dostatečné míře přiváděn studený vzduch a ten teplý byl ze sestavy současně odváděn. Nebavíme se přitom o investicích za tisíce, ceny těch nejlevnějších ventilátorů začínají už na pár desítkách korun. Do dvou stovek pak bez problémů pořídíte i tiché modely, které svou práci odvedou stejně dobře.

Pokud chcete dosahovat ještě lepších výsledků při přetaktování, je nutné myslet také na kvalitní chladiče procesoru, grafické karty, operačních pamětí a případně i čipsetu. Například při použití vodního chlazení jsme v nedávné recenzi základní desky ASUS Z97-DELUXE dokázali procesor Intel Core i7-4770K dostat z referenčních 3,9 GHz na 4,7 GHz. S klasickým boxovaným chladičem a automatickým nastavením desky jsme se však dostali pouze na 4,1 GHz. Chlazení se zkrátka nevyplácí podceňovat.