Okem fotoaparátu: Jak fotit architekturu ve městě

V minulém díle jsme si užili krás přírody do sytosti. Proto je nyní nejvyšší čas se přesunout do města. Právě focení architektury je věnován dnešní díl speciálu Okem fotoaparátu. Společně se podíváme, jaká technika se na focení budov a památek hodí nejvíce a jak při pořizování takových momentek postupovat.

Dnešní díl bude věnovaný architektuře (originální velikost zde)

Na co budeme fotit

Focení architektury je poměrně náročná disciplína, i když se to nemusí na první pohled zdát. Zachytit budovu v jejím reálném vyznění totiž není s běžnou technikou úplně jednoduché. Právě kvůli tomu existují speciální objektivy, jejichž hlavním úkolem je srovnat obraz tak, aby budova byla rovná a její svislice se jakkoliv nesbíhaly nebo naopak nerozbíhaly. Tzv. tilt/shift objektivy mají na svém těle speciální posuvníky, prostřednictvím kterých je možné dosáhnout kýženého výsledku. Taková skla jsou ale poměrně drahá a cílí na skutečné profesionály.

Ukázka tilt/shift objektivu

Běžný smrtelník si patrně takové sklo nebude kvůli výletům pořizovat. A protože naše návody cílí právě na amatéry a mírně pokročilé uživatele, nebude s tilt/shift objektivy fotografovat ani my. Místo toho se spolehneme na naše běžné fotografické vybavení od společnosti Nikon, konkrétně na digitální zrcadlovku Nikon D3200 se setovým objektivem Nikkor 18-55 AF-S DX VR II. Do brašny jsme přibalili ještě jedno delší sklo, abychom si ukázali práci s delšími ohnisky.

Dnes budeme fotit s pomocí následující techniky:

• Nikon D3200
• Setový objektiv Nikkor 18-55 AF-S DX VR II
• Nikkor 70-200mm AF-S F2.8G ED VR II

Fotografická výbava od společnosti Nikon

Setový objektiv Nikkor 18-55 AF-S DX VR II

Nikkor 70-200mm AF-S F2.8G ED VR II

Ideální kompozice

Z předchozích speciálů už víme, že zajímavých momentek dosáhneme při dodržování správné kompozice – tedy při používání pravidla třetin či zlatého řezu. Tyto fotografické techniky najdou uplatnění samozřejmě i při focení architektury, proto je vhodné si je připomenout – detailní vysvětlení dané problematiky naleznete například v díle o krajině.

U architektury se naopak celá řada amatérských i profesionálních fotografů snaží tato pravidla vědomě porušovat. Budovy komponují do samého středu, aby nechali vyniknout jejich majestátnost. V takovém případě je ale prakticky nezbytnou součástí stativ. Stejně jako u krajiny musí být totiž obraz dokonale rovný a nesmí nikam padat. S využitím co nejkratších ohnisek objektivů (tedy žádný zoom) se snažíme dosáhnout i toho, aby svislé části budovy byly opravdu svislé a obraz se nikam nenakláněl ani nepadal.

To není s použitím klasického setového objektivu tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě nejlepší je, pokud se snímek podaří hned na první cvaknutí. Pokud se ale nedaří svislice zachytit správně, určitě se nezdráhejte momentku dorovnat v počítači pomocí nějakého fotografického editoru. Stejně tak to dělají i profíci, kteří nemají k dispozici tilt/shift objektivy.

Třetinová kompozice najde uplatnění i u architektury (originální velikost zde)

Při středové kompozici dáváme pozor, aby obraz nikam nepadal (originální velikost zde)

Takto je budova zachycena správně (originální velikost zde)

Středová kompozice dá vyniknout majestátnosti budovy (originální velikost zde)

Ukázka středové kompozice (originální velikost zde)

Při použití stativu se určitě vyplatí ostřit ručně. Z praxe se nám nejvíce osvědčilo, když jsme používali na digitální zrcadlovce živý náhled s pěti- nebo desetinásobným přiblížením. Na většině fotoaparátů stačí stisknout tlačítko s lupičkou přiblížení. I na malém displeji je pak uživatel schopný prohlížeč ty nejmenší detaily a upravit ostrost na co nejlepší výsledek.

