V dalším díle našeho fotografického speciálu zavítáme tentokrát do jednoho pražského bytu. Společně si vysvětlíme základy fotografování interiérů a zároveň si ukážeme, jaká výbava je na takové focení nezbytná.
V minulém díle našeho speciálu jsme se společně vydali objevovat taje nočního města. Ukázali jsme se, jak se dá efektivně pracovat se světlem, abychom vdechli do nočních momentek život. Stejně tak jsme krok za krokem popsali, jak malovat světlem.
Hrátky s nočními světly
Malování světlem
Dnes se pro změnu přesuneme zase dovnitř. Fotografování interiérů, stejně jako architektury samotné, bývá velmi často podceňováno. Na první pohled to totiž vypadá jako velmi jednoduchá disciplína, opak je ale pravdou. Focení interiérů i architektury má jasná pravidla a při pořizování momentek je tak nutné myslet na opravdu hodně věcí. Pojďme se tedy společně podívat, jak na to…
Jaká výbava je potřeba?
Nabízí se otázka, proč je focení interiérů a architektury tak náročná disciplína? Je to dáno tím, že zachytit budovu v jejím reálném vyznění totiž není s běžnou technikou úplně jednoduché. Právě kvůli tomu existují speciální objektivy, jejichž hlavním úkolem je srovnat obraz tak, aby budova byla rovná a její svislice se jakkoliv nesbíhaly nebo naopak nerozbíhaly. Tzv. tilt/shift objektivy mají na svém těle speciální posuvníky, prostřednictvím kterých je možné dosáhnout kýženého výsledku.
Taková skla jsou ale poměrně drahá a cílí na skutečné profesionály. Jenom kvůli tomu, že jsme se rozhodli prodat náš byt a nafotit si jeho interiéry, si patrně takové sklo nikdo pořizovat nebude. A protože naše návody cílí právě na amatéry a mírně pokročilé uživatele, nebude s tilt/shift objektivy fotografovat ani my. Místo toho se spolehneme na naše běžné fotografické vybavení od společnosti Olympus.
Konkrétně v dnešním díle nám poslouží model Olympus E-M10 Mark II s objektivem Olympus M.9-18mm F4.0-5.6. Fotografovat interiéry se dají samozřejmě i se setovým objektivem 14-42mm je ale vhodnější, jak si ukážeme v řádcích níže. Samozřejmě jsme přibalili i stativ, který je při focení na delší časy nezbytný a dovoluje nám každou momentku naaranžovat přesně podle našich představ.
Olympus E-M10 Mark II
Olympus M.9-18mm F4.0-5.6
Důležitá je příprava. Každý snímek musí mít smysl
Proces pořízení momentky startuje při focení interiérů ještě dříve, než vezmeme fotoaparát vůbec poprvé do ruky. Scénu si je totiž nutné vždy důkladně promyslet a v případě potřeby i upravit.
Když někdo prodává automobil, dá si zpravidla na jeho přípravě před focením velmi záležet. Krásně naleští karoserii, vysaje všechny záhyby interiéru a teprve poté začne vůz detailně fotit. Důvod je jasný, chce potencionálním kupcům ukázat, že se o své autíčko skutečně dobře staral a co případní zájemci za své peníze dostanou. Jde v podstatě o tvorbu na pomezí reklamní a produktové fotografie, kdy chceme focený předmět ukázat v tom nejlepším možném světle.
A stejná pravidla platí i při focení interiérů. Základ by měl být tedy pořádek, pokud budete fotit roztahané oblečení po celé ložnici, patrně tím vůbec nikoho nezaujmete. Nebojte se tedy dát přebytečné předměty stranou, případně jednoduše zavřít dveře, aby nešel vidět nepořádek ve vedlejší místnosti.
Stejně tak se nesnažte – například při prodeji bytu – fotit úplně každý kout bytu. Například kumbál plný věcí příliš potencionálního kupce nezaujme. Někdy se hodí fotit i detaily, například když chcete ukázat, jak luxusní sporák je součástí kuchyňské linky. Při focení detailů ale opět dávejte pozor na to, aby vše bylo čisté a uklizené, v opačném případě je taková momentka spíše k neprospěchu.
