Vítám vás u druhého dílu seriálu o vodním chlazení. V prvním dílu jsme si vysvětlili, proč má smysl chladit počítačové komponenty pomocí okruhu s kapalinou. V dnešním dílu si detailně probereme jednotlivé části okruhu.
V dalším dílu osadíme chladící blok na grafickou kartu. A v posledním dílu si pak ukážeme, jak okruh sestavit, naplnit a otestovat těsnost. V hlavní roli se představí sada EK-Kit Classic RGB P360. Ale pěkně popořadě…
Chladicí blok procesoru
Chladící blok pro procesor představuje základní stavební kámen každého okruhu. V ukázkové sadě EK-Kit Classic RGB P360 najdeme osvědčený blok EK Supremacy Classic RGB. Tento blok je již sestaven, otestován a připraven pro použití na procesorech Intel s paticemi LGA 115x a LGA 20xx. Pokud chcete tento blok využít pro AMD procesor, je potřeba vyměnit montážní rámeček. To je velmi jednoduché, jak si hned ukážeme.
Úprava bloku pro AMD procesory
Úprava bloku pro použití s AMD procesory je skutečně jednoduchá. Za použití přibaleného šestihranného klíče stačí povolit čtyři šroubky v základně bloku. Pro demonstraci jsem použil svůj vlastní blok EK Supremacy EVO Acetal CSQ. To abych nemusel zbytečně otvírat zbrusu nový blok, který už je od EK Water Blocks otestován ohledně těsnosti přímo z výroby.
Sejměte kovovou základnu bloku a vyndejte montážní rámeček pro Intel procesory. Ten následně vyměňte za obdélníkový typ pro AMD. Následně opatrně usaďte základnu zpět do původní pozice. Pozor, abyste při usazování základny neposunuli těsnící kroužek mimo jeho drážku. Věnujte také pozornost orientaci základny, respektive směru žeber a tenké kovové trysky. Úzká štěrbina trysky musí být kolmo na žebra základny, aby kapalina v bloku správně proudila.
Pokud chcete mít blok otočený o 90°, jen upravte pozici rámečku. Otočení bloku o 90° nijak nesnižuje jeho chladící potenciál. Naopak to může usnadnit zapojení do okruhu, pokud potřebujete mít výtokový otvor nad nebo pod vtokovým. Šroubky nedotahujte zbytečně na krev. Závit můžete použitím nadměrné síly strhnout. Stačí jen dotáhnout šroubky do úrovně mírného odporu. O těsnost bloku se stará správně usazený těsnící kroužek, nikoliv síla dotažení šroubků v základně.
Pumpa s nádržkou
Pumpa tvoří doslova srdce celého okruhu. Bez pumpy v okruhu by kapalina nemohla cirkulovat a odvádět teplo z chladicích bloků. Pumpa může být buď samostatná, nebo jako součást nádržky na kapalinu. Kombinovaná varianta je pro začátek jednodušší. Zajistí se tím, že je pumpa vždy pod úrovní nádržky, což je de facto jediné pravidlo, které je potřeba dodržet ohledně pořadí komponent v okruhu. Pumpy využívají tzv. mokré ložisko. Neměly by tedy běžet nasucho bez kapaliny v okruhu, jinak hrozí jejich poškození! Pump je několik druhů, od kompaktního a relativně levného typu SPC, přes výkonnější, ale stále ještě kompaktní typ DDC až po velkou pumpu typu D5. Všechny tyto typy se odlišují maximálním průtokem a maximálním tlakem, který dokážou vyvinout. Tohle vše pak logicky vede k otázce, která trápí začínající stavitele. Jakou pumpu vybrat? A mám vzít samostatnou nebo kombinovanou?
