Řídicí jednotka – středobod chytré domácnosti

Uživatelé si díky tomu mohou nechat pomocí podobných zařízení automatizovat některé rutinní úkony a tím zpříjemnit bydlení. Chcete mít před příjezdem domů otevřená vrata, garáž a rozsvícená světla? Nebo při vstupu do koupelny mít připravenou vanu? Rozsvítit na terase nebo vytáhnout venkovní žaluzie? Nic z toho není problém.

S instalací většiny podobných zařízení si navíc poradí i méně zkušení uživatelé. Potřeba je k tomu především řídicí jednotka, která je bez nadsázky středobodem chytré domácnosti. Funguje v podstatě jako takový malý router, ale nepřipojuje jednotlivé počítače k internetu, místo toho zapojí všechna čidla a senzory v domácnosti do speciální sítě.

Chytrá domácnost má lidem především usnadňovat život

Každá řídicí jednotka umí něco jiného

Celá řada zařízení pro chytrou domácnost se dá spárovat přímo s chytrým telefonem nebo počítačovým tabletem prostřednictvím rozhraní Bluetooth či WiFi. I když je tento způsob nejjednodušší, v případě použití více chytrých vychytávek najednou praxi se nám příliš neosvědčil. Pokud máte pouze jediné zařízení – například chytrý termostat – pravděpodobně to problém nebude, ale při desítkách připojených zařízení již oceníte centralizované řešení, tedy možnost ovládat všechna připojená zařízení z jednoho místa. Kdo chce skutečně automatizovat více činností v domácnosti, neobejde se právě bez zmiňované řídicí jednotky.

Při výběru řídicí jednotky je nutné myslet na to, jak a kde ji využijeme. Některé modely totiž staví na vlastních síťových protokolech, což s sebou přináší klady i zápory. Díky tomu jsou řídicí jednotky výrazně levnější, ale nepřipojíte k nim jiné moduly než od daného výrobce. Alternativou k tomu, jsou otevřené standardy, které dovolují připojit stovky různých přístrojů – a to pochopitelně od různých výrobců. Mezi nejpopulárnější patří otevřené protokoly Z-Wave, Zigbee či openHAB.

Řídicí jednotky jsou nenápadné, vypadají jako malé routery

Řídicí jednotky nabízející otevřené protokoly jsou v podstatě takové malé routery. Akorát místo WiFi signálu šíří po domácnosti zmiňované standardy. I relativně malé centrály zvládnou pokrýt bez problémů prostor o velikosti přesahující 150 m2. Za pozornost stojí také sady, které kromě řídicí jednotky obsahují základní senzory pro stavbu chytré domácnosti. Ty zpravidla vychází cenově výhodněji.

Jak je z řádků výše nejspíše již patrné, samotná řídicí jednotka nám bude bez přídavných modulů k ničemu. Je to opět stejné jako u klasických routerů – pokud nebudete mít k této bráně do světa internetu co připojit, bude vám úplně jedno, jak je rychlá a co vlastně umí.

Cílem jednotlivých modulů je usnadnit lidem život

Instalace se nemusí nikdo bát

Instalace řídicích jednotek se nemusí bát ani méně zbělí uživatelé. Většina aktuálně nabízených modelů totiž nabízí přehledné grafické rozhraní, díky kterému je první nastavení i následná obsluha hračkou.

Samotnou řídicí jednotku je nutné připojit k internetu. Je to stejně jednoduché, jako kdybyste k routeru připojovali síťovým kabelem další počítač. Právě díky tomu pak mají všechny senzory v domácnosti přístup k celosvětové počítačové síti a je možné je ovládat klidně i z druhého konce planety.

Konfiguraci celého systému – tak aby byl připraven k použití a zároveň zabezpečen před nejrůznějšími útočníky – zpravidla usnadňují nejrůznější mobilní aplikace, které je možné stáhnout ze stránek výrobce.Stejně tak je ale možné řídicí jednotky nainstalovat a obsluhovat z klasických počítačů.

Obě řešení provedou uživatele procesem inicializace. V domácí WiFi síti dokážou specializované aplikace najít připojenou řídicí jednotku a v několika málo krocích nastavit vše potřebné. Prostřednictvím obslužné aplikace se pak připojují také jednotlivé senzory – například chytré zásuvky, ovladače topení, meteostanice či zvonky. Fantazii se zkrátka meze nekladou. Uživatel může v obslužném programu následně nastavovat pravidla, aby spolu jednotlivé moduly komunikovaly a usnadňovaly svému majiteli život.

Instalaci zvládne díky přehledným grafickým nabídkám každý

Některá řešení dovolují obsluhu z chytrého telefonu

Učí se stále nové kousky

Při přidávání konkrétních zařízení je vhodné myslet také na to, že konkrétní typ senzoru se v jedné chytré domácnosti může objevovat vícekrát. Například magnetické kontakty, jež monitorují otevření/zavření oken či dveří, budou pravděpodobně použity hned několikrát. Proto je vhodné ke každému senzoru přiřadit přesný název a místo, kde bude používán. Díky tomu se ani po připojení několika desítek zařízení v nabídce neztratíte. Různě pojmenovávat je možné také jednotlivé místnosti v bytě či domě.

Z řádků výše je nejspíše již patrné, že s každým dalším připojeným zařízením se řídicí jednotka učí nové věci. Teoreticky je tak možné z jednoho centralizovaného místa automaticky regulovat teplotu v každé místnosti, rozpoznat kvalitu vzduchu a podle ní nastavit větrání, nastavovat žaluzie podle počasí, přizpůsobit osvětlení denní době i vaší náladě, pohlídat domácnost před zloději, požárem nebo třeba vytopením deštěm, získat přesné informace o využívání jednotlivých spotřebičů, zajistit jejich vypnutí, když není nikdo doma, přehrávat multimédia v různých místnostech podle toho, kde se zrovna pohybujete. A mnoho dalšího.

Moduly je možné rozdělit do dvou základních kategorií. Ty sofistikovanější vyžadují odbornou montáž, připojují se totiž přímo k elektrickým rozvodům a často i napevno na zeď. Druhou kategorii pak tvoří jednodušší bezdrátové senzory, které si vystačí s malými jednorázovými bateriemi. To kvůli tomu, aby byl celý systém pro uživatele co nejjednodušší. Nemusí se totiž starat o tahání elektrických kabelů apod. Baterie navíc udrží modul při životě více než dva roky, takže se nikdo nemusí rozhodně bát toho, že by musel měnit baterie několikrát během pár týdnů.

Většinu modulů zvládnou lidé nainstalovat sami

Některé sofistikovanější díly chytré domácnosti však již potřebují trochu více zručnosti