Co mají společného polární základna v Antarktidě, planeta LV-426 a džungle v Guatemale? Milovníci kultovních sci-fi filmů již vědí...
Pro ostatní rovnou odpovím, že místa obsahovala ve světě kinematografie mimozemské a extrémně nebezpečné tvory, s nimiž bylo první setkání poněkud krvelačnější a strach nahánějící zkušenost pro všechny homo sapiens. Snímek Věc, z roku 1982, začíná na polární základně na matičce Zemi a tak je to i v jejím deskovém provedení. Od jiných sci-fi hororových bestií, se zabijácký ufonek odlišuje stylem eliminace a maskováním formou proměny, což je ještě více hrůzu nahánějící. No a teď si představte, že to naroubujete do deskové hry.
Nuda? Kdo hrál nějaké party hry s nutností komunikovat po celé sezení, pak musí souhlasit s tím, že opak je pravdou. Neustále musíte hodnotit situaci, podezřívat ostatní a věnovat dostatečnou pozornost nejen na jejich konaní, ale i vyjadřování. Sice se říká, že důležitější jsou činy a nikoliv slova, ale minimálně u tohoto titulu platí i varianta, kdy ty dvě slovíčka prostě prohodíte. Nikdy totiž nevíte, jestli sedíte vedle jiného primáta nebo je to už cosi, co jen tak vypadá a snaží se napodobit chování bývalého kolegy.
Hledejme toho, kdo tu nesedí!
Stejně jako pro obdobné kousky i zde platí, že se musíte do role vžít a díky tomu si celou hru, trvající mnohdy jinou dobu, skutečně užijete. Buď hrajete od začátku jako člověk anebo jako ona … Věc. Hned při přípravě tam figuruje jeden nezvaný návštěvník a co je horší, snaží se dál rozšiřovat, někdy škodit a jindy hrát na strunu spolupráce, aby mohl uniknout s ostatními a tím zvítězit. Taky může hráč nebo hráči, hrající za potvůrku vyhrát tím, že lidé umrznou a nestihnou odfrčet. Zkrátka jakmile lidé zařvou, vyhrává. Lidé triumfují jen, když zlikvidují hrozbu nebo utečou, a to bez životu ohrožujícího měňavce na palubě vrtulníku či rolby.
Herní plán je parádní a reflektuje stav, ve kterém se nachází základna na nehostinném místě, jakým je nejjižnější kontinent na planetě. Všichni členové expedice se na ni budou pohybovat po celý čas a lidské osazenstvo musí zajistit, aby vše fungovalo, dokud nevyhrají, ale to je extra těžký úkol. Nejen, že se zaměřujete na hledání jiné entity, ale řešíte zdánlivě nepodstatné nasycení společníků, opravy vybavení základny a případné zprovoznění dopravních prostředků. Na plánu jsou také hezky vyobrazená místa, kde můžete nalézt zbraně, dodatečné pomůcky pro přežití, doplňovat generátor a v laboratoři zkoumat krevní vzorky.
Abychom se necítili ochuzeni, byl do toho všeho logicky zakomponován i vliv počasí. Takže musíte bojovat s nepřízní okolního prostředí, stejně jako s chatrným stavem báze. To vyžaduje akce, které jsou limitované tím, jaké karty pro ně přiřadí vůdce družiny, který se častokrát během hry mění a nelze mu samozřejmě vždy důvěřovat. Přestože každé kolo provedete jeden pohyb, což až na výjimku, vyžaduje použití karty z ruku do tajného balíčku, nemáte jistotu, že něco uděláte. Balíček se vyhodnocuje na konci kola, ale nikdy nevíte, na co bude odevzdaná karta reálně použita.
Půjdeš ty, já nebo nedej bože oba?
Dalším elementem je pozicování. Každá místnost může hostit více postav a v některých je nakonec výhodnější být alespoň ve dvou, což zlepšuje efekt místnosti, jenže čím víc vás tam je, tím je větší šance, že se stanete dalším hledaným tvorem, který tam mimochodem, může ťapat i po čtyřech ve formě roztomilého pejska. Jak jste už pochopili, nikdy nevíte moc nic, a ačkoliv jste si o někom zjistili, že nejspíš není vetřelec, příští kolo to může dopadnout jinak a najednou hrajete za tým antilidí. Při testu pravdy si totiž vybíráte jeden ze dvou žetonů, na kterém je vyobrazený znak dvounohé bytosti nebo něčeho jiného a v tom je to největší kouzlo nejistoty.
Tudíž lze tvrdit, že původní expedice má super těžké časy a nelze než souhlasit. V jistých, obdobných titulech je úkol záporáka silně hardcore, ale tady to vypadá jako relativně lehká mise, která pouze nepatrně skřípe, zvláště v méně hráčích. Je sice hezké, že začíná jen jeden utajený mimozemšťan, jenomže není nijak obtížné a nereálné “nabrat“ společníky pro eliminaci lidstva (což se bezpochyby stane, když odjede nebo odletí pryč s ostatními).
Člověk je křehký.
Z několika odehraných her, totiž nabudete pocitu, že vždy vyhraje ona Věc. Takovou hru tak nelze doporučit někomu, kdo se nedokáže vcítit do herního světa a hraje jen pro vítězství. Zdá se, že maskovaný host vyhraje téměř stoprocentně a ten kdo nechce být na prohrávající straně, se rád nechá transformovat do něčeho jiného, jen pro pocit výhry. Věřte, není to těžké, když tomu někdo půjde naproti.
Do hry je přidána možnost odhalení, pro utajeného predátora a to dobrovolné nebo vynucené. Můžete se navzájem zkoušet odhalovat a obviňovat, ale nepovinné odhalení je též realizovatelná možnost. Sice pak přichází boj a nelze utéct s lidmi v utajení, ale v tomhle se meze nekladou. Bohužel to vypadá jako nejméně vhodný scénář a lepší je spolehnout se na kamufláž. Zároveň správně zvolené dialogy a obecná komunikace u stolu dělají tuto hru napnutou až do konce. V dobré společnosti pak vycházejí z úst i vtípky a je veselo, což pěkný pocit ze hry umocňuje.
Náhodu můžete trošičku ovlivňovat a hezkým faktem je existence schopností, které mají všechny postavy odlišné. Někdo lépe kuchtí, někdo zase studoval medicínu, takže v laborce má bonus a někdo zase může pracovat jako rosnička lépe než ve večerních zprávách. Všechny unikátní schopnosti mají něco do sebe, ale hru to negativně neupravuje – spíše oddálí zkázu. Hra nedisponuje přesně stanoveným počet kol, jenomže dochází jídlo, energie a dostatek důvěryhodných osob. Jedna hra trvá většinou, bez vysvětlování pravidel, přibližně hodinku čistého času, což je parádní a bez zádrhelů se dostanete dokonce do 45 minut.
Čím méně, tím hůře!
Pravidla jsou téma samo o sobě. Nejsou úplně dotažená a dokonale sepsaná. Během přípravy se můžete párkrát zaseknout a při hledání anglické verze zjistíte, že tam jsou chyby nebo nepřesnosti také na stejných místech. Český překlad od Blackfiru, tedy nevypadá ve výsledku špatně, což je palec nahoru. Možná jsou na vině i dodatečně přidaná pravidla pro jednoho hráče, která tam jsou, aby se neřeklo, ale přiznejme si, že tohle je Věc, kterou chcete hrát ve větší skupině, a to až pro 8 lidí. Mnoho Kickstarter projektů trpí nedotaženými pravidly a ani tohle se tomu nevyhlo, ačkoli musím konstatovat, že je to vhodný titul do dobře složené party lidí, kteří mohou nakonec skončit u více jak jedné hry.
Filmová licence dokáže navnadit a nesmí se moc pokazit. Téma se podařilo podchytit, čímž jde o hnedle slibný start pro nejeden titul. Systém skryté identity a možné úpravy rolí během hry ji dělá napínavou po celou dobu, takže se může lehce stát, že po prvním odehrání chcete další a odhalíte nejen jádro hry, ale další alarmující vlastnosti lidí okolo. Což u mnohých může vést k paranoie, hlubší podezřívavosti a obrovské chuti konfrontovat ostatní o svém názoru. To je síla této deskovky.
Slabinou jsou hůře zesumírovaná pravidla na papíře, což vede k některým průtahům. Mnohem závažnější mi přijdou dvě záležitosti. Zaprvé, je značně problematické vyhrát za lidské družstvo při více hráčích. Druhým problémem bude najít skupinu alespoň šesti lidí a s nimi si to zahrát. Málokdo dá dohromady a častěji, tak velkou tlupu spoluhráčů. Na Věc to chce minimálně 6 stolovníků a ideálně maximum, protože v méně lidech není moc nic, co by vás opravdu nutilo se příležitostně potkávat a pokoušet se o součinnost. Zároveň málo aktérů, upozadí potenciál hry a mód pro jednoho hráče je nezáživný a víc jak jedenkrát to nebudete chtít zkoušet. Když budete mít dostatek subjektů, zúčastněte se expedice, komunikujte, blafujte a užijte si tuhle … Věc.