Canon vs. Kodak – dva bojovníci mezi levnějšími kompakty

Dnes se podíváme na zoubek dvěma zástupcům nižší střední třídy v segmentu kompaktních digitálních fotoaparátů, konkrétně Canonu PowerShot A590 IS a Kodaku EasyShare V1003. Za cenu kolem 4 a půl tisíce korun nabízí 8, respektive 10 megapixelů a snaží se zaujmout zejména zájemce o kvalitní fotografie v amatérském poli. Který ze dvou testovaných tedy nabídne lepší zhodnocení vynaložených peněz v podobě krásných fotek z dovolené?

Canon PowerShot A590 IS

Canon PowerShot A590 IS 1

Canon PowerShot A590 IS - balení

První mi přišel pod ruku Canon. Ten si domů přinesete v poměrně lehké kartónové krabici o velikosti zhruba 23x17x8 cm (šířka x výška x hloubka) s vyobrazením aparátu v životní velikosti a údaji o funkcích a „vychytávkách“ v podobě piktogramů. Uvnitř je ve dvou patrech uskladněno vše potřebné – v horním CD s obslužným softwarem a manuálem, Příručka Začínáme neboli stručný manuál v češtině, slovenštině, maďarštině a polštině, ve spodním pak samotný fotoaparát zabalený do sáčku z bublinkové folie, paměťová karta typu MMC+ High Speed o velikosti dnes už směšných 32 MB, dvojice alkalických baterií Panasonic, řemínek a USB a AudioVideo kabel.

Kdo je zabalen, není ohrožen

Jak patrno, není dodáván žádný typ nabíjecích akumulátorů ani nabíječka, a budete tedy odkázáni na vlastní zdroje nebo soustavný nákup nenabíjecíh baterií, což se vám v případě častějšího foceni jistě nevyplatí. Příslušenství je tedy skutečně základní, další vymoženosti jako pouzdro, použitelnější (rozuměj větší) kartu nebo adaptér si tedy zákazník bude muset dokoupit, ale to v této cenové relaci není žádná výjimka.

Technické údaje

Canon vybavil svůj přístroj osmimegapixelovým čipem a objektivem se čtyřnásobným optickým zoomem. Další důležité údaje uvádím v tabulce.

Popis přístroje

Canon v celé své „kráse“

Samotné tělo je velké 94,3x64,7x40,8 milimetrů, bez baterií je velice lehké a dává tušit, že je vyrobeno pouze z plastu. Ten je zbarven decentní popelavou až černou, přičemž polovina s displejem je vyvedena v trochu jiném odstínu než polovina s ovládacími prvky, rozdíl mezi nimi však není nijak výrazný. Dílenské zpracování je celkem dobré, nikde nic nevrže a plasty lícují výborně, jedinou vadou na kráse je v tomto směru stříbrný kruh kolem objektivu (kryjící závit pro konverzní adaptér objektivu), který je upevněn volně a při pohybu s aparátem hrká. Při nešetrném zacházení se možná odporoučí úplně.

Popis začneme z přední strany, které dominuje objektiv z dílny Canonu, konkrétně nese název CANON ZOOM LENS, s rozsahem ohnisek 5,8- 23,2 mm (ekvivalent 35mm filmu: 35–140 mm). Ten je na rozdíl od tmavého těla přístroje stříbrný a je složen ze dvou pohyblivých článků. Vlevo dole od něj se nachází tlačítko uvolňující již zmíněný kryt závitu a vlevo nahoře dírky mikrofonu. Vpravo nahoře pak můžeme vidět přisvětlovací diodu pro focení při nedostatku světla, průhled hledáčku a svítilnu blesku. Zhruba čtvrtina levé přední strany je vypouklá, nese na sobě velké logo výrobce a ve svém vnitřku skrývá prostor pro baterie a paměťovou kartu.

Přední strana

Zadní strana obsahuje z větší části 2,5“ displej. Ten je dostatečně rychlý, horší je to s pozorovacími úhly, ty se hlavně ve vertikálním směru rychle mění. Napravo od něj jsou ovládací tlačítka, posuvný přepínač režimu přehrávání a snímání, reproduktor a zcela nahoře je zřejmě z nostalgie umístěn optický hledáček. U něj se nachází dvě stavové diody indikující zapnutí, práci s pamětí, záznam videa a podobně. Optický hledáček plynule reaguje na zoomování, ale oproti displeji zabírá mnohem menší obraz a při focení přes něj je třeba počítat s výsledným snímkem zhruba o pětinu větším. Na displeji se standardně zobrazují aktuálně nastavené parametry a počet zbývajících snímků.

Zadní strana

Pravý bok kromě šroubků a informační nálepky nese jen průvlak pro upevnění dodávaného poutka.

Pravobok

Na levém boku vidíme krytku, pod níž nalezneme konektory pro připojení AV kabelu, USB a adaptéru, který si musíme ovšem dokoupit.

Levobok

No spodní straně přístroje můžeme vidět krytku prostoru pro baterie a paměťové karty. Baterie jsou klasické AA (tužkové). V balení najdeme dvě alkalické baterie. V přístroji je ještě umístěna malá knoflíková baterka pro zachování uloženého data a času i při výměně hlavních baterií. Dále zde najdeme kromě výrobního štítku závit pro stativ. Ten je pouze plastový a je umístěn zcela mimo osu objektivu až skoro u kraje. Takovéto umístění celkem znesnadňuje použití malých kapesních stativů, protože těžiště aparátu je díky bateriím v druhé polovině jeho těla. Z tohoto důvodu nebude aparát na stativu bez možnosti aretace držet.

Spodní strana se závitem pro stativ a kapotou prostoru pro baterie

Horní strana pak nabízí pro Canon typický kruhový volič režimů, kterých je celkem 13, tlačítko pro vypnutí a zapnutí a spoušť s prstencem zoomu.

Horní strana s ovládacími prvky

Veškeré popisky jsou na těle pouze natištěny a na exponovaných místech se po nějaké době nejspíše setřou.

První zapnutí

Při prvním zapnutí si přístroj vyžádá nastavení data a času. Zapínání trvá asi jednu vteřinu a po něm již můžete skočit rovnou na focení. Zapnutí i pohyb objektivu při zoomování jsou zřetelně slyšitelné a v tiché místnosti bude každému jasné, že právě fotíte. Díky vystouplé pravé části se foťák dobře drží a všechny ovládací prvky jsou snadno dosažitelné, ať už ukazovákem, nebo palcem. Canon nemá žádnou interní paměť a bez karty nevyfotíte nic, respektive vyfotíte cokoliv, ale po vyfocení jste obeznámeni s nemožností uložení. Dlužno dodat že chybějící paměťové medium je na displeji neustále zobrazováno.

Odhalený a odzbrojený Canon

Možnosti nastavení

Po zobrazení menu můžeme nastavit nejdůležitější funkce fotoaparátu. Říkám nejdůležitější, protože možnosti nastavení jsou skutečně omezené a dovolují upravit pouze základnější parametry focení, jako jsou funkce automatického zaměřování, digitálního zoomu, displeje a blesku, a dále nastavení samotného přístroje, jako zvuk, ukládání fotek, jazyk (včetně češtiny, ale slovenština chybí) a AV výstup (PAL/NTSC).

Scénické režimy volíme kruhovým ovladačem na horní straně, obsahují klasický výčet režimů portrét, krajina, noční režim, interiér, video atd., zajímavá je snad jenom možnost nastavení režimu focení televize a režim focení zvířat a dětí, kdy je nastavení upraveno pro focení pohybujících se objektů. Zajímavostí jsou speciální režimy pro focení momentek v noci nebo v šeru, západu slunce, ohňostroje, akvária a dokonce listí. K dispozici je také zjednodušený režim, kdy se všechna nastavení kromě blesku provádí automaticky a je dokonce zamezen přístup do menu, výhoda je tedy v nemožnosti něco omylem přenastavit. Chybí ovšem možnost vytváření panoramatických obrázků.

Při nastavení voliče na manuální nastaveni je možno nastavit i časy expozice, vyvážení bílé, clonu a závěrku a dokonce i hodnotu ISO, kterou je jinak možno nastavit pouze na Auto nebo Vysoká citlivost. V tabulce uvádím možnosti ukládání fotek a videa s odhadem velikosti uváděný výrobcem při různých stupních komprese u fotek (Superjemná, Jemná a Normální)

Na 1GB SD kartu se vejde zhruba 290 fotek v nejvyšším rozlišení a s nejnižší kompresí. Fotografie lze ukládat pouze jako JPEG a video jako AVI. Video může mít velikost do 1 hodiny nebo 4 GB.

Kodak EasyShare V1003

Kodak EasyShare V1003

Kodak EasyShare V1003 – balení

Tady žije Kodak

Kodak cestuje také v papírové krabici o rozměrech zhruba 19x16x7 cm, která je ale oproti Canonu o poznání těžší. Je na ní obrázek fotoaparátu v životní velikosti a náhledy možných barevných provedení. Já jsem dostal na testování černou verzi, která spolu se stříbrnou tvoří zástupce klasických barev, zatímco ostatní bychom mohli zařadit do minimálně netradičních. Posuďte sami, ještě je v nabídce šedé, bílé, fialové, růžové, žluté, tmavě zelené, purpurové a modré zbarvení. Po vybalení uvidíme po okraj zaplněný papírový šuplíček, což je po chudé výbavě Canonu příjemné překvapení.

