V dnešním speciálu se budeme věnovat street fotografiím. Jak již zasvěcení patrně tuší, vyrazíme s našimi bezzrcadlovkami od společnosti Olympus do víru velkoměsta. Zároveň si ukážeme, jaké nástrahy nás tam čekají a na co si dávat při pořizování momentek pozor.
Tzv. street fotografie se těší v posledních letech stále větší popularitě. Vyrazit jen tak do ulic města a snažit se zachytit jeho příběh ale není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zatímco u focení vody, ohně i kouře jsme si mohli se snímky doslova hrát, v dnešním speciálu půjde bez nadsázky o rychlost
V dnešním speciálu vyrazíme s fotoaparátem do ulic, mezi lidi (originál zde)
Nepodcenit výběr techniky
Jak už samotný název napovídá, tento speciál je určen především pro majitele bezzrcadlovek, které se v poslední době těší stále větší popularitě. Neznamená to ale, že musíte hned běžet do obchodů a kupovat tu nejmodernější a nejdražší techniku. Většina rad, které si postupně budeme uvádět, totiž platí pro focení obecně – využijete je tedy klidně i při focení digitální zrcadlovkou, ale také obyčejným kompaktem, nebo dokonce chytrým telefonem. Nicméně je pravdou, že obyčejné kompakty či smartphony mohou být v určitých situacích limitující.
V každém případě ale platí, že při street fotografii se velmi vyplatí nepodcenit výběr techniky. Nedá se navíc zcela určitě říct, co představuje nejvhodnější sestavu. Řeč je především o správné volbě ohniska objektivu. Profesionálové zpravidla sáhnou po pevných sklech, neboť mají lepší kresbu. Velmi oblíbené jsou především 50mm skla, která víceméně odpovídají skutečnému lidskému pohledu.
Pro začátečníky a mírně pokročilé fotografy jsou však vhodnější zoomovací modely, neboť si mohou své objekty lépe přitáhnout a v dané situaci použít takové ohnisko, jaké je zrovna žádoucí. Volbu výsledného skla tak necháme čistě na preferencích každého z vás.
Tento speciál je nicméně celý nafocený pomocí bezzrcadlovky Olympus E-M10 Mark II, se kterou fotíme již delší dobu. Ta je na pultech obchodů k dostání již také delší dobu, stále se však mezi nadšenými fotografy těší popularitě. Pro různé ukázky jsme využívali pevná i zoomovací skla.
Naše fotografická výbava značky Olympus
Olympus E-M10 Mark II
Znát svůj přístroj, zachytit příběh
Focení „na ulici“ je velmi sofistikovaná disciplína, i když se to tak nemusí na první pohled zdát. Jednotlivé děje se totiž v praxi odehrávají doslova bleskurychle a když zaspíte, můžete snadno přijít o snímek, po kterém jste toužili.
Ještě než vyrazíte na lov do města, je tak vhodné důkladně nastudovat všechny přepínače a možnosti svého fotoaparátu. Pokud na místě budete přemýšlet nad tím, jak se upravuje rychlost závěrky, patrně nic kloudného na místě nevyfotíte.
Všechna tlačítka a nastavení přístroje je nutné důkladně prostudovat ještě předtím, než vyrazíte
Vzhledem k tomu, že street foto je skutečně rychlá akce, stydět se rozhodně nemusíte ani za použití automatického ostření. Dělá to tak i celá řada profesionálů. Stejně tak je vhodnější zprvu používat poloautomatické režimy a teprve po nějaké době přejít na plně manuální – pouze v něm totiž bude mít výsledná momentka takový nádech, po jakém toužíte.
Z řádků výše je nejspíše již patrné, že při focení na ulici jde především o zachycení příběhu. To ale není tak jednoduché, jak to zní. Jednak celá řada lidí se velmi nerada fotí, jednak minimálně v začátcích se fotografové stydí a kvůli tomu si nechají ujít nezapomenutelné záběry.
Na lov se tak určitě nebojte vyrážet pravidelně – a každou další návštěvou města jde totiž stud stranou, až se nakonec budete moci soustředit pouze na samotnou fotografii, což je náš cíl. Po vyfocení snímku není na škodu s objektem našeho zájmu prohodit pár slov. Vysvětlit mu, proč jej fotíte, představit se mu a například si vyměnit kontakty na sociální sítě – minimálně tak máte šanci získat jednoho fanouška vašeho fotografického umu.
Při street fotografii se snažíme zachytit příběh (originál zde)
Vhodné je začínat s jednoduššími objekty – například lenošícími lidmi (originál zde)
Poté se můžete snažit zachytit jednotlivce při práci… (originál zde)
…nebo klidně i při hádce (originál zde)
S další a další fotografií stud opadá a nebojíte se jít s objektivem blíž (originál zde)
Cit pro detail, perspektiva a kompozice
Většina momentů z ulice se fotí jakoby z „lidského pohledu“. Důvod je prostý – diváka, který si snímek bude následně prohlížet, snadněji vtáhnete do děje, pokud bude mít pocit, jako by na daném místě stál. Zapomínat přitom nesmíme na pravidla kompozice, která jsme si již vysvětlili v předchozích dílech.
Třetinová kompozice či zlatý řez platí samozřejmě i při fotografování v ulicích města. V takovém případě si v podstatě celý záběr rozdělíte na devět stejných dílů (dvě vodorovné a dvě svislé čáry). Například pokud bude v našem záběru i krajina, horizont měl nacházet na jedné z vodorovných čar.
Důležité je přitom myslet na to, že horizont by měl být podobně jako vodní hladina vždy rovný. Nic totiž nedokáže pokazit snímek tak, jako padající horizont. Stejně tak by se osoby zachycené na našich snímkách neměli koukat jakoby pryč z fotografie. Pravidla kompozice si můžete připomenout například v díle o domácích mazlíčcích.
S kompozicí a perspektivou snímků se rozhodně vyplatí i v ulicích města experimentovat. Například velmi zajímavě vypadá, pokud se momentku pokusíte nějak přirozeně orámovat – například pomocí nějakého stromu v popředí, nebo jako v našem případě pomocí stánku. Snímek tak získá jistou plastičnost.
Velmi zajímavé jsou také momentky focené s ptačí perspektivy, které nejenže zachycují ruch města, ale zároveň při správném úhlu působí skoro až jako abstraktní umělecká díla – jednoduše v záběrech necháte vyniknout geometrické tvary rozmístění jednotlivých domů, nebo zahrádek restaurací. Mimochodem při procházkách rušnými ulicemi se vyplatí objektiv občas zaměřit i na neživé předměty, které nějak charakterizují dané místo, nebo z něj naopak naprosto vybočují. I tak se dá totiž zachytit duch města. Chce to zkrátka cit pro detail.
Momentka zachycená z lidské perspektivy (originál zde)
Snímek pořízený z ptačí perspektivy (originál zde)
Fotografii jsme přirozeně orámovali stánkem a tím jí dodali plastičnost (originál zde)
S horizontem se občas může vyplatit experimentovat, jako v případě exkalátorů (originál zde)
Všímat si v ulicích města můžeme i neživých předmětů – i ty charakterizují ducha daného místa (originál zde)
Správné načasování
Prakticky všechny momentky výše jsme fotili za denního světla, kde jsme pohyb mohli snadno zachytit krátkými časy závěrky. V případě pořizování momentek v noci či za horších světelných podmínek však již situace tak jednoduchá není.
Nedostatek světla je totiž nutné nějak kompenzovat, což zpravidla bleskem nemůžete. Při pořizování street fotografií se totiž snažíme být co možná nejnápadnější. Teoreticky máme k dispozici dva různé způsoby. Jedním z nich je používání světelnějšího objektivu, ideálně s hodnotami f/2.0 a méně. Pokud takový nemáte, můžete využít také vyšších hodnot ISO. To se však hodí jen v případech, kdy potřebujeme fotit tzv. „z ruky“ a nemůžeme nastavovat delší časy. I u těch nejlepších fotoaparátů se totiž s rostoucím ISO začíná projevovat šum, především na tmavších plochách se pak zobrazují obrazové vady.
Dalším způsobem je použití delších časů, při nichž však již zpravidla potřebujete stativ. Tím se ale vytrácí kouzlo oné nenápadnosti. Nahradit stativ alespoň částečně můžete pomocí nějakého pevného bodu – fotoaparát jednoduše opřeme o zábradlí či značku.