Pokud to čas a situace dovolí – koneckonců jsme na výletě, tak kam při focení pospíchat – rozhodně se vyplatí si místo obejít ze všech možných stran a rozhodnout se, z jakého úhlu vypadá v daném světle daný snímek nejlépe. Charakter jednotlivých budov se pochopitelně z různých úhlů pohledu dramaticky mění.

Když už jsme zmínili světlo… Také s ním samozřejmě fotograf pracuje. Architektura se nejčastěji fotí brzo ráno, nebo pozdě odpoledne, protože slunce je ještě poměrně nízko a světlo má úplně jiný charakter. Je měkčí a nevytváří tak tvrdé stíny. Samozřejmě ale záleží přímo na fotografovi, jak chce, aby jeho snímek vyzněl. Někdy jsou tvrdé stíny žádoucí. Jak vypadá jedna budova v prakticky stejný čas z různých úhlů pohledu, si můžete prohlédnout níže.  

Jeden bod zájmu z různých úhlů pohledu (originální velikost zde)

Jeden bod zájmu z různých úhlů pohledu (originální velikost zde)

Jeden bod zájmu z různých úhlů pohledu (originální velikost zde)

Jeden bod zájmu z různých úhlů pohledu (originální velikost zde)

Volíme správné ohnisko

Z různých reklamních prospektů se často můžete dočíst, že nejvhodnější jsou na focení architektury krátká ohniska. A to z prostého důvodu – mají širší záběr, díky čemuž je možné vyfotit poměrně velké budovy i ve stísněných prostorech. Naopak dlouhá skla nám dovolí přitáhnout si i vzdálené detaily blíže tak, abychom je byli schopni zachytit v celé jejich kráse.

Focená scéna (originální velikost zde)

Delší ohnisko samozřejmě dovoluje zachytit zajímavé detaily (originální velikost zde)

Vše uvedené výše je samozřejmě pravda, ale je tu jedno velké ALE. Různá ohniska totiž zpracovávají obraz zcela odlišně. Co to znamená v praxi? S krátkým ohniskem dosáhneme pocitu širokosti, jinými slovy širokoúhlý objektiv prostor jakoby rozšíří. Naopak delší ohniska focenou scénu jakoby natlačí k sobě.

Krásně je zmiňovaný rozdíl vidět na snímcích oken panelového domu níže. Když jsme použili ohnisko 18 mm, okna od sebe byla velmi vzdálená a táhla se skoro až do nekonečna. Jak jsme ale ohniska prodlužovali až na 200 mm, dosáhli jsme kýženého efektu – okna nakonec vypadala, jako kdyby byla natlačena jedno vedle druhého a nebyl mezi nimi skoro žádný prostor. Právě tímto způsobem se vyplatí různá ohniska objektivů využívat.  

Ohnisko 18 mm – okna jsou velmi vzdálená (originální velikost zde)

Ohnisko 70 mm – okna se přibližují (originální velikost zde)

Ohnisko 200 mm – okna jsou natlačená hned vedle sebe (originální velikost zde)

Hrátky s místem a časem

Při focení architektury samozřejmě fotograf rozhoduje i o tom, co v záběru ještě bude a co nikoliv. Při kompozici je vhodné myslet na to, jakým způsobem chceme objekt našeho architektonického zájmu zasadit do samotného okolí. Tedy zda chceme zachytit například i kolemjdoucí jedince a případně i dopravu nebo jiné budovy.

Toho můžeme docílit hned několika způsoby. Například prací s hloubkou ostrosti. Pokud fotíme nějaké detaily, můžeme nastavit nižší clonová čísla, čímž zdůrazníme objekt našeho zájmu a naopak nepodstatné okolí necháme jen decentně rozmazaný. Při focení celých budov se ale spíše používají vyšší clonová čísla, aby všechny části stavby byly rovnoměrně prokreslené.

Stejně jako u krajinářské fotografie myslíme také na úhel záběru. Snímek působí úplně jiným dojmem, pokud jej vyfotíme přímo z ruky, nebo půjdeme těsně nad zem. I při focení celých budov si všímáme výraznějších prvků v okolí – celá momentka dostane úplně jiný nádech, pokud do popředí umístíme něco výrazného, například lampu.  