Balení obsahuje kromě samotného aparátu také šňůrku, manuál a software, 1050 mAh Li-Ion baterii, adaptér, nástavec pro kolébku a USB kabel. Nechybí tedy akumulátor a nabíječka, což je jistě výhoda, ale naopak chybí paměťová karta. Zde je ale k dispozici interní paměť o velikosti 32 MB (ovšem pouze 24 MB je využitelných pro záznam fotek), takže můžete zkusit focení i bez karty. Pro běžný provoz je ale karta samozřejmě nutností.

Technické údaje

Přístroj je vybaven 10mpix snímačem a trojnásobným optickým zoomem, jako médium slouží (kromě interní paměti) stejně jako u Canonu SD, SDHC nebo MMC karty. Další údaje v tabulce:

Popis přístroje

Kodak EasyShare V1003 v pohotovosti

Tělo je lehčí než v případě Canonu, ale vzhledem k rozměrům (10,3x5,5x2,5 mm) se subjektivně zdá spíše těžší. Je vyrobeno z matného černého kovu, nejspíš hliníku. Objektiv, plocha s tlačítky kolem displeje a pruh na horní straně zasahující i do boků jsou stříbrné. Stříbrné prvky jsou náchylnější k viditelným otiskům prstů, na rozdíl od černých ploch, které jim úspěšně odolávají. Kodak vypadá na pohled opravdu dobře a plastový Canon oproti němu působí trochu jako chudý příbuzný. Zpracování je výborné, přístroj je velice robustní a věřím, že vydrží i drsnější zacházení.

Přední strana

Přední strana je velice jednoduchá a kromě loga výrobce, blesku a diody je na ní už jen objektiv. Ten nese název KODAK RETINAR Aspheric All Glass Lens a má rozsah 36-108 mm (výrobce uvádí pouze 35mm ekvivalent). Disponuje trojnásobným optickým zvětšením a vedle něj můžeme vidět ještě dvě malé dírky mikrofonu. Je třeba si zvyknout na pozici blesku, protože při uchopení si ho snadno zčásti zakryjeme prsty.

Zadní strana s displejem ala digihra

Zadní strana obsahuje hlavně displej. Ten je umístěn přesně uprostřed a má úhlopříčku 2,5“. Je příjemně rychlý, zobrazuje však trošku světlejší barvy než ve skutečnosti, pozorovací úhly jsou dostatečné v horizontálním směru, ale vertikálně rychle mění barvy až do opačných. Na levé straně je stavová dioda a pět tlačítek pro rychlou volbu menu, nastavení blesku, sdílení, procházení fotek a mazání. Na pravé straně je joystick pro procházení menu a kolébka zoomu. Díky tomuto rozložení vypadá Kodak zezadu trochu jako digihra, chybí už jen směrový kříž na levé straně. Displej standardně zobrazuje aktuální nastavení, počet zbývajících snímků a úroveň nabití baterie.

Pravý bok

Na pravém boku je poutko pro provlečení šňůrky a nahoře pak konektor USB kabelu pod plastovou krytkou.

Levý bok – boky jsou poměrně chudé

Levý bok nese pouze konektor pro připojení dodávaného adaptéru.

Spodní strana s krytkou baterie, závitem, konektůrkem a repráčkem

Do spodní strany zasahuje částečně stříbrný pás. Na něm je výrobní štítek a reproduktor. Zhruba uprostřed je pak závit pro stativ z černého plastu, který přestože není v ose objektivu je umístěn rozhodně lépe než v případě Canonu a nevylučuje tak požití malých stativů, protože se nachází prakticky přímo pod těžištěm. U něj je pozlacený konektor pro připojení dokovací stanice (kolébky – k dokoupení). Na straně pak vidíme plastovou krytku prostoru pro baterii a paměťovou kartu. Použít můžeme opět buď SD nebo MMC karty. Akumulátor je typu Li-Ion a je velice lehký.

Horní strana

Na horní straně se pak nachází tlačítko pro vypnutí a zapnutí, spoušť a tři modře podsvícené voliče režimů – foto, video a zvuk, a oblíbené fotky, kde jsou standardně k vidění 3 demofotky usměvavých mladých lidí na dovolené.

První zapnutí

Pro zapnutí je třeba spouštěcí tlačítko podržet, přístroj se je pak připraven k akci za zhruba 4 vteřiny, což není zrovna málo. Pak můžeme nastavit datum a čas. Zapínání je doprovázeno zvukem a je dokonce možné vybrat si mezi dvěma zvukovými profily, přičemž ke každé akci lze přiřadit jiný zvuk či ho zcela vypnout. Jinak je zapnutí i pohyb objektivu celkem tichý.

