V dnešní době můžete doma zažít prakticky stejný filmový zážitek jako v kině. Poradíme vám, na jaká kritéria si při stavbě domácího audio-video koutku dát pozor. V druhém díle se zaměříme na zvuk.
V prvním díle velkého průvodce stavbou domácího kina jsme se společně podívali, jak vybrat jednotlivé komponenty pro přehrávání videa. Vysvětlili jsme, jaké jsou rozdíly mezi DVD a blu-ray přehrávači, stejně jako k čemu všemu může sloužit v domácím kině multimediální centrum.
V dnešním pokračování se podíváme na zoubek zvukovým aparaturám. I když řada uživatelů jejich význam podceňuje, záleží na nich u domácího kina minimálně stejně jako na kvalitě obrazu. Přeci jen je to právě zvuk, který vás vtáhne do děje filmu. A to ať už se bavíme o bouřlivé vřavě v bitvě o Středozem nebo tichých krůčkách lupiče v napínavé detektivce.
Reciever: ano nebo ne?
Jak jsme se přesvědčili v prvním díle, většina přehrávačů má výstupy pouze pro stereofonní reproduktory. Pokud tedy nepočítáme sestavy, jež se prodávají přímo i s reproduktory. Teoreticky lze připojit 5.1kanálovou reprosoustavu i na obyčejné přehrávače se stereofonním výstupem. V takovém případě sice bude zvuk hrát ze všech reprobeden, ale prostorový dojem tak nezískáte. Stereofonní signál zkrátka bude posílán jak do předních, tak zadních, případně postranních reproduktorů.
Téměř žádné domácí kino se tak neobejde bez receiveru, který se často označuje také jako AV přijímač. K tomu se připojují prakticky všechny audio i video přístroje, které jsou součástí domácího kina. Zvuk, případně video, z několika různých zařízení dokážou domácí receivery přijmout v analogové i digitální podobě, zpracovat jej a poslat dál – buď do připojených reproduktorů nebo do sluchátek. Stejně tak dokáže receiver přeposílat video signál z DVD nebo blu-ray přehrávače do televizoru.
Ceny těch nejlevnějších modelů startují těsně pod hranicí pěti tisíc korun, ceny těch nejlepších modelů se ale mohou vyšplhat klidně i na několik desítek tisíc korun. To není rozhodně málo, ale jak plyne z řádků výše, přínos receiveru v domácím kinu je nepopiratelný. Navíc tato zařízení v domácnostech většinou slouží daleko déle než samotné přehrávače, není výjimkou, že kvalitní receiver si majitel „hýčká“ klidně i více než deset let.
Počet kanálů, výkon a další parametry
Při výběru AV přijímače je vhodné se zaměřit na několik důležitých parametrů. V první řadě je to počet kanálů. Nejrozšířenější jsou 5.1kanálové systémy. U nich jsou umístěny dva reproduktory vepředu po stranách, jeden vepředu uprostřed a další dva za vašimi zády. Samozřejmě nechybí ani subwoofer.
Některé systémy mají kanálů ještě více. Například u 7.1kanálového systému máte navíc reprobedny ještě po stranách, aby bylo dosaženo co nejvěrnějšího prostorového zvuku. Výhodu mají 7.1kanálové AV přijímače také v tom, že je k nim možné bez problémů připojit také 5.1kanálové reprosoustavy. Opačně to ale tak jednoduché není.
Není problém narazit klidně i na 9.2kanálové systémy. Ty se logicky skládají z devíti reproduktorů a dvou subwooferů. Po takovýchto modelech sáhnou ale již jen opravdoví fajnšmekři, čemuž také zpravidla odpovídá jejich cena.
Dalším parametrem, který lidé při výběru AV přijímačů sledují, je jeho výkon. Obecně je zažité pravidlo, že čím více, tím lépe. Není to ale tak černobílé. Drtivá většina aktuálně nabízených receiverů má dostatečný výkon pro libovolné domácí kino. Daleko důležitějším parametrem je tak hodnota impedance. Podle ní se totiž vybírají následně i reproduktory.
Stačí si pamatovat jednoduchou poučku. Pokud má receiver nejnižší impedanci 8 Ohmů, musíme k němu připojit reproduktory se stejnou nebo vyšší hodnotou. V případě, že bychom k němu připojili například reproduktory s impedancí 4 Ohmy, mohli bychom poškodit nejen je, ale klidně i samotný AV přijímač. Impedance v podstatě určuje elektrický odpor obou zařízení, pokud bychom tedy připojili reproduktory s nižší impedancí, zvýšili bychom zátěž na samotném zesilovači, a tím ho mohli poškodit.
Sledovat se při výběru vyplatí také konektorovou výbavu. Čím bohatší je, tím lépe. Znamená to totiž, že nebudete mít v budoucnu problémy s rozšířením sestavy o další prvky. Například pokud se ke svému blu-ray přehrávači rozhodnete pomocí receiveru připojit ještě herní konzoli apod. Stejně tak vhod mohou přijít prémiové konektory, například USB pro připojení externího disku, flashky nebo klidně i mobilního telefonu. Ze všech zmiňovaných médií je pak možné přehrávat například hudbu. Některé pokročilé receivery to zvládnou dokonce i bezdrátově, a to prostřednictvím technologie Bluetooth.
Reproduktory se nevybírají snadno
Zatímco receivery se vybírají poměrně snadno, vybrat konkrétní reprosoustavu tak jednoduché není. Jednotlivé modely, byť klidně ve stejné cenové kategorii, se od sebe velmi liší. Dokonce ani volba jednoho konkrétního výrobce nezaručuje, že budou všichni posluchači následně spokojeni. Koneckonců zvuková kvalita není nijak měřitelná a co posluchač, to jiný názor. Milovníci tanečních stylů ocení zejména hutnou basovou linku, zatímco fanoušci klasické hudby nejspíše upřednostní vyvážený a dobře prokreslený zvuk ve všech pásmech.
Na druhou stranu, pokud pochopíme jednotlivé parametry, můžeme tak zpřesnit náš výběr a následný poslech nás pak přivede k vytoužené sestavě. Prvním rozhodujícím faktorem by samozřejmě měl být počet kanálů, jak jsme si uvedli již výše. Přesněji tedy to, zda stojíte o 5.1kanálový nebo vícekanálový zvuk. Logicky platí, že čím více kanálů máme, tím stoupá cena celé reprosoustavy.
Jednotlivé sestavy se od sebe liší také počtem pásem. Standardem jsou dvoupásmové reproduktory, které jsou ochuzeny o spodní basové linky, ale naopak vynikají ve středním pásmu, tedy v mluvené řeči (ideální pro filmy). Basové oktávy pak dokresluje právě zmiňovaný subwoofer.
Narazit můžeme také na jednopásmové reproduktory, u nich jsou potlačeny nejen basy, ale logicky také výšky. Takovéto modely jsou nejlevnější, čemuž víceméně odpovídá i jejich kvalita. Rozdíl v ceně mezi jednopásmovým a dvoupásmovým 5.1kanálovým systémem je často klidně jen pár stovek. V tomto případě se tedy rozhodně nevyplácí šetřit.
Spíše ojedinělé, alespoň v kategorii pro domácí kina, jsou třípásmové reproduktory. Ty jsou volbou spíše u klasických stereofonních reprobeden, které se však hodí zejména na poslech hudby než k domácímu kinu. Stejně tak ale na ně můžeme narazit u profesionálních vícekanálových systémů. Tomu ale logicky odpovídá také jejich cena.
Důležité parametry reproduktorů
Důležitým parametrem je výkon. Výrobci většinou udávají maximální hodnotu. Tu je schopna sestava ale vyvinout pouze po krátkou dobu, zpravidla pouze pár sekund. Vhodné je tak sledovat spíše hodnoty RMS. Ty udávají skutečný hudební výkon, který je reproduktor schopen vyvinout při dlouhodobém hraní, aniž by se poškodil.
Pro poslech v domácích podmínkách, přesněji v obývacím pokoji s průměrnou velikostí 30 m2, má dostatečný výkon drtivá většina aktuálně nabízených reprosoustav. Nehoňte se zbytečně za vysokým výkonem, a to i s ohledem na sousedy. Velikosti místnosti by vždy měla odpovídat i velikost reproduktorové soustavy, při špatné volbě může být zvuk zkreslen.
Spíše se tak vyplatí sledovat rozsah frekvenčních pásem. Ta v podstatě vypovídají o tom, jaké všechny tóny je reproduktor schopný zahrát. Čím nižší je tedy rozsah, tím více basových oktáv zvládne zahrát. Čím vyšší je rozsah, tím dokáže reproduktor zahrát vyšší tóny. Každé lidské ucho je však jinak citlivé. Zatímco někteří jedinci rozsah nad 20 kHz neslyší, jiní dokážou rozeznat i tyto frekvence. Sestavu se tak před výběrem vyplatí rozhodně poslechnout. Subwoofery logicky mají frekvenční rozsah zasazen velmi nízko, zatímco zbývající reproduktory se pohybují na vyšších hodnotách.
Velmi důležitým parametrem je impedance. Zopakujme, že pokud k receiveru připojíme reproduktory s nižší impedancí, můžeme poškodit nejen je, ale klidně i samotný AV přijímač. Impedance musí být u reproduktorů vždy stejná nebo vyšší.
Specialitky pro náročné
Pokud se vám při představě rozvádění kabelů k jednotlivým reproduktorům po celém pokoji ježí vlasy na hlavě, možná uvítáte některou ze specialitek. Někteří výrobci například nabízejí připojení zadních reproduktorů bezdrátově. V podstatě je stačí jen připojit do zásuvky, samotný signál je pak šířen vzduchem. To však nemusí vždy fungovat korektně. Obzvláště v případech, kde je bezdrátový signál nějak rušen, může docházet k výpadkům. Navíc takovéto sestavy jsou poměrně finančně nákladné.
Zajímavou alternativu představují tzv. soundbary. Jde relativně o novinku, která se dostává do povědomí uživatelů až v posledních letech. V podstatě všechny zvukové komponenty jsou v tomto případě uloženy do jedné podlouhlé lišty. Velmi často kombinují také blu-ray či DVD přehrávač, případně jsou vybaveny ještě subwooferem.
Logicky největší předností soundbarů je minimum kabelů a prostorová nenáročnost. Některé modely se navíc snaží pomocí speciálních efektů nabídnout dojem prostorového zvuku. Plnohodnotný prostorový efekt, jako v případě klasických vícekanálových sestav, ale od nich očekávat nelze. Přesto své místo na trhu mají a především v menších místnostech mohou představovat zajímavé řešení.