Jak už bylo řečeno, tak pro začátek je nejvhodnější volit kombinovanou variantu pumpy a nádržky na kapalinu. Odpadá tím starost s umístěním a montáží nádržky v počítačové skříni. Také se tím ušetří dvě fitinky pro propojení pumpy a nádržky. V ukázkové sadě EK-Kit Classic P360 RGB je použita kombinovaná varianta SPC pumpy a středně vysoké nádržky. Taková rozumná střední cesta pro většinu základních okruhů. SPC pumpy jsou malé, tiché a nepotřebují externí 12 V napájení. Stačí je zapojit do 4-pin konektoru na základní desce jako běžný ventilátor. Pokud ale plánujete složitější okruh s několika radiátory a spoustou zakřivení, pak je však vhodnější vybrat DDC nebo D5 pumpu. DDC pumpa je celkem kompaktní, ale více se zahřívá a je také o něco hlučnější. Pokud máte dostatek místa ve skříni a nevadí vám si trochu připlatit, tak s D5 pumpou prakticky nelze udělat chybu.
Radiátor a ventilátory
Radiátor spolu s ventilátory tvoří výměník tepla mezi cirkulující kapalinou a okolním prostředím. Kapalina protéká úzkými kanálky, kde se ochlazuje pomocí proudu vzduchu od ventilátorů. Volba velikosti a síly radiátoru záleží na dvou faktorech.
První z faktorů je počet komponent, které chcete okruhem chladit. Platí nepsané pravidlo, že na každou chlazenou komponentu by se měl použít minimálně 120 x 120 mm radiátor. Pokud navíc chcete tišší chod nebo případně přetaktovat procesor a/nebo grafickou kartu, pak se doporučuje dalších 120 x 120 mm radiátoru navíc. Pro běžný okruh s chlazením jednoho procesoru a jedné grafické karty se tedy obvykle doporučuje jako naprosté minimum jeden 240 x 120 mm radiátor.
Druhý z faktorů je prostornost vaší počítačové skříně. Kvalitní skříně s rozumnou cenou, které jsou vhodné pro vodní okruh, jsou například Phanteks Eclipse P400 a její S nebo A varianty. Případně je tu také Silentium PC Armis AR7. Velice oblíbenými skříněmi pro vodní okruhy jsou Fractal Define R6/S2 nebo Fractal Meshify S2. Další dobrou volbou je pak Lian Li PC-011 Dynamic nebo Sharkoon Elite Shark CA200G. A pokud si chcete připlatit za luxusní skříň se vším všudy, pak je zde klenot v podobě Phanteks Enthoo Evolv X.
Radiátor ovšem není dvourozměrný objekt a jeho tloušťka je také důležitý parametr. Situace ovšem není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Modelová situace – tenký radiátor EK-CoolStream SE 360, jehož tloušťka je 28 mm, bude při nízkých otáčkách ventilátorů chladit lépe než tlustý radiátor EK-CoolStream XE 240, který je více než dvojnásobně tlustý (60 mm). Ten jej dorovná až při vyšších otáčkách ventilátorů, což ovšem znamená i vyšší hlučnost okruhu. Proto je lepší nejprve cílit na co nejdelší radiátor, co se vám vejde do skříně. Až poté má smysl navyšovat jeho tloušťku dle volného místa ve skříni a také dle vašeho celkového rozpočtu. Silnější radiátor bude totiž samozřejmě o něco dražší. V tomto návodu použijeme radiátor EK-CoolStream Classic 360 PE (45 mm tloušťka), který je součástí ukázkové sady EK-Kit Classic RGB P360. Jedná se tedy o adekvátní velikost i tloušťku pro naše potřeby chlazení procesoru a výkonné grafické karty.
Samotný radiátor ovšem kapalinu neochlazuje dostatečně účinně. Přidáním ventilátorů na radiátor se vytvoří proud chladného vzduchu skrze radiátor. Tento vzduchový proud pak ochlazuje kapalinu, která protéká žebry radiátoru. Radiátor ovšem tvoří nezanedbatelnou překážku pro vzduchový proud a proto je potřeba zvolit vhodné ventilátory s vysokým statickým tlakem. V ukázkové sadě máme osvědčené EK-Vardar F4-120ER EVO RGB. Tyto ventilátory jsou navržené pro vysoký statický tlak a mají široký rozsah otáček. Pomocí PWM regulace tak lze dosáhnout tichého chodu nebo naopak vysokého průtoku vzduchu pro maximální chlazení okruhu. Také mají 0 dB režim, což není pro většinu ventilátorů úplně typické. V nečinnosti systému lze tedy využít pouze pasivního režimu s nulovou hlučností. A v dnešní době samozřejmě nemůže chybět RGB podsvícení.