S fotoaparátem se mimochodem vyplatí vydat i za hranice bytu. Například potencionálním kupcům ukázat, jak hezký výhled mohou z dané nemovitosti mít. Případně, že jsou v daném objektu udržované chodby a že je případně přítomen i výtah.
Fotit každý kout bytu je spíše na škodu (originální snímek zde)
Focené místnosti by měly být čisté a uklizené - ne jako na tomto snímku (originální snímek zde)
Občas stačí zavřít dveře, odklidit stoličku, a je po problému (originální snímek zde)
Fotit detaily nemusí být vždy žádoucí (originální snímek zde)
Naopak nafotit výhled z nemovitosti není vůbec na škodu (originální snímek zde)
Stativ a širokoúhlé sklo
Z předchozích speciálů už víme, že zajímavých momentek dosáhneme při dodržování správné kompozice – tedy při používání pravidla třetin či zlatého řezu. Tyto fotografické techniky najdou uplatnění samozřejmě i při focení architektury, proto je vhodné si je připomenout – detailní vysvětlení dané problematiky naleznete například v dílu o domácích mazlíčcích.
U interiérů a architektury se naopak tato pravidla vědomě porušují. Celá řada amatérských i profesionálních fotografů komponuje objekty v interiérech nebo exteriérech do samého středu, aby nechali vyniknout jejich majestátnost. Ať už se rozhodneme pro jakoukoliv kompozici, nutnou součástí je prakticky vždy stativ. Obraz totiž musí být dokonale rovný a nesmí nikam padat. S využitím co nejkratších ohnisek objektivů se snažíme dosáhnout i toho, aby svislé části budovy byly opravdu svislé a obraz se nikam nenakláněl ani nepadal.
To není s použitím klasického setového objektivu tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě nejlepší je, pokud se snímek podaří hned na první cvaknutí. Pokud se ale nedaří svislice zachytit správně, určitě se nezdráhejte momentku dorovnat v počítači pomocí nějakého fotografického editoru. Stejně tak to dělají i profíci, kteří nemají k dispozici tilt/shift objektivy.
Mimochodem některé fotoaparáty dokážou rovnat svislice i ještě před zmáčknutím spoušti. To je i případ našeho modelu Olympus E-M10 Mark II, který tuto užitečnou funkci nabízí. V podstatě tak stačí připevnit fotoaparát na stativ, v klidu si nastavit focenou scénu a teprve pak pořídit dokonalý snímek.
Z různých reklamních prospektů se často můžete dočíst, že nejvhodnější jsou na focení architektury krátká ohniska. A to z prostého důvodu – mají širší záběr, díky čemuž je možné vyfotit interiéry i ve stísněných prostorech. Je to samozřejmě pravdou, širokoúhlé objektivy ale mají i další přednost – čím je ohnisko kratší, tím budete méně řešit problémy se svislicemi.
Pokud to čas a situace dovolí, rozhodně se vyplatí na místo podívat ze všech možných stran a rozhodnout se, z jakého úhlu vypadá v daném světle objekt našeho zájmu nejlépe. Charakter jednotlivých míst se pochopitelně z různých úhlů pohledu dramaticky mění.
Takto ne
Takto také ne
Svislice zkrátka musí být vždy rovné (originální snímek zde)
Vyvážení bílé a správná expozice
V interiérech se často setkáváme s bílou barvou. A to může být pro automatiku fotoaparátů opravdu velký problém, i když moderní přístroje dosahují daleko lepších výsledků než před lety. Například náš Olympus E-M10 Mark II to zvládnul na výbornou. Přesto pokud chcete mít absolutní kontrolu nad atmosférou snímku, je vhodné hlídat vyvážení bílé manuálním nastavením.
Tato hodnota bývá na fotoaparátech často označovaná zkratkou WB (White Balance). Pro focení za slunečného dne, v šeru nebo pod umělým světlem se totiž vždy hodí jiný režim. A automatika jej u některých přístrojů nemusí vždy vybrat správně, snímky pak mohou být nažloutlé, zešedlé nebo namodralé. A to neplatí pouze při focení interiérů, ale také pokud budeme fotit snímky kdekoliv jinde.