Možnosti nastavení

Zde Kodak neponechal nic náhodě a připravil dokonce 21 scénických režimů, takže si vybere snad opravdu každý. Zde je možno zvolit i uživatelský profil a nastavit si některé parametry, jako je hodnota ISO, rozlišení, redukce červených očí a podobně, samostatně. Jejich výčet je ale skutečně základní a k nastavení je toho ještě méně než v případě Canonu. Kodak nabízí zajímavou funkci uchování nastavení, kdy si můžeme vybrat, která nastavení si bude fotoaparát pamatovat i při příštím zapnutí. Nechybí možnost focení panoramatických záběrů, ovšem pouze ze tří fotek. Je možno zvolit focení zleva i zprava a aparát podle toho zobrazí okraj předchozího snímku pro snadné navázání. Spojování pak probíhá přímo ve fotoaparátu, je celkem rychlé a výsledek je velice slušný, fotka je rovnou uložena jako složená.

Není možné zvolit stupeň komprese, kvalitu snímku ovlivníme jen nastavením nižšího rozlišení.

Fotky lze ukládat pouze jako JPEG a video jako MPEG 4, přičemž velikost videa je omezena jen velikostí karty.

Zatím je mezi soupeři klid

A jak tedy fotí?

Zde je několik fotografií pořízených v rámci testování. Parametry byly, pokud není uvedeno jinak, nastaveny na maximum, tedy rozlišení 10 Mpix u Kodaku a 8 Mpix u Canonu s nejmenší kompresí.

Pozn.: Při kliknutí na některou z ukázkových fotografií zobrazíte její nativní rozlišení.

Canon – různé hodnoty ISO a jeho vliv na výsledný obraz

Kodak a jeho zašuměný pohled na svět

Canon – automatika, bez zoomu

Kodak – automatika, bez zoomu

Canon – automatika, bez zoomu

Kodak – automatika, bez zoomu

Canon – maximální zoom

Kodak – maximální zoom a problémy se zaostřením

Canon – květiny, bohužel díky mé chybě foceno pouze na 5 Mpix

Kodak a květiny, zde si Kodak na rozdíl od Canonu blýsknul(bleskem)

Canon a Praha – 5 Mpix

Kodak a Praha – 5 Mpix

Canon a Praha 8 Mpix

Kodak a Praha – 10 Mpix

Canon - Interiér

Kodak - Interiér

Canon – Interiér 2

Kodak – Interiér 2

Canon a osoba, detekce obličeje funguje velmi dobře

Kodak a osoba

Tož dobře to fotí...

Oba fotoaparáty fotí v rámci možností dobře. Canon využívá optického stabilizátoru a může si tak dovolit používat i nižší hodnoty ISO a delší čas expozice, aniž by byly fotky rozmazané nebo plné šumu. Na rozdíl od Kodaku disponuje automatickým zaostřováním na obličeje (Face Detection – vypnutelné) a automatickým otáčením fotek pořízených na výšku. Kodak nemá žádnou z těchto funkcí a je tak mířen do segmentu naprosto jednoduchých foťáčků, kde si parametry focení nastavíme hlavně scénickým režimem. Při focení za horších světelných podmínek se negativně podepisuje absence stabilizátoru, kdy jsou fotky tmavší a s větší hodnotou šumu. Navíc v některých případech jen obtížně ostří.

Focení s oběma aparáty je rychlé, po namáčknutí spouště je zaostřeno a po domáčknutí je jen s velmi mírnou prodlevou foceno.

Klady a zápory

¨

Závěrečné hodnocení

Canon i za cenu prakticky nulového příslušenství a laciného vzhledu nabídl jednoduchý fotoaparát pro nenáročné nebo začínající fotografy, kterým imponuje hlavně nízká pořizovací cena. Přesto focení s ním je bezproblémové, rychlé a fotky jsou v rámci možností dobré, hlavně díky optické stabilizaci. Zajímavá je také možnost dokoupení přídavných objektivů, i když nevím kdo by v tomto segmentu tuto výhodu využíval.

Kodak naproti tomu přišel se stylovým kovovým přístrojem, který vám rozhodně ostudu neudělá, aspoň mezi lidmi co focení moc nerozumí. Po stránce fotografické je to jen průměr, a díky absenci stabilizátoru je focení s Kodakem slušné jen za dobrých světelných podmínek. Naopak příslušenství je až na chybějící kartu v balení dostatečné.

Z tohoto souboje tedy vychází jako celkový vítěz Canon PowerShot A590 IS. Za uváženou by jistě stál i starší model vyšší řady Canon Digital Ixus 70, který nyní stojí jen o pár stokorun více.