Uplynuly roky od doby, kdy pekelní démoni poprvé vkročili na tento svět, ale nyní započala nová invaze bídáků z pekel a poslední nadějí lidstva se stávají tři osamělí lovci démonů, každý s radikálně odlišným herním stylem. Přinášíme recenzi Devil May Cry 5.
Sérii Devil May Cry asi není potřeba dlouze představovat. Příběh o věčném boji proti démonům vtrhl na naše obrazovky již v roce 2001 a hlavní hrdina Dante se brzy stal oblíbencem všech přátel kvalitních rubaček. Ti pak v poměrně rychlém tempu dostali další tři pokračování, ale následně se vývojářský tým Capcomu odmlčel.
Dokonce svůj poklad krátce propůjčili do rukou studia Ninja Theory. To se rozhodlo hru pojmout po svém a znovu vyprávět příběh od samotného začátku, ale jejich pokus, pojmenovaný prostě DmC: Devil May Cry, byl fanoušky přijímán rozporuplně. Hlad po „velkém“ pátém dílu ale stále trval. Na své si příznivci série přichází až letos. Na co se tedy po jedenácti letech čekání mohou těšit?
Dante + Nero + V = VSL
Není třeba dlouho chodit kolem horké kaše. Dante a Nero jsou zpět v plné síle a veteráni série se tu budou cítit jako doma. Od začátku je jasné, že hra je dělaná jako jedno velké pomrknutí směrem k těm, kteří se při masakrování zástupů potvor cítí jako ve svém živlu. Nový Devil May Cry se po celou dobu drží svého zavedeného a časem prověřeného receptu, ale zároveň do celého pokrmu přidává přesně tolik nových ingrediencí, aby si i štamgasti pořádně pochutnali na něčem čerstvém.
Jedním z takových prvků je i střídání hned tří hratelných postav. Jako nováček na scénu přichází V, tajemný emo poeta, kterému vždy dělá společnost vycházková hůl, kniha a také démoničtí přátelé, kteří za něj obstarávají černou práci v soubojích. Právě to je největší rozdíl oproti starým známým Neronovi a Dantemu.
Svěží démonický vítr
Křehký chlapík jako V by v přímé konfrontaci moc dlouho neobstál, takže veškeré šarvátky řeší černý panter Shadow, mluvící opeřenec Griffon a obrovský golem Nightmare. Každý z démonických přátel je přiřazen k jednomu ovládacímu tlačítku, takže jejich využívání je poměrně snadné a po chvilce cviku lze na obrazovce rozehrát působivou symfonii pro tři démony a jednoho potetovaného hubeňoura. Kromě dost zásadní role v příběhu (kdyby se podle DMC5 točil film, nemůže ho hrát nikdo jiný, než Adam Driver) tak V přináší i vítané osvěžení v samotném přistupu k soubojům.
Právě boj nepřekvapivě tvoří úplné jádro celé hry. Prostředí je sice na pohled pěkné, ze screenshotů vypadá zajímavě, ale jedná se jen o koridory, které mají za úkol hráče dovést do další arény, kde na něj vyskáče hromada pekelných nezbedů. Občas se sice vyskytne nějaká ta odbočka a schovaný bonusový předmět, ale nečekejte nic extra důmyslného. Nejvíc se můžete vyřádit asi u hledání schovaných tajných misí. Ty se odemykají pomocí symbolů nakreslených na zdi, které však musíte “zarovnat” pohledem z jednoho konkrétního úhlu.
Zábavný soubojový systém
Soubojový systém je však naštěstí tak robustní a zábavný, že nic dalšího ve hře vlastně ani nebudete potřebovat. Každá ze tří postav má svůj styl, a i když se většina komb provádí za všechny tři stejnou kombinací tlačítek, dost často se po jejich stisknutí odehraje na obrazovce něco diametrálně odlišného.
Dante i Nero dostali oproti minulým dílům nějaké ty nové hračky a jejich mistrné ovládnutí vyžaduje trochu cviku, ale ničeho se nebojte, pokud se vám nechce hru dohrávat se zaměřením na nejvyšší možné bodové ohodnocení z každé mise, nemusíte nějaká komba přehnaně řešit.
Dokonce je možné si zapnout i asistenta, který pokročilé pohyby bude provádět z vás. A celé je to zábavné a působivé i za použití základních útoků s lehkou příměsí náhodného mačkání všeho možného. Hra dokonce nabízí jednu celou úroveň obtížnosti pro ty, kteří jsou touto sérií a vlastně celým žánrem dosud nepolíbeni.
Pro ně je určený i shrnující filmeček, který lze spustit hned z hlavního menu a stručně vás provede dosavadním vývojem příběhu v celé sérii, protože pátý díl obsahuje několik narážek na předchozí události. Pokud máte všechny předchozí díly za sebou, samozřejmě si to celé užijete víc, ale jinak toto shrnutí úplně stačí a pokud při něm dáváte pozor a něco si i zapamatujete, tak na vás pozdější zásadní dějové scény pravděpodobně budou mít patřičný wow efekt. Pro extra nechápavé (nebo ty, kdo si omylem odmáčknou příběhové animace, což je tu poměrně snadné) je pak na načítacích obrazovkách připravena krátká textová rekapitualce co se odehrálo v právě dokončené misi.
Příběh poučí, ale i pobaví
Ale vyplatí se vůbec sledovat příběh v bezhlavé mlátičce? Jednoznačně. Nečekejte nic extra sofistikovaného a převratného, prostě je potřeba zastavit dalšího démonického pošuka, který chce ovládnout svět. Můžete si ale být jisti, že dostanete pořádnou dávku příjemného patosu, ironických průpovídek, epických záběrů a drsňáckých pohledů.
Příjemným osvěžením je hlavně mechanička Nico. Ta jednak funguje (se svojí dodávkou) jako pojízdná prodejna vylepšení, ale zároveň se svojí cigaretou a šarmem hraje hlavní roli v nejhumornějších rozhovorech a scénách. Devil May Cry se naštěstí nepouští do žádného velkého osudového filosofování a celá hra se nese v příjemně odlehčeném duchu, takže podobných zábavných scén je tak akorát.
Lehkým pokusem o jistou inovaci je takzvaný cameo systém, kterého si ale možná při hraní ani nevšimnete. Spočívá v tom, že se během některých misí na pozadí vyskytuje další postava, která do vaší hry “promítá” průchod dalšího hráče. Zní to složitě, ale v praxi to znamené pouze to, že když hrajete například za Nera v troskách zřícených budov, můžete vidět, jak se o několik střech dál prohání V a toho ovládá jiný hráč, který si zrovna hraje svoji misi. Hezký detail, ale to je asi tak všechno.
Závěrečné hodnocení
DMC5 se s vysokým očekáváním fanoušků vypořádala s lehkostí a přináší přesně to, co od něj všichni čekali. Ale užijí si ho i naprostí nováčci, protože je to prostě dobrá hra. Stačí jen vědět do čeho jdete a nečekat, že vás DMC překvapí něčím navíc. Pak vám nic nebude bránit si vychutnat poctivou mlátičku ze staré školy, u které můžete na pár hodin vypnout mozek a odpočívat u rubání démonů a hezkých filmečků.