Na trhu je ale samozřejmě více vhodných ventilátorů než jen EK-Vardar. Jako nejlepší 120 mm ventilátor na trhu se dá označit Noctua NF-A12x25, což je perfektní ventilátor, ale bohužel zatím dostupný jen v typicky béžové/hnědé barvě. Další vhodnou volbou je také Noctua, ale odlišný typ s lehce vyšším statickým tlakem. Jedná se o NF-F12, což je také kvalitní volba pro použití s radiátory, ale je o něco hlučnější než NF-A12x25. Tento ventilátor existuje i v černé Chromax verzi. Další dobrou volbou také je Corsair ML120, případně varianta ML120 PRO RGB, pokud toužíte po RGB nasvícení.
Ostatní součástky okruhu
Všechny součásti okruhu je samozřejmě potřeba nějak propojit. V zásadě jsou dvě možnosti, jak to provést. Nejběžnější a nejjednodušší je propojení pomocí měkkých hadic. Složitější, časově náročnější, ale o to více působivé je pak použití tvrdých trubic, obvykle z PETG nebo z akrylátu. Existují ale i trubice z mědi, skla nebo dokonce z uhlíkových vláken. Tyto exotické záležitosti však dalece přesahují zaměření tohoto článku. Ten je cílen zejména pro začínající stavitele okruhů. Zde se tedy budeme držet základního a nejjednoduššího způsobu. V ukázkové sadě najdeme dva metry hadic EK-DuraClear 9,5/12,7. Jedná se o průhledné a barevně neutrální hadice, se kterými se dobře pracuje. Čísla před a za lomítkem označují vnitřní a vnější průměr hadice. To je velice důležité pro výběr vhodných fitinek pro zapojení hadic k jednotlivým částem okruhu. Fitinky se starají také o vodotěsnost spoje. Fitinka má dvě části. První částí je trn, který má na zadní části závit G¼“, což je standardní závit pro součásti vodního okruhu. Přes tento trn se převlékne hadice a ta se poté utěsní pomocí kompresní matice. Trn a matice spolu tedy tvoří fitinku. Ty jdou pořídit v mnoha velikostech a barvách. My použijeme EK-STC Classic 10/13 Nickel.
Na fotografii níže můžete vidět pestrou sbírku fitinek a rozbočovačů, spojovacích, prodlužovacích a úhlových adaptérů. Také je tam vidět ventil, což je důležitá součást pro pravidelnou údržbu. Ventil bohužel není součástí ukázkové sady a je potřeba jej zakoupit zvlášť. Více si jej rozebereme v jiném článku.
A nakonec je v naší sadě všehochuť různých drobností. Jedná se například o kabelové rozbočovače pro ventilátory a pro RGB podsvícení. Také koncentrát pro přípravu jednoho litru chladicí kapaliny. Dále je zde rámeček pro uchycení pumpy do běžné pozice pro 120 mm ventilátor. Nezbytné jsou i testovací adaptéry pro pumpy a můstek pro zdroj. Praktické použití těchto drobností si ukážeme v posledním článku, kde budeme sestavovat okruh.
Závěr a shrnutí
V dnešním článku jsme se tedy seznámili se základními součástmi chladicího okruhu. Také jsme si ukázali, jak upravit chladící blok procesoru pro použití s různými paticemi procesorů. Během pár dnů vyjde další kratší článek, kde si ukážeme, jak osadit chladicí blok na grafickou kartu. Nedlouho poté bude následovat poslední článek, kde dáme dohromady celý okruh. Ten pak naplníme kapalinou, otestujeme těsnost a změříme rozdíly mezi vzduchovým chlazením a naším okruhem. Nízkým teplotám a tichému chlazení zdar!
