Domácí zvířata jsou velmi často vnímána jako plnohodnotní členové našich domácností. A takto bychom k nim měli přistupovat i během focení. V dnešním fotografickém speciálu si společně ukážeme, na co si dávat při focení domácích mazlíčků pozor.
Fotoaparátem je dnes vybaven prakticky každý chytrý telefon. Pořizovat momentky tak může díky digitální éře doslova každý. Na první pohled se tak ani nemusí zdát, že focení je ve skutečnosti poměrně náročná umělecká disciplína, ve které se lidé zdokonalují prakticky celý život.
Nejen chytré telefony, ale i neustále klesající ceny fotoaparátů přitom lákají k focení stále více lidí, především z řad amatérů a nadšenců. Právě na ty cílí náš nový speciál Okem bezzrcadlovky, ve kterém se společně seznámíme se základními funkcemi a vlastnostmi fotoaparátů. Nebudou samozřejmě chybět ani rady, na co si dávat v určitých situacích pozor.
Na co budeme fotit
Jak už samotný název napovídá, tento speciál je určen především pro majitele bezzrcadlovek, které se v poslední době těší stále větší popularitě. Neznamená to ale, že musíte hned běžet do obchodů a kupovat tu nejmodernější a nejdražší techniku. Většina rad, které si postupně budeme uvádět, totiž platí pro focení obecně – využijete je tedy klidně i při focení digitální zrcadlovkou, ale také obyčejným kompaktem, nebo dokonce chytrým telefonem. Nicméně je pravdou, že obyčejné kompakty či smartphony mohou být v určitých situacích limitující.
Ve speciálu Okem bezzrcadlovky budeme používat fotografické vybavení od společnosti Olympus, které se autorovi těchto článků za několik posledních let více než osvědčilo. Konkrétně všechny momentky v tomto dílu byly pořízeny pomocí modelu Olympus E-PL7. Ten již byl v obchodech nahrazen vyspělejším modelem E-PL8, to ale neznamená, že původní sedmička by už patřila do starého železa, jak si ukážeme dále v textu.
V dalších speciálech se setkáte i s dalším náčiním. Například s bezzrcadlovkou Olympus E-M10 Mark II. Ta je na pultech obchodů k dostání již také delší dobu, stále se však mezi nadšenými fotografy těší popularitě. Samozřejmě, pokud si to bude situace žádat, k fotoaparátům budeme mít celou řadu nejrůznějších objektivů, blesky a další fotografické vybavení, jako jsou stativy či odrazné desky. Ale pěkně popořadě…
Fototechnika od společnosti Olympus
Kam s tím psem?
Jak je patrné už z názvu tohoto dílu, dnes se budeme věnovat „nejlepšímu příteli člověka“. Modelem nám tedy bude stát pes – právě domácí zvířata jsou totiž velmi často jedním z nejvyhledávanějších objektů k focení. Právě na nich si vysvětlíme i několik základních pouček, na které je vhodné myslet ještě před tím, než zmáčknete spoušť.
Fotoaparát řada z nás používá k dokumentování různých okamžiků. A je jedno, zda dovádíme doma, na zahradě nebo někde na dovolené. Celkem pochopitelně chceme na takových snímcích zachytit kromě fotografované postavy – v našem případě psa – i prostředí, ve kterém se nachází. Většina lidí se tak snaží zachytit na snímku co největší scénu, kvůli čemuž pak postava bývá příliš miniaturní.
Kompenzovat se to dá samozřejmě úpravou v počítači – snímek jednoduše ořízneme. Je však nutné si uvědomit, že tím zároveň zhoršujeme jeho kvalitu. Jinými slovy neoříznutá fotka bude při tisku detailnější než ta, kterou ořízneme v počítači. Problém se dá vyřešit samozřejmě tím, že buď k focené postavě přistoupíme blíže, nebo v případě bezzrcadlovek použijeme objektiv s delším ohniskem.
Momentka zachycuje příliš mnoho prostoru okolo objektu našeho zájmu (originál zde)
Focení z lidské perspektivy nevypadá příliš dobře (originál zde)
Pohled ze „zvířecího úhlu“ je o poznání lepší (originál zde)
Při kompozici fotografie myslíme i na to, kde přesně se nejlepší přítel člověka ve snímku nachází. Úplně dobře nevypadá, pokud čtyřnohé modely či modelky umisťujeme na samotný střed. Přestože někdy je středová kompozice žádoucí, ve většině případů se hodí více tzv. třetinová kompozice. V takovém případě si v podstatě celý záběr rozdělíte na devět stejných dílů (dvě vodorovné a dvě svislé čáry). Hlavní objekt by pak měl být umístěn na jednu z těchto čar, ideálně přímo na jejich průsečíky.
