Po vzoru Nizozemska či Belgie se plánuje legislativní tažení proti virtuálním boxům, které mají podle názoru některých hazardní charakter.
Aktuálně platný Zákon č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách v současnosti řeší celou řadu aspektů digitálního hazardu, ovšem na jednu podstatnou oblast se doposud nezaměřuje. Ano, hádáte správně, jde o tzv. lootboxy v počítačových, konzolových i mobilních hrách. O tom, že se legislativní omezení nákupu lootboxů v současnosti připravuje v rámci novelizace zákona, se zmínil poslanec za KDU-ČSL a člen sněmovního rozpočtového výboru Michael Kohajda deníku Lidové noviny.
Tři, dva, jedna, výhra!
O co přesně jde? Při nákupu digitálního obsahu ve hrách je možné reálné peníze směnit za virtuální měnu a s její pomocí si pak pořizovat další obsah – může jít třeba o nový vzhled postavy, zbraní, další mapy nebo urychlení herního postupu. V tom zákonodárci žádný problém nevidí, jde totiž o klasickou směnu zboží (byť virtuálního) za peníze.
Jenže nejpopulárnější hry současnosti nabízejí ještě jednu možnost: balíčky s překvapením. Typickým příkladem takové hry je střílečka Counter-Strike nebo sportovní série FIFA. V prvním případě je možné za reálné peníze získat skiny zbraní, a to včetně zcela unikátních s hodnotou desítek či stovek tisíc korun. U fotbalového simulátoru zase v rámci režimu Ultimate Team hráč buduje svůj tým a skrze nákup balíčku s kartičkami doufá, že právě v tom dalším konečně najde svou vysněnou hvězdu, ať už je to Messi, Mbappé nebo Cristiano Ronaldo. Podobný systém využívají u sportovních her i další publisheři, 2K Games dokonce v USA kvůli lootboxům v sérii NBA čelí hromadné žalobě.
Problémem jsou především děti
Nápodoba s kupováním papírových sběratelských kartiček, které si pamatují všichni, kteří zažili devadesátá léta, samozřejmě není náhodná. Jenže zákonodárcům vadí ještě jedna podobnost: Se skutečnými sázkovými hrami. Očima poslanců jsou totiž lootboxy v podstatě gambling, kdy vsadíte určitou finanční částku ekvivalentní ceně daného lootboxu, a doufáte, že něco získáte. Vše je podpořeno kvalitním marketingem navozujícím pocit, že v tom dalším balíčku už určitě konečně něco bude.
Rizikové je zejména cílení na děti a teenagery, kteří mají přístup k platebním kartám (ať už svým, nebo rodičů), avšak svoje chování si neuvědomují a mohou za jedno odpoledne „protočit“ v CSku nebo Fifě celou výplatu rodičů. Na stole je buď úplný zákaz lootboxů v Česku, případně jejich přísná regulace s ohledem na věk kupujícího. Jenže ten je na digitálních platformách velmi náročné skutečně ověřit.
Audit u vývojářů? V podstatě utopie
Zatímco u online sázkových kanceláří je nezbytné podstoupit pečlivou kontrolu identity (někdy spojenou i s nutností navštívit fyzicky pobočku), herní lootboxy si dnes může pořídit v podstatě každý. A ještě jeden problém: U online hazardních her je zákonem stanoven povinný audit poskytovatelů softwaru. Jinak řečeno, stát získá od auditora provádějícího revizi zdrojového kódu rozumnou míru ujištění, že pokud sázková kancelář tvrdí, že je každé 10. zatočení virtuálních třešniček výherní, skutečně tomu tak je. Jenže jakou má možnost to uvěřit u korporací typu Valve nebo Electronic Arts?
Někteří vývojáři v reakci na nevoli hráčů i postupy regulatorních orgánů ze svých her lootboxy úplně odstranili nebo tyto mechaniky upravili tak, aby byl minimalizován či zcela eliminován prvek náhody. To je případ her jako Fortnite, Overwatch, Rocket League, Star Wars Battlefront II, Forza Motorsport 7 nebo Middle-Earth: Shadow of War. Jak to dopadne u nás, je zatím ve hvězdách, ovšem příklady Belgie nebo Nizozemska ukazují, že celoplošný zákaz je možný a vývojáři si s tím budou muset poradit.
Jak se díváte na problematiku lootboxů vy? Měl by stát zamezit jejich nákupům nezletilými hráči? A myslíte si, že je toho technicky schopen? Napište nám svůj názor do komentářů!