Postavit malou domácí nebo firemní síť nemusí být taková věda, jak by se mohlo na první pohled zdát. Poradíme, jaká zařízení se vám k tomu budou hodit.
Zprovoznit domácí nebo malou firemní síť je dnes mnohem snazší než před deseti lety. Výrobci se snaží nastavení a vůbec veškerou práci se síťovými prvky co nejvíce zjednodušit a přiblížit širokým skupinám zákazníků. Důležité je ale vědět, jaké zařízení budeme pro svou síť potřebovat.
Router je základní stavební kámen sítě
Základem domácí (nebo malé firemní) sítě je router neboli směrovač. Router nejčastěji připojujeme přes WAN port k modemu, kterým přijímáme internetový signál (ten zpravidla dodává přímo poskytovatel připojení). Abychom jej mohli dále šířit do své vlastní sítě, potřebujeme právě router. Setkat se můžeme také s modely se zabudovaným modemem, které slouží především pro standardy ADSL a VDSL, tedy pro připojení prostřednictvím pevné linky.
Dnes se routery prodávají téměř výhradně ve variantě Wi-Fi – fungují tedy zároveň i jako přístupový bod pro všechny klienty v bezdrátové síti. Není už tedy nutné dokupovat žádná další zařízení pro rozvedení bezdrátového signálu.
Většina routerů je standardně vybavena čtyřmi síťovými konektory LAN pro připojení klasických počítačů, televizorů nebo další elektroniky prostřednictvím síťových kabelů. Najdou se ale také modely, které mají pouze jeden síťový konektor, zpravidla se jedná o velmi kompaktní přístroje, které sází na možnost připojení prostřednictvím Wi-Fi. Před koupí je tak vhodné si rozmyslet, co všechno a jakým způsobem budeme připojovat.
Ty nejlevnější routery nabízejí po kabelové síti rychlost pouze 100 Mbit/s. To sice stačí pro přístup na internet, ale například pro posílání dat nebo sledování videí po síti už je tato rychlost nedostatečná. Dražší routery s cenou od 800 Kč jsou tak velmi často vybaveny gigabitovým síťovým portem (označení 10/100/1000 Mbps). Tento rychlostní standard samozřejmě musí podporovat také ostatní komponenty, tedy i síťová karta počítače.
Na rychlosti záleží, stejně jako na pásmu
Jednotlivé routery se od sebe často liší také rychlostí. Za standard lze v dnešní době považovat 802.11n – právě písmenko „n“ označuje, že router bude nabízet v rámci bezdrátové sítě rychlost až 300 Mbit/s. Na starší a pomalejší standardy „b“ a „g“ máte šanci narazit prakticky jen v bazarových nabídkách.
Stále častěji se však setkáváme s nejnovějším standardem 802.11ac, který je také někdy označovan jako gigabitové Wi-Fi nebo 5G Wi-Fi. Ten posouvá bezdrátový přenos dat až k teoretické rychlosti 1,3 Gbit/s. Kromě vyšších přenosových rychlostí se můžeme také těšit na lepší šíření a menší rušení signálu. Zatímco ještě před rokem byl výsadou technologických nadšenců, dnes už si routery s 802.11ac standardem nachází cestu i do běžných domácností.
Pokud se nevyžíváte ve streamingu Full HD videa, máte doma jen pár počítačů a svůj router budete instalovat v oblasti bez vysoké hustoty bezdrátových sítí, stále vám velmi dobře poslouží jednodušší bezdrátové routery pracující ve frekvenčním pásmu 2,4 GHz. 2,4GHz routerů je na trhu velké množství mnoha cenových kategorií – od pár stovek do několika tisíc. Záleží tak jen na vašich požadavcích na výbavu, funkce a rychlost.
Pokud potřebujete bezdrátový přenos videa ve vysokém rozlišení, přístup k síťovým úložištím nebo sdílení tiskáren s více uživateli, bude vám klasický jednopásmový router trochu těsný. Daleko lépe vám poslouží dvoupásmový router s podporou frekvence 5 GHz, který vám nabídne nejen citelně vyšší rychlosti, ale zpravidla také lepší výbavu.
Doslova nutností jsou pak 5GHz routery v hustě obydlených oblastech s velkou koncentrací bezdrátových sítí. Klasické 2,4GHz pásmo zde bývá přeplněno, sítě se vzájemně ruší a zpomalují. Vždy máte sice možnost ručně prohledávat kanály a hledat ty málo vytížené, mnohdy ale ani to nepomůže. V 5GHz pásmu je situace mnohem lepší, není zdaleka tak obsazené. V praxi se zde dostanete i na dvojnásobnou rychlost oproti 2,4GHz frekvenci.
Aby to ale nebylo tak růžové, mají 5GHz routery také své nevýhody. Jsou sice mnohem rychlejší, mají ale také horší prostupnost signálu – může se tak stát, že tam, kde jste u svého 2,4GHz routeru bez problémů chytili signál, s 5GHz nebude nic. Nicméně typicky na panelákové byty o dispozici 3+1 jsou 5GHz routery jako stavěné a zpravidla nemají s přenosem signálu v rámci bytové jednotky žádný problém.
Sluší se také zmínit, že drtivá většina 5GHz routerů je tzv. dvoupásmová. To znamená, že zvládnou fungovat v pásmech 2,4 GHz i 5 GHz. Výrobci tak často udávají maximální propustnost sítě spojením obou těchto pásem. Připojit počítač nebo notebook se stejnou technologií je totiž možné snadno na obě pásma najednou, v jednom pak mohou probíhat běžné rutinní úkony (kancelářská práce apod.) a ve druhém ty náročnější (videohovory, on-line hry, apod.).
Antény také rozhodují o kvalitě přenosu
O rychlosti (kvalitě) bezdrátového připojení a jeho dosahu rozhodují také antény. Ty mohou být buď zabudované (nenechte se zmást tedy fotografiemi, na kterých nejsou vidět), nebo externí. Externí mají tu výhodu, že je lze velmi snadno vyměnit za výkonnější model – není to ale pravidlem, levnější routery mají i externí antény neodnímatelné. O kvalitě pokrytí do určité míry rozhoduje počet antén – základní routery mají zpravidla jednu anténu, ty lepší klidně tři nebo čtyři.
Kromě počtu antén (více je lépe) se vyplatí sledovat také jejich zisk udávaný v jednotkách dBi. Právě ziskovost do určité míry také rozhoduje o tom, jak daleko bezdrátový signál dosáhne. U nejlevnějších routerů se ještě setkáváme s 3dBi anténami, pokročilejší modely mají pět a více dBi. Zisk antény ale úzce souvisí s její směrovostí. To v praxi znamená, že s anténou s vyšším ziskem (s vyšší hodnotou dBi) sice docílíte lepšího pokrytí určité plochy, ale v bezprostřední blízkosti routeru může být příjem paradoxně horší.
Některé routery mají také šikovnou funkci zvanou beamforming. Díky ní dokáže tento základní stavební kámen domácí nebo firemní sítě směřovat signál k připojeným zařízením. V praxi to funguje tak, že zařízení připojíte v blízkosti routeru a ten si pak jeho „pohyb“ hlídá a směřuje k němu signál. Díky tomu docílíte klidně i o několik metrů lepšího pokrytí.
Málo portů? Pomůže switch…
Jak jsme zmínili již výše, většina routerů je vybavena čtyřmi síťovými konektory. Co ale dělat, když jich potřebujeme více? Pomoci může tzv. switch, který slouží pro další rozdělení síťových portů. Funguje na podobném principu jako rozdvojka v zásuvce, stačí připojit switch k routeru a ten automaticky rozvede signál do všech portů.
Ty nejlevnější switche se prodávají už za méně než 200 Kč, zpravidla mívají pět nebo osm portů. Narazit ale můžete také na sofistikovanější řešení, která jich mají klidně několik desítek – ty se ale logicky hodí pro nasazení ve velkých firmách. O ceně switche rozhoduje také jeho rychlost, stejně jako u routerů rozlišujeme mezi 100 Mbit/s a 1000 Mbit/s.
Nabízí se tedy otázka, jaký je rozdíl mezi switchem a routerem? I když vzhled může být podobný, rozdíly jsou velké. Switch totiž dokáže pospojovat počítače pouze v rámci místní sítě, zatímco router kromě spojování jednotlivých počítačů v rámci místní sítě také celou domácí nebo firemní síť propojuje s internetem. Tomuto procesu se říká routování. Pokud byste tedy chtěli místo routeru použít na rozvod internetu switch, nebude vám síť fungovat.
Když nechcete kabely, pomůže zásuvka
Výrobci myslí také na situace, kdy po domě nebo bytě nechcete zbytečně tahat síťové kabely. Připojit počítač je i přesto možné pomocí síťového adaptéru pro elektrické rozvody (Power Line adaptéry). Jejich velkou předností je snadná instalace – jednoduše zapojíte dva adaptéry do zásuvek, do jedné přivedete internet přes LAN rozhraní a adaptéry se již automaticky spojí.
Adaptéry mají také nevýhody – zaberou vám zásuvku (pokud nejsou průchozí) a nemusí být vždy tak spolehlivé a rychlé jako klasické síťové kabely. Problém při přenosu dat mohou dělat jak nekvalitní rozvody, tak i spotřebiče s velkým odběrem.
Notebooky dnes již mají bezdrátové adaptéry standardně zabudované, připojit se ale stejně snadno dají k Wi-Fi síti i klasické stolní počítače. Stačí k nim zakoupit USB adaptér, který poslouží také u starších notebooků, jež standardem Wi-Fi ještě nedisponují. U starších notebooků může posloužit také ExpressCard nebo PCMCIA karta se síťovým adaptérem.