Středová kompozice (originální velikost zde)

Z jiného úhlu se snímek změní skoro k nepoznání (originální velikost zde)

Zajímavě může působit, pokud do záběru přidáme nějaký výraznější prvek v popředí, například lampu (originální velikost zde)

Žižkovská věž zasazená do prostředí Prahy 3 (originální velikost zde)

Zajímavých efektů můžeme docílit i při hrátkách s časem. Ukážeme si to na modelové situaci. Chceme si vyfotit nějakou památku – v našem případě sochu poblíž pražské Františkánské zahrady. Když snímek vyfotíme s časem 1/500 s, všude okolo vidíme procházející postavy. Při použití delšího expozičního času 1/8 s se už z procházejících postav stanou jen čmouhy, přestože hlavní objekt našeho zájmu je neustále ostrý.

Při hrátkách s časem si je ale nutné dávat pozor na přílišné přeexponování scény, jak si názorně ukazujeme na jedné momentce níže při použití času 1/4 s. Při takovém nastavení je doba osvitu snímače za slunečného dne již příliš velká a výsledek nevypadá vůbec dobře. I když se s ním dá ještě pracovat v počítači, vhodnější je vyfotit vše správně napoprvé.

Docílit lepšího výsledku můžeme buď podexponováním focené scény, nebo ještě lépe s použitím tzv. ND filtrů. Ty se jednoduše našroubují na objektiv zrcadlovky a jejich hlavním účelem je potlačení přemíry světelného záření, které prochází objektivem. V praxi je tak možné prodloužit expozici aniž bychom museli nastavovat zbytečně dlouhé časy.

Při výběru ND filtrů můžeme narazit na jejich různé hodnoty, například ND2x či ND8x. Čím vyšší číslo, tím bude expozice delší. Při správném nastavení a s dostatečně kvalitním ND filtrem je tak možné klidně velmi rušné město prakticky zcela vylidnit. Na záběru pak bude jen to, co vydrží strnule stát alespoň několik desítek vteřin.

Čas 1/500 s – postavy ve snímku jsou velmi ostré (originální velikost zde)

Čas 1/8 s – pohybující postavy jsou rozmazané (originální velikost zde)

Čas 1/4 s – příliš vysoký čas měl za následek přeexponování scény (originální velikost zde)

Poslední snímek jsme se pokusili zachránit úpravou v počítači (originální velikost zde)

Inspirace je všude okolo nás

Při pořizování momentek architektury nemusíme nutně cestovat do nejvyhledávanějších světových metropolí a nejpopulárnějších turistických destinací. Inspirace je bez nadsázky všude okolo nás. Lovit nezapomenutelné momentky se tak klidně můžeme vydat i na panelákové sídliště. Na první pohled nezajímavé „králíkárny“ totiž mohou skýtat zajímavé detaily, které můžeme správnou kompozicí a úhlem pohledu nechat vyznít klidně až do uměleckého díla. Jaké momentky se nám podařilo na jednom pražském sídlišti ulovit, si můžete prohlédnout níže.

Na první pohled nezajímavé sídliště (originální velikost zde)

Vhodné si je všímat architektonických detailů (originální velikost zde)

A dávat snímkům netradiční pohled (originální velikost zde)

Některé momentky mohou mít až abstraktní nádech (originální velikost zde)

Kam dál?

Focení je relativně náročná umělecká disciplína, ve které se lidé zdokonalují prakticky celý život. Neustále klesající ceny digitálních zrcadlovek i obyčejných kompaktů ale lákají stále více amatérů a nadšenců. Právě na ty cílí nový speciál Okem fotoaparátu, který budeme na CZC.cz vydávat týden co týden. V jednotlivých dílech budeme čtenářům ukazovat, jak mohou své přístroje ovládat a na co si v určitých situacích dávat pozor. Doposud jsme vydali:

• Krásy a strasti fotografování krajiny
• Když snímky prodávají, klidně i na bazaru
• Objevujeme krásy makrosvěta
• Krásná dívka a hezké počasí? Jdeme fotit portréty