Koneckonců už od dob světoznámých malířů se obdoba třetinové kompozice používala – řeč je samozřejmě o tzv. zlatém řezu. Podle tohoto malířského pravidla získáme ideální proporci mezi různými délkami rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. V podstatě stačí umístit focený předmět kousek od třetiny směrem ke středu.
Při focení vnímejte i pozadí. Pokud poroste z hlavy strom, není to dobře. Stejně tak nevhodně vypadá tato momentka, kde má druhý pes hlavu zabořenou v… (originál zde)
Většina lidí navíc přijde ke zvířeti a jak zrovna stojí, začne ho fotit. Výsledek pak zpravidla také nebývá kdovíjak oslnivý. Daleko lepší je jít s fotoaparátem níže k zemi, aby objektiv zaostřil ze „zvířecí“ perspektivy. Nebojte se kleknout, nebo v některých případech klidně i lehnout.
Při plánování kompozice je nutné dávat dobrý pozor nejen na hlavní snímaný objekt, ale také na rušivé prvky v pozadí. Například aby focenému zvířeti „nevyrůstal“ strom z hlavy, i když ve skutečnosti stojí za ním. Stačí, aby fotograf udělal jeden krok stranou, a je po problému. Vidět to je krásně na momentkách níže.
Kde má pes na snímku být? Takto vypadá momentka neuceleně, protože pes kouká mimo snímek. (originál zde)
Vhodnější je tak nechat prostor okolo psa, aby měl snímek větší atmosféru. (originál zde)
Případně se přiblížit ještě víc a vyfotit pouze detail, respektive portrét. (originál zde)
Hrátky se clonou
Když už máte kompozici fotografie vymyšlenou, můžete se pustit do dalšího „laborování“. Fotit na automatický režim totiž zvládne každý, výsledky ale málokdy budou vypadat tak, jak si to fotograf přeje. Proto se postupně seznámíme s dalšími režimy (poloautomatickými a automatickými), se kterými můžeme některé vlastnosti snímku ovládat.
Nás dnes bude nejvíce zajímat nastavení clony. To můžeme provádět na přístrojích od Olympusu v plně manuálním režimu M nebo v poloautomatickém režimu A. Právě druhá zmiňovaná možnost je pro méně zkušené fotografy vhodnější, neboť ostatní parametry nutné pro pořízení momentky dokáže fotoaparát dopočítat sám.
Právě díky cloně můžeme dosáhnout velmi efektních záběrů. S nižším clonovým číslem můžeme nechat více rozmazané pozadí, aby vynikl nejlepší přítel člověka, nebo naopak s vyšším ji lépe zasadit do děje dané scény. My jsme pro dnešní ukázku použili pevné sklo Olympus M.17mm F/1.8, které nabízí výrazně lepší světelnost než setový zoomový objektiv.
Při nastavování clonových čísel ale pozor, ty nejnižší hodnoty nemusí být vždy žádoucí. Například při F1.8 je hloubka ostrosti tak nízká, že je jedno oko psa ostré, ale to druhé již rozmazané. Se zmiňovaným objektivem jsme například citelně lepších výsledků dosáhli při F4.0, kresba byla hezčí.
Pokud zrovna při focení zvířat nemáte objektiv, který by nabízel tak dobrou světelnost, máme pro vás tip. I při vyšších clonových číslech lze totiž dosáhnout zajímavého bokehu, tedy lidově řečeno rozmazání. Stačí, aby pozadí bylo od psa (ostré části snímku) co nejdále. I tímto způsobem je možné dosáhnout nižší hloubky ostrosti. Výhodné tedy je, pokud pes například sedí venku na louce a stromy v pozadí za ním jsou vzdálené alespoň několik metrů.
Na snímcích níže si můžete všimnout, jak se pozadí mění v závislosti na nastavení různých clonových čísel:
F1.8 - originál ke stažení zde
F2.8 - originál ke stažení zde
F4.0 - originál ke stažení zde
F8.0 - originál ke stažení zde
F13 - originál ke stažení zde
Když chvíli neposedí…
Prozatím jsme si ukazovali snímky, na kterých náš domácí mazlíček spořádaně sedí. Nejlépe však zvířata vypadají vždy v akci. Právě takové momenty se tedy snažíme zachytit. To je samozřejmě možné s automatickými režimy fotoaparátu, s manuálním nastavením ale zpravidla dosáhnete opět lepších výsledků. Automatika totiž například nedokáže poznat, jak rychle se náš čtyřnohý miláček pohybuje.
Úplně jinou rychlost závěrky totiž budeme potřebovat pro vyfocení Formule 1, úplně jinou pak pro běžce, který z posledních sil dobíhá několikakilometrový závod. Odhadnout správnou hodnotu času chce chvilku cviku.