Mimochodem delší časy můžeme využít také k tomu, abychom zachytili skutečně ruch daného místa a pohyb v něm – a je jedno zda se bavíme o automobilech projíždějících okolo, nebo lidech bloudících na náměstí. Podle konkrétní situace tedy volíme různé časy, což se vyplatí vyzkoušet vždy na místě. Při kratších časech jsou automobily jen mírně máznuté, zatímco zbytek scény je krásně ostrý. Naopak při delších můžeme pozorovat světelnou stopu přes celou šířku snímku. Níže si můžete prohlédnout různé načasování jedné a té samé scény a jak zajímavě se podle nastavení mění.
Mimochodem Olympus nabízí u modelu E-M10 Mark II navíc vychytávku zvanou Live Time. S ní v podstatě okamžitě vidíte, jak se momentka proměňuje v čase. Tedy jak na ní přibývají světelné stopy. Díky tomu má fotograf kontrolu nad přístrojem a v reálném čase po stisku spouště vidí, jak moc fotografie světlá. Teprve při opětovném stisku spouště je snímek hotový. Hlavní výhoda je pokročilejším uživatelům zřejmá. Při velmi dlouhých časech jinak tmavé plochy světlají a nevhodným nastavením je možné klidně proměnit noc na den. S režimem Live Time má uživatel ale kontrolu nad tím, jak výsledný snímek vypadá. Správné načasování je tak díky této vychytávce doslova hračka.
1/25s (originál zde)
0,6s (originál zde)
2.0s (originál zde)
Snímek pořízený pomocí funkce Live Time (originál zde)
Expozice a vyvážení bílé
Použití delších časů ale nutně neznamená, že výsledná momentka bude skutečně dobrá. Průběžně je nutné pořízené fotografie kontrolovat na displeji, jestli nevycházejí příliš světlé. To se zpravidla stává, pokud nastavíme čas delší než vteřinu a ISO necháme na vyšší hodnotě než 800.
Expozice snímku mimochodem velmi ovlivňuje to, jak výsledná momentka působí. Především podexponované momentky mají takový tajemný nádech. Toho můžete docílit samozřejmě i následnou editací snímku v počítači, ale stejně tak už ve chvíli, kdy mačkáte spoušť.
Velmi zajímavých efektů je možné docílit také nastavením vyvážení bílé. S jeho pomocí totiž můžeme focenou scénu změnit k nepoznání. Úplně jinak totiž objekty našeho zájmu vypadají, když necháme nastavení bílé na automatiku a když zvolíme ruční režim.
Například při režimu žárovka se ulice města zbarví dožluta, v režimech stín a zataženo dočervena. Výsledkem pak může být až pohádkový nádech focené scény. Režim žárovka působí velmi zajímavě také ve spojení s vodou, zvýrazní totiž na momentce modrou barvu. Je to stejně efektní, jako kdyby byl na objektivu přišroubovaný nějaký barevný filtr.
Pokud to fotoaparát dovoluje, nejsnadnější je nastavovat vyvážení bílé v kelvinech. V takovém případě totiž můžete pracovat s přesnou barevnou teplotou. Při co možná nejnižších hodnotách je nebe krásně modré, při vyšších se pak zbarvuje do zlověstné červené.
Určitě se nebojte využívat také kouzla černobílé fotografie. Ta dokáže totiž focenou scénu také změnit k nepoznání. Nebojte se přitom nastavit vyšší kontrast a hodnoty ISO, digitální snímky se tak více budou blížit těm kinofilmovým, neboť budou obsahovat jemné zrno.
Snímek focený automatickou (originál zde)
Manuální nastavení vyvážení bílé (originál zde)
Manuální nastavení vyvážení bílé (originál zde)
Takto se scéna promění v černobílém zpracování (originál zde)
V grafických editorech můžete experimentovat i s různými filtry a efekty (originál zde)
Kam dál?
Máte nějaké zajímavé street fotografie? Podělte se s námi a dalšími čtenáři o ně v diskuzi. Případně se můžete podívat na další fotografické speciály, které jsme v poslední době vytvořili: