Fotografovat klidnou vodní hladinu nebo proplétající se lesní říčku nemusí být na první pohled nijak složité. Pravdou nicméně je, že v praxi se dají s fotoaparátem v ruce vodní živly doslova krotit. A právě to bude hlavním tématem dnešního speciálu.
Už v loňském roce jsme si společně ukázali, jak fotografovat krajinu i architekturu a jaká technika je na to nejvhodnější. Při pořizování momentek nejen v přírodě se však můžete setkat také s většími či menšími vodními plochami. A v takových případech se vyplatí myslet na určitá pravidla, která nám pomohou dosáhnout kýženého výsledku. Ale pěkně popořadě…
Objektivy tentokráte zaměříme k vodní hladině
Na co budeme fotit
Jak už samotný název napovídá, tento speciál je určen především pro majitele bezzrcadlovek, které se v poslední době těší stále větší popularitě. Neznamená to ale, že musíte hned běžet do obchodů a kupovat tu nejmodernější a nejdražší techniku. Většina rad, které si postupně budeme uvádět, totiž platí pro focení obecně – využijete je tedy klidně i při focení digitální zrcadlovkou, ale také obyčejným kompaktem, nebo dokonce chytrým telefonem. Nicméně je pravdou, že obyčejné kompakty či smartphony mohou být v určitých situacích limitující.
Ve speciálu Okem bezzrcadlovky používáme fotografické vybavení od společnosti Olympus, které se autorovi těchto článků za několik posledních let více než osvědčilo. Konkrétně momentky pořizujeme pomocí modelu Olympus E-PL7. Ten již byl v obchodech nahrazen vyspělejším modelem E-PL8, to ale neznamená, že původní sedmička by už patřila do starého železa.
Mezi naše oblíbené patří také bezzrcadlovka Olympus E-M10 Mark II. Ta je na pultech obchodů k dostání již také delší dobu, stále se však mezi nadšenými fotografy těší popularitě. Samozřejmě k fotoaparátům budeme mít – a to nejen v tomto díle – celou řadu nejrůznějších objektivů, blesky a další fotografické vybavení, jako jsou stativy či odrazné desky. Ale pěkně popořadě…
Naše fotografická výbava značky Olympus
Bez stativu to dnes nepůjde
Hrátky s časem
Už poslední fotografií výše jsme naznačili, že velmi důležitým příslušenstvím bude v dnešním dílu stativ. Hned zkraje článku si totiž budeme hrát s časem. Právě čas totiž rozhoduje o tom, jak bude výsledná momentka vypadat. Vyzkoušíme si to scéně jednoho uměle vytvořeného pražského vodopádu.
Při nastavování času je nutné myslet na to, zda fotografujeme tekoucí či stojící vodu. My se nejprve zaměříme na první zmiňovanou možnost. Při úplně nejkratších časech voda šplouchá v případě malého vodopádu tak rychle, že na výsledné momentce nejde skoro vidět. Záměrně jsme pro tyto účely nastavili extrémní čas 1/1250 s.
I když se tento čas může zdát extrémní, automatika může takové hodnoty skutečně v praxi někdy nastavit. Obzvláště pokud fotíte ve velmi slunečné dny. Jak čas prodlužujete, voda se zklidňuje a její průtok je vidět na oblázkách zřetelněji – skoro až krémově.
Nejvíce tento efekt vynikne při ještě delších časech. Například při 1.0 s jsme docílili již toho, že voda připomínala spíše mlhu, jak je vidět na snímku níže.
1/1250 s (originál zde)
1/80 s (originál zde)
1.0 s (originál zde)
S prodlužováním časů je nicméně nutné myslet i na další parametry fotoaparátu, aby byla zachována správná expozice a výsledný snímek stál za to. Při vteřinových časech je například nutné clonu často nastavit nad hodnotu F20, což nemusí být vždy žádoucí. V opačném případě by však snímaná scéna byla tak přesvětlená, že by zkrátka momentka byla zralá tak akorát do koše.
Samozřejmě i zde můžeme situaci vyřešit vhodným příslušenstvím, řeč je o ND filtrech. Ty dokážou prodloužit expozici, a tak je možné nastavit delší časy ve velmi slunečných dnech i při zachování nižšího clonového čísla. S trochou nadsázky se dá říci, že ND filtry fungují v podstatě jako sluneční brýle u lidí – s jejich pomocí si také ve slunečných dnech scénu ztmavíme tak, abychom rozpoznali detaily. Důležité jsou u ND filtrů číselná označení – právě podle nich poznáme, o kolik expozic bude výsledná momentka ztmavená.
Jak vypadá snímek vyfocený pouze fotoaparátem a následně objektivem s nasazeným ND filtrem můžete porovnat níže.
Z příslušenství se sluší vyzdvihnout ještě stativ. Ten je při nastavení delších časů naprosto nezbytný, a to nejen kvůli tomu, abychom správně vyrovnali scénu – například horizont. Bez stativu by totiž byla celá scéna v případě delších časů rozmazaná. Teoreticky si můžeme vypomoci tak, že opřeme fotoaparát o zábradlí, značku, nebo jiný pevný bod, ale výsledek pravděpodobně nebude tak dobrý, jako kdybychom použili stativ.
ND filtr funguje v podstatě velmi podobně jako sluneční brýle
Standardní momentka (originál zde)
Foceno pomocí ND filtru (originál zde)
Zklidňujeme vodní hladinu
Čas je rozhodující také v případě, že budeme pořizovat momentku na první pohled stojící vodní hladiny. Není to ale úplně tak pravda, protože zcela klidná je vodní hladina málokdy. Opět zde platí stejná pravidla jako u tekoucí vody – časy nicméně nemusí být tak dlouhé, neboť voda nám ze záběru nikam „neutíká“.