Vždy se vyplatí kontrolovat výsledky našeho snažení. A to nejen pokud používáme manuální nastavení. Například pokud přecházíme z příliš tmavého prostředí do světlého, můžeme velmi snadno zapomenout změnit nastavení expozice. Pořízené momentky mohou být v opačném případě vhodné tak akorát na vyhození. I proto se vyplatí fotit do formátu RAW, který sice zabírá na kartě více místa, ale obsahuje větší množství dat.
Vzhledem k tomu, že při focení interiérů na nás nikdo nepospíchá, není nic jednoduššího než si vyvážení bílé a správné nastavení expozice na několika snímcích ještě před finálním focením vyzkoušet. Na displeji zrcadlovky pak hned uvidíte, co je a co není správně. Že je výsledek jasný skutečně okamžitě, jsme se cíleně pokusili zachytit na snímcích níže:
Špatné vyvážení bílé – snímek je příliš dožluta
Špatné vyvážení bílé – snímek je příliš domodra
Špatné vyvážení bílé – snímek je příliš dočervena
Podexponovaná momentka
Přeexponovaná momentka
Správné vyvážení bílé i nastavení expozice (originální snímek zde)
Náročné světelné situace
Při focení interiérů nás může potrápit i velký rozsah dynamického kontrastu focené scény. Zjednodušeně řečeno, že nějaká část scény výrazně světlejší než okolí – například pokud musíme fotit za jasného poledne přímo naproti oknu. Čip i výrazně dražších fotoaparátů není schopen takovou momentku zachytit. Okno je buď moc vypálené a není na něm nic vidět, nebo je naopak zbytek místnosti tak tmavý, že snímek nepůsobí vůbec dobře.
Pomoci s pořízením dobrého snímku ve složité světelné situaci, tedy pokud má scéna příliš světlých a příliš tmavých míst, může režim HDR. Jde o anglickou zkratku High Dynamic Range – vysoce dynamický rozsah. Toho fotoaparát v režimu HDR dosáhne tak, že scénu vyfotí v různých expozicích, světlejších a tmavších. Z nich pak složí dohromady HDR fotografii. Uživatel si zpravidla může upravovat sílu efektu HDR, případně si v nastavení zvolit, že snímky nemá fotoaparát skládat a místo toho vše poskládá ručně v počítači.
V každém případě si je nutné dávat pozor, jak velkou intenzitu HDR zvolíme. Příliš silný efekt totiž může z fotografie vymazat všechny stíny a udělat ji nepřirozeně plochou. A to platí nejen u focení interiérů. Jak je vidět na snímcích níže, díky HDR lze docílit toho, že krásně budou vidět detaily v interiéru, ale zároveň i to, co se děje za okenicemi.
V některých případech ale může působit HDR snímek velmi nepřirozeně a celá řada fotografů jej kvůli tomu nepoužívá ráda. Vyzrát na problematickou situaci v interiérech můžeme například i tak, že jednoduše zatáhneme záclony. Která varianta je vhodnější, je pak už na cítění každého fotografa.
Na momentce nejde vidět, co se děje za oknem.
Pokud exponujeme podle okna, zbytek místnosti je příliš tmavý.
Takto vypadá HDR momentka – krásně je vidět interiér i děj za oknem (originální snímek zde)
Vyzrát na tento problém můžeme klidně i pomocí záclony. (originální snímek zde)
Kam dál?
Focení je relativně náročná umělecká disciplína, ve které se lidé zdokonalují prakticky celý život. Neustále klesající ceny digitálních zrcadlovek i obyčejných kompaktů ale lákají stále více amatérů a nadšenců. Právě na ty cílí nový speciál Okem bezzrcadlovky. V jednotlivých dílech budeme čtenářům ukazovat, jak mohou své přístroje ovládat a na co si v určitých situacích dávat pozor. Doposud jsme vydali: