Jakkoliv malá balení, mohou přinést kopec zábavy. Platí to o spoustě tzv. fillerů, tedy her pro vyplnění volné chvilky, která se nepočítá v hodinách, ale spíše k 30 minutám. Codex Naturalis do takové škatulky spadá, ale nikdy se nenechte zmást tím, jak je hra malá a časově nenáročná.
Je abstraktní, její téma není moc oslňující, ale to, jak se hraje, má kouzlo, které se zapíše nejen do pergamenů věčnosti, na které tu asi taky narazíte. Už při pohledu na plechový obal si budete říkat, že to byl buď sakra dobrý kauf nebo totálně vyhozený peníz. Možná dává krabička zbytečné otazníky, protože odpovědí je skutečně pěkná hratelnost s dostatkem voleb a náročností tak akorát. Obsahuje dohromady přes 100 karet, jenž zaručují variabilitu před každou hrou. Navíc je příprava jednoduchá, protože krom nich, najdete uvnitř jednu menší desku na body a pro každého hráče dřevěné žetony, s nimiž si je vyznačíte. Nic víc a přesto dost.
Téma je stejně jako balení, nenápadné. Ostatně, na 11 malých stránek českých pravidel nebudete koukat dlouho a s přípravou první partie si ukrojíte maximálně 5 minutek (sem tam víc). Rozdělíte karty na dvě kupičky, rozdáte všem včetně sebe, počáteční ruku spolu s dvěma úkoly, z čehož si každý jeden vybere a utvoříte nabídku, sloužící pro výběr po zahrání karty. K tomu přidáte další dva veřejné úkoly a jde se na věc. Jeden hráč začne a pak už jen dokola, než někdo odstartuje ukončení hry po přechodu políčka s 20 vítěznými body.
Barvy, body, symboly
Pravidlově triviální, trošičku připomínající jiný herní titul, v minulém roce vydaný v našich známých končinách - Na Louce. Zkrátka jde o využívání symbolů, které máte vyložené na své herní ploše, díky kartičkám. Každé kolo zahrajete jednu z ruky, dle pravidel a nahradíte ji novou, kterou si vyberete z nabídky nebo zvolíte náhodnou z vrchu balíčků. Tam lze najít takové, které mají případné restrikce pro použití, dle rohových oblastí na nich vyobrazených, s přínosem symbolu/ů či trochou bodů, anebo takové, které dají bodíků více, ale vyžadují od hráče splnění podmínek počtu znaků na nich uvedených. Kartičky s body se odlišují také lesklejší úpravou jejich povrchu, která se tváří jako zlatá.
Správné hraní karet a sběr bodů je stěžejní prvek, protože plníte úkoly a můžete, s náskokem, rychleji ukončit hru než protivníci. Nikdy není zcela jisté, kdo jich má kolik, ale většinou je to tak, že si hráči na konci připíší z tajného úkolu třeba ještě 4 a více k dobru. Někdy hodně, někdy méně, ale pro jistotu s tím počítejte. Jinak je vidět, kdo co má a podle toho si musíte zvolit tempo, určující váš hlad po bodech. Naštěstí je tu škodící prvek jen v tom, co vezmete z nabídky. Když se zdá, že někdo jiný má zálusk na určitý list, můžete mu to štípnout před jeho tahem a využít pro svoje cíle.
Úkoly jsou různorodé, stejně jako případné připsání bodů při vyložení karet. Je nanejvýš vhodné něco použít ve chvíli, kdy máte vysněný počet symbolů na stole nebo do míst, která z dané karty vyčarují příjemný posun na zaznamenávací desce. Jednotlivé hry nemají trvat věčnost, ale chviličku si vždy ponechte na přemýšlení, kam co položit, než budete na řadě. Tolik si zase nevšímejte ostatních, pokud vám nešlapají do zelí, protože rychle uzavřít chce každý, kdo má dobrou plochu před sebou na rozdíl od oponentů.
Honzíkova cesta bez Honzíka
Dle popisu samotné hry, je každý hráč průzkumníkem, který nalézá a zapisuje poznatky do písemnosti, díky návštěvě magického lesa a jeho přírodních krás. Nutno dodat, že zelí tam nenajdete, ale další pakl inkoustů a husí brk pro takový úkol, ano. Jak jsme ovšem zmínili, jde o abstraktní titul a přiznáme se, že nám bylo jedno, jak se to celé prezentuje. V zásadě si všímáte barev, rohů, bodů a symbolů. To může být nepříjemné pro některé typy lidí, kteří potřebují mít téma silné. Kdokoliv, hledající jednodušší, ale zároveň mozek zapojující kousek, bude za takovou plechovou krabičku, naplněnou po okraj, jenom rád.
Ještě se vrátím k té krabičce. Třebaže se zdá, že je zbytečné využívat kovový obal pro hru, který tak zvedne výrobní náklady a následně cenu, má to svou logiku. Tituly, jejichž časová a prostorová náročnost je nižší, budou pravděpodobně často ve vašem kufru na dovolené, pro vyplnění večerů někde u moře nebo jen pro krásné chvilky, někde na chatě či pod stanem. Transport velkých her je dějství plné tragédie a nevolností. Filler je parádní a zahrají si ho mnohdy nejen ti maličkatí lidičkové, dělající nám starosti i radosti, ale také naši rodiče, sourozenci nebo kamarádi.
No, a to nemluvím o textové nenáročnosti, protože slova nejsou nikde jinde, než v pravidlech a pokud potkáte cizince a oba umíte stejný jazyk, vysvětlíte mu to rychle i s nějakou vypitou lihovinou. Dokonce je velká šance, že za večer zahrajete více než pár her a oceníte tak dostatek možností. Přesto víme, že se hra ohraje po delším sezení, ale proto je to ideální vytáhnout jednou za čas a také doporučujeme obalit kartičky, protože ty jsou v rukách neustále a můžete tím zabránit škodám v případě nehod.
Není všechno zlato, co se dobře třpytí
Cestovní, nikoliv primitivní hra, až pro 4 hráče, časově nenáročná a téměř bez chyb. První chybou, byla v našem případě absence tématu, které by bylo více prolnuté s hrou samotnou, ale od abstraktních her nemůžete čekat nic jiného a dá se to ignorovat. Nebudete to vyhledávat, ale ani nad tím ohrnovat nos. Zato grafické zpracování hlavní a jediné desky zmátlo nejedenkrát našeho recenzenta, stejně jako jiné hráče.
Občas se totiž stane, že nějak přehlédnete a zároveň zapomenete, kudy vede cesta počítadla bodů a zamíříte na jiná políčka, čímž si vlastně bodově přilepšíte, přestože je to nefér, ale neudělali jste to schválně. Tam stačilo využít ještě jinou barvičku hlavní linie anebo to nepřeplácat, ale holt, už to tak je, a je třeba dávat bacha nebo mít spoluhráče, kteří po tom hodí očkem. Druhým grafickým přešlapem je řešení zlatých a normálních karet, kdy musíte pořádně koukat na každou z nich, při přípravě nové hry a rozdělovat je tak, jak se má. Zlaté provedení na částech karet, není občas hned rozeznatelné od obyčejných, zvlášť když jsou otočené lícem nahoru. Jsou to maličkosti, přiznávám, ale nejenom zde platí, že i maličkosti mají velký dopad.
Musíme však konstatovat, že jde o krásně vymyšlenou hru, která je rychlá, malá a na cesty jako dělaná. Nemá další módy a repetetivnost se projeví po neurčitém počtu her, ale na cestách nebo jako “vata” mezi jinými, epickými tituly, funguje na jedničku. Neurazí nikoho, ačkoli nemusí ani nadchnout svým tématem a vzhledem. Chápeme, ale nelze odsuzovat hru, stejně jako člověka, dle vzhledu, ale tím, co nabízí. Codex Naturalis přinese možnost hrát až ve čtyřech, utkat se s náhodou, rychlostí a v přátelském duchu. Hry nejsou nikdy úplně stejné. Jistá míra variability tam je, což jde proti velikosti samotné hry, s kterou můžete, díky pevné ochraně, cestovat prakticky kamkoliv. Nikoho neurazíte a užijete si klidný čas, i když vždy nevyhrajete.