Vodní hladina se uklidňuje už při desetinných zlomkách sekundy, nastavovat vteřinové hodnoty tak není příliš nutné. Navíc s delšími časy, případně i s použitím ND filtru můžeme docílit také nežádoucích efektů – vodní hladina bude vypadat spíše jako ledová plocha. To může být samozřejmě někdy i cílem, ale uživatel by měl s tímto efektem počítat ještě před stiskem spouště.
Vodní hladina je zcela klidná málokdy (originál zde)
Ke zklidnění vodní hladiny stačí desetinové zlomky sekundy (originál zde)
Při příliš dlouhých časem vodní hladina připomíná spíš ledovou plochu (originál zde)
Focení v noci
Zajímavého efektu můžeme docílit také při focení noční hladiny. První si ale pojďme alespoň v rychlosti připomenout, jaká pravidla při pořizování večerních momentek platí.
První věcí, se kterou se musí fotograf při pořizování nočních momentek vyrovnat, je nedostatek světla. Ten je možné kompenzovat v podstatě čtyřmi různými způsoby. Tím prvním je samozřejmě použití blesku, jak nám často radí i plná automatika dnešních fotoaparátů. Blesk ale například pro focení architektury není vhodný vůbec.
Vhodnější je tedy při fotografování nočního města nebo přírody používat další tři způsoby. Jedním z nich je používání světelnějšího objektivu, ideálně s hodnotami f/2.0 a méně. Pokud takový nemáte, můžete využít také vyšších hodnot ISO. To se však hodí jen v případech, kdy potřebujeme fotit tzv. „z ruky“ a nemůžeme nastavovat delší časy. I u těch nejlepších fotoaparátů se totiž s rostoucím ISO začíná projevovat šum, především na tmavších plochách se pak zobrazují obrazové vady.
Nejideálnějším způsobem, pokud to situace umožňuje, je fotit s delšími časy závěrky. Například při čtvrtvteřinových časech se již dá pracovat s ISO okolo hodnoty 800 až 1600, ve kterých šum není tak patrný. Při ještě delších časech jsou tyto hodnoty samozřejmě ještě nižší. V takovém případě se ale většinou již neobejdeme bez stativu.
A jak s nočním focením souvisí vodní plocha? Můžeme do ní nechat doslova odrážet objekt našeho zájmu. Výsledek pak stojí opravdu za to. Z řádků výše už víme, že při kratších časech je vodní hladina přirozeně zvlněná, při delších se naopak zklidňuje a odlesky světla mají rovnější obrysy. Na snímcích níže si všímejte, jak se mění odlesky na vodní hladině při různých nastaveních času.
0.3 s (originál zde)
5.0 s (originál zde)
50 s (originál zde)
Úhel pohledu
Už z předchozích dílů našeho speciálu víme, že jedním z největších nešvarů fotografie je nesprávná kompozice. Třetinová kompozice či zlatý řez platí samozřejmě také při fotografování krajiny a architektury, ať už tam vodní plocha je či nikoliv. Například horizont je lepší umisťovat do horní nebo spodní třetiny záběru, podle toho, jakou část snímku chceme zdůraznit – například část s vodní hladinou.
Prakticky při fotografování čehokoliv se více hodí tzv. třetinová kompozice. V takovém případě si v podstatě celý záběr rozdělíte na devět stejných dílů (dvě vodorovné a dvě svislé čáry). Například u fotografování krajiny by se tak horizont měl nacházet na jedné z vodorovných čar.
Důležité je přitom myslet na to, že horizont by měl být podobně jako vodní hladina vždy rovný. Nic totiž nedokáže pokazit snímek tak, jako padající horizont. I to je jeden z důvodů, proč se při focení krajiny a architektury vyplatí používat stativ.
Velmi důležitá je při fotografování znalost daného místa. Většina z nás si bude chtít ale památeční momentky pořídit z míst, na která se vydáme poprvé – například na dovolené. V takovém případě se vyplatí místo ještě před samotným focením důkladně projít.
Nejprve si vybereme objekt našeho zájmu. Poté se na něj podíváme z různých úhlů a vybereme si ten, který nám bude vyhovovat nejvíce. Většinou stačí popojít pouhých pár kroků a dojem z výsledné momentky se dramaticky změní. Při přemýšlení nad kompozicí nezapomínáme brát v úvahu i výšku, ze které fotíme. Jak si ukážeme na modelových situacích níže, někdy stačí jít těsně nad zem a fotografie dostane úplně jiný nádech.
Scéna opět focená z lidské perspektivy (originální velikost zde)
V tomto případě nepomohlo jít s fotoaparátem níže, protože nám záběr pokazila kovová tyč trčící ze země (originální velikost zde)
Stačí ale popojít pár kroků, jít opět s fotoaparátem co nejníže a výsledek je hned o poznání lepší (originální velikost zde)
Kam dál?
Focení je relativně náročná umělecká disciplína, ve které se lidé zdokonalují prakticky celý život. Neustále klesající ceny digitálních zrcadlovek i obyčejných kompaktů ale lákají stále více amatérů a nadšenců. Právě na ty cílí nový speciál Okem bezzrcadlovky. V jednotlivých dílech budeme čtenářům ukazovat, jak mohou své přístroje ovládat a na co si v určitých situacích dávat pozor. Doposud jsme vydali: