Strategická hra brněnských Ashborne Games zaměřená na příběh legionářů vychází už 28. listopadu. Přečtete si, jak se hraje, a nezapomeňte si udělat předobjednávku na CZC.cz.
Poprvé jsme o připravovaném titulu, který některým připomene legendární španělskou sérii Commandos, psali na Geek magazínu bezprostředně po červnovém uvedení. Tentokrát jsme se hrou strávili zhruba pět hodin, které skutečně maximálně navnadily ke koupi. Sympatická parta kolem kapitána Františka Langera má totiž opravdu hodně co nabídnout.
Cesta tam a zase zpátky
Last Train Home vypráví příběh vojáků a vojaček z československé legie, která po konci první světové války uvízla uprostřed Ruska zmítaného občanskou válkou a musela si proklestit cestu až do Vladivostoku. „Abychom mohli jít na západ, museli jsme jít na východ,“ rekapituluje úděl jedna z hlavních postav hned na začátku poutavého intra, po kterém následuje příjemný tutoriál, který je tak přirozený, že vlastně ani nepůsobí nepatřičně.
Novinka kombinuje hned několik herních režimů, a tak kromě již zmiňované série Commandos připomíná další velmi oblíbené hry. Předně bych rád připomenul český klenot Original War, ze kterého si Last Train Home vypůjčuje zdařilý management posádky i to, že každý jednotlivý legionář má své jméno, osud, a jeho případná smrt navždy změní průběh dalších herních dnů. Některé morálně nejisté volby (a také všudypřítomná zima) zase trošku připomínají polský Frostpunk.
Předobjednat Last Train Home na CZC.cz
Každému, jak je libo
Pokud se však na bojovou či manažerskou složku necítíte, mám pro vás dobrou zprávu: Velmi podrobné nastavení obtížnosti umožňuje jeden či druhý aspekt minimalizovat, což hru celkově zpřístupňuje milovníkům všech možných herních stylů. Pravdou je, že na doporučenou obtížnost Velitel mě možná až překvapila míra potřebného mikromanagementu všech aspektů, což je spolu s obtížněji čitelným interfacem poněkud vražedná kombinace.
Překvapující je míra svobody, kterou hráč na svém putování dostane. Můžete volně prozkoumávat herní mapu, shánět zdroje potřebné na další cestu, pomáhat vesničanům v nouzi, obchodovat s vetešníky v železničních stanicích i přilehlých obcích, rybařit, jít s posádkou vlaku na pivo, nebo se zastavit u doktora a vyléčit bolístky, na jejichž vyřešení nemá medik potřebné vybavení. A pak přijde to hlavní: Velké mise posouvající příběh o kus dále, a to na slibované ploše přibližně 30 herních hodin.
Kombinace realtimové strategie a možnosti v jakémkoliv okamžiku hru zapauzovat a udílet pokyny na taktické obrazovce funguje fantasticky. Každé povolání má své speciální schopnosti, a jakmile se je naučíte vhodně využívat, získáte oproti Rudým výraznou převahu.
Naopak boj na otevřeném prostranství je obvykle naprosto smrtící alternativou a například ztráta medika může být fatální pro další průběh mise. Poněkud zvláštně působí rozhodnutí autorů neukládat v průběhu misí hru automaticky, a to ani u velkých příběhových milníků – přitom kdykoliv mimo boj je možné postup rychle uložit a později načíst, čímž se zrovna u tohoto typu hry otevírá poměrně velký prostor pro tzv. save scumming.
Skvěle se hraje i vypadá
Co musím ocenit, jsou vynikající produkční hodnoty, a to v téměř všech směrech: Za zmínku určitě stojí skvělý soundtrack i nádherné artworky, které doprovázejí jednotlivé herní momenty a události. Za českým překladem stojí matador Filip Ženíšek a až na občasné drobné anglicismy nebo nepřeložené věty je vše v pořádku.
Hra vznikala původně v angličtině, spolupracovalo na ní několik externích zahraničních studií (např. formou externího testování), nicméně titulky napovídají, že jádro týmu čítá nižší desítky především českých vývojářů, kteří neváhali poděkovat i svým čtyřnohým mazlíčkům a oblíbeným brněnským restauracím.
„Autentický“ česko-slovensko-ruský dabing je lehce nepříjemný v tom, že české texty pro titulky zřejmě vznikaly stranou od překladu pro herce, a tak postavy občas říkají trošku něco jiného, než si přečtete na obrazovce. Potěšilo mě, když jsem viděl i několik hraných záběrů, které podle původních informací vznikaly pouze pro příběhový trailer a neměly být součástí samotné hry.
Právě vyprávění bude s největší pravděpodobností hlavní devizou Last Train Home, a to spolu s RPG prvky a možností skutečně změnit koloběh věcí. Velké příběhové rozhodnutí na téma „kam budeme pokračovat dále“ ukončilo celou hratelnou ochutnávku a naznačilo, že tuhle výpravu nebudeme chtít absolvovat jen jednou, ale rozhodně vícekrát.
Poslední měsíc rozhodne
Drobné nedodělky se snad ještě podaří v průběhu následujícího měsíce a půl poladit, byla by totiž obrovská škoda, kdyby si skvělý nápad tvůrci zazdili technickým zpracováním. Otazník visí snad jen nad optimalizací a stabilitou. Občasné záseky nejsou v taktické strategii úplně ideální, hra mi navíc hned několikrát kompletně spadla, a to vždy při načítání další mise. Velmi vágní hláška enginu Unreal ve verzi 4 bohužel nenapověděla, v čem by mohl být problém; Last Train Home jsem testoval na sestavě oscilující mezi minimálními a doporučenými požadavky s nejaktuálnějšími ovladači.
Jenže podstatné je to, že jsem vždy měl chuť hru opět spustit a pokračovat dále. Připomněl jsem si, proč jsem v mládí miloval Commandos, ale také to, proč jsem je nikdy nedohrál do úplného konce. Dovést totiž ve zdraví celou posádku až do Vladivostoku bude pořádná dřina. Ovšem nesmírně zábavná dřina.