Opravdu ostré snímky se dají pořídit při používání extrémně krátkých expozičních časů. Jak je vidět na snímcích níže, používají se typicky časy okolo 1/500s. V případě rychleji se pohybujících objektů se ale můžeme klidně setkat ještě s kratšími časy – například 1/1000s či dokonce 1/2000s.
Je důležité si uvědomit, že automatika neví, jak rychlý předmět se rozhodnete fotit. Pokud tedy budete fotit automatickým nebo poloautomatickým režimem, přístroj automaticky čas nastaví na co možná nejvyšší hodnotu a automaticky zvýší hodnotu ISO. Na snímku se pak zobrazuje nežádoucí šum. Právě to ale není žádoucí, proto se vyplatí používat plně manuální režim, nebo alespoň poloautomatický, ve kterém je možné hodnotu času nastavit.
Focení rychle se pohybujících předmětů či osob (v našem případě psů) je hlavně o čase a rychlosti. To však může u levnějších přístrojů představovat problém, protože zkrátka nejsou tak rychlé, aby zvládaly okamžitě zaostřit a vytvořit požadovanou momentku. I u levnějších modelů ale můžete na tento problém narazit, pokud nenecháte fotoaparát „přemýšlet“. Místo všech ostřících bodů určete pro ostření pouze jeden jediný, tím reakce fotoaparátu poměrně citelně zrychlíte.
Pokud přístroj takovou možnost nabízí, vyplatí se používat také kontinuální ostření. To sleduje pohybující se objekt v záběru a neustále na něj přeostřuje tak, aby byla výsledná fotografie co možná nejostřejší. Především u těch levnějších přístrojů nemusí být ale kontinuální ostření vždy zcela spolehlivé. Zjednodušeně řečeno, fotoaparát není tak rychlý, aby byl schopný udržet krok s foceným objektem. U přístrojů střední třídy a ještě lepších modelů samozřejmě výše popsané neplatí.
Velmi vhodné je používat tzv. sekvenční snímání. To je technika, která zobrazuje děj v sérii více snímků. V tomto režimu začne fotoaparát pořizovat neustále snímky, dokud držíte stisknutou spoušť. Zde můžeme opět narazit na limity fototechniky. Ty nejlepší přístroje zvládnou za sekundu vyfotit více než deset snímků za sekundu, ty levnější jich zvládnou maximálně jednotky. Pořízené snímky samozřejmě nemusíte používat všechny, ale můžete si jednoduše vybrat ty, které budou vypadat nejlépe. Ukázku série momentek naleznete níže.
Rychlost 1/200s byla s ohledem na rychle běžícího psa příliš pomalá. (originál zde)
Při času 1/1000s je snímek sice ostrý, ale hodnota ISO se zbytečně velmi zvýšila. Na snímku je tak při 100% přiblížení patrný šum. (originál zde)
Takto vypadá momentka při nastavení poloviční rychlosti, tedy 1/500s. (originál zde)
Ovládat čas se vyplatí především kvůli tomu, že pak můžete se snímky doslova kouzlit. Ne vždy je totiž žádoucí, aby byla momentka zcela strnulá. Tím se dostáváme k jedné velmi oblíbené technice, kterou používají nejen sportovní fotografové – řeč je o švenkování, chcete-li panning. Při této technice nejprve zaostříme na pohybující se objekt a pak fotoaparátem pootočíme směrem, kterým se daný objekt pohybuje, teprve poté domáčkneme spoušť. Pokud tedy například pes v našem záběru běží doleva, musíme fotoaparátem otočit logicky doleva.
S extrémně krátkými časy pochopitelně podobného efektu nedosáhneme. Například u běžícího člověka se vyplatí používat časy okolo 1/60s, u rychle se pohybujícího auta či psa pak klidně i 1/200s. Čím budou časy delší, tím bude pohyb v momentce výraznější – pozadí bude rozmazanější a ostrá zůstane jen postava, případně její část. Pro švenkování je potřeba mít opravdu pevnou ruku. Pomoci si samozřejmě můžeme také stativem s kulovou hlavou, která nebude dotažená. Dovolí nám tedy otáčet fotoaparátem v požadovaném směru a zároveň jej bude částečně držet v rovině. Neúspěchů se určitě nelekejte, při švenkování se občas utne i mistr tesař.
Pokus o švenkování se nemusí vždy podařit. (originál zde)
Při švenkování je vhodné ostřit vždy na oči. (originál zde)
Kam dál?
V seriálu Okem bezzrcadlovky přineseme hned několik článků, ve kterých budeme radit, jak dosáhnout lepších výsledků při focení. Mezitím si v našich dřívějších článcích můžete připomenout základní fotografická pravidla a poučky, stejně jako rady pro ovládání fotoaparátů: