Valve se vrací k legendární značce Half-Life a přestože si právě tohle hráčská komunita celých 13 let toužebně přála, fandové série jsou rozpolcení. Bez VR headsetu si totiž nové dobrodružství jen tak nezahrajete. Ale jak se to říká - když se kácí les, létají třísky?
Valve totiž není lecjaká firma. Jako vlastník největší herní platformy na PC, úspěšný výrobce a provozovatel her jako Counter-Strike či DOTA 2 a technologický pionýr v oblasti VR headsetů nemusí hlídat nějaké kvartály a uspokojovat investory. S Half-Life firma v roce 1998 vstoupila do herního byznysu a hned s sebou přinesla žánrovou revoluci. Tu zopakovala o necelou dekádu později s pokračováním, byť už tehdy byla prerekvizitou k hraní instalace jakéhosi programu Steam, což způsobilo mezi hráčskou obcí malé povstání. Revoluce číslo 2. A nyní se píše rok 2020 a Half-Life, s podtitulem Alyx, si bez VR headsetu jen tak nezahrajete. Valve si prostě dělá věci po svém...
Half-Life Alyx v kostce
- Návrat k legendární sérii, tentokrát jen a pouze ve VR
- Podporované módy pohybu jsou dvě varianty teleportu a dvě varianty kontinuálního pohybu, otáčení plynulé i po stupních
- Plnohodnotná hra s dobou kolem 15 hodin
- Hororová atmosféra, nic pro strašpytly
- Každý by si měl minimálně vyzkoušet
Half-Life Alyx jsme pro vás mohli zrecenzovat díky firmě HTC, která nám zapůjčila headset Vive Cosmos s inside-out trackováním. Na výběr máte i z dalších VR headsetů na odkazu níže.
Revoluce číslo 3
Valve nejenže umí skvělé hry, Valve jsou mistry prvního dojmu. V Half-Life jsme před těmi více jak dvaceti lety nemohli pochopit, že první hodinu střílečky trávíme beze zbraně a v civilním oblečení. V Half-Life 2 jsme zase nemohli uvěřit, co je graficky ve hrách možné a že tu plechovku na zemi můžeme zdvihnout a mrštit jí po esenbákovi s obuškem. V Half-Life Alyx stojíme na balkónu činžáku a nic zvláštního se neděje. Jediným rozdílem je naše totální přítomnost.
Nakloníme se přes zábradlí a mozek nám řekne, že bychom skok z téhle výšky jen tak nerozchodili. O několik minut později procházíme starým pokojem, zařízeným ve stylu, který je lidem z bývalého východního bloku moc dobře známý. Otevíráme zásuvku v zaprášeném stolku - nic tam není. Ale víte co? Cítíme. Usazený prach i zatuchlou omítku, která se odlupuje ze stropu a vykukuje zpoza odloupnuté tapety. Je to šílené, co všechno si mozek dokáže sám dokreslit, dáte-li mu dostatek impulzů. Half-Life Alyx je tou třetí revolucí, kterou s sebou Valve přináší.
Vítej, Alyx
Jak už jste se jistě dovtípili, hlavní hrdinkou je tu devatenáctiletá Alyx, dcera Eliho Vance z Black Mesa, členka lidského odboje proti šmejdu z vesmíru a budoucí parťačka Gordona Freemana. Příběhově je hra zaklíněna mezi jedničkou a dvojkou, kdy se Freeman vypořádal s následky kaskádové rezonance ale ještě nepřijel do City 17 pomoci odboji.
Fandové sice můžou brblat, že už si na Freemanův hlas zvykli, jenže Alyx je těžká sympaťačka, takže vůbec nevadí, že se v tomhle nový díl tolik odchyluje od zavedené tradice a její hlas vás bude provázet po celou hru. Do ucha vám od rané chvíle také bude halasit ještě další postava, vědec Russel s řízným skotským přízvukem, a můžete vzít jed na to, že v některých momentech budete za takové rozptýlení ještě rádi.
Třeba hned v prvních minutách hry, kdy stojíte na dalším poklidném balkónku, aby se s ohlušujícím burácením zpoza fasády protějšího činžáku vynořil biomechanický pavoukovec a pak zase zmizel z dohledu. Stridery jsme viděli už ve dvojce, jasně, ale nikdy ne v jejich reálné desetimetrové velikosti. Stejně tak vám bude běhat mráz po zádech, až se poprvé setkáte se zdejšími ochránci pořádku Combine - jsou to chlapi jako hory a dostat obuškem na obyčejném monitoru není to samé jako ve VR...
Ta pravá hra nicméně začíná ve chvíli, kdy se vydáváte do karanténní zóny, promořené agresivní faunou z Xenu, zachraňovat svého otce. Tam, v temných tunelech podzemky a sklepeních rozpadlých domů, teprve poznáte, že Half-Life Alyx není už jen střílečkou s hororovými nádechy. Je to regulerní horor.
Ravenholm na milióntou
Pamětníci nám jistě dají za pravdu, že jedním z nejstrašidelnějších a zároveň nejlepších zážitků Half-Life 2 byla návštěva opuštěné čtvrtě Ravenholm. Tam jsme poprvé mohli rozříznout zombíka vejpůl cirkulárkovým kotoučem. Tam na nás ze tmy skákali headcrabové. Tam spousta z nás přestala hrát... Half-Life Alyx si z Ravenholmu nevzala jen poučení, ale podřídila mu prakticky celý svůj design. Postup skrz karanténní zónu je velmi pomalý, až metodický, a neuvěřitelně atmosférický.
Lidmi opuštěné lokace si teď bere zpět nejen pozemská flora, ale i ta mimozemská - s chapadly, slizem i pulzujícími beďary bujícími v chodbách hroutících se domů. A mezi tím si na vás brousí drápy známí zombící a do obličeje se vám snaží zakousnout zákeřní headcrabové - ti na monitoru možná působili spíš roztomile, ve VR si budují zcela jiný respekt. A opět - vždyť jsou větší než třicetipalcový monitor!
Nepopsatelné fyzično bytí
Vesmírným šmejdem promořenou zónou se budete prokousávat zhruba polovinu hry, což může být v rozpětí nějakých šesti hodin až klidně k našim dvanácti (fakt). Jedním z faktorů je prachobyčejný strach, druhým významným faktorem je samozřejmě pohyb a průzkum prostředí, který je ve VR zkrátka úplně jiný než v sedě na židli před monitorem počítače. Hru můžete klidně hrát v sedě, doporučujeme však udělat si kolem trochu prostoru a alespoň využít možnosti se rozhlédnout, když už ne si (ideálně) pár kroků popojít, vzít za kliku dveří a otevřít je.
Průzkum prostředí je díky VR samozřejmě úplně jinde než na co jsme běžně zvyklí. Interakce s prostředím je navíc obohacena o skvělý prvek, kterým Valve elegantně vyřešili nejen (stále ještě) kostrbatou manipulaci s předměty, zvláště pak těmi drobnějšími, ale dali zavzpomínat na ikonický gravity gun. Ten je tu nahrazen rukavicemi, které si nasadíte v rané fázi hry, a s nimiž si přivoláte (téméř) cokoli, na co zamíříte rukou a... cuknete zápěstím směrem k sobě! Zásobníky s municí vám přilétnout do otevřené dlaně a ty si pak, opět pohybem paže, vložíte do batohu na zádech. I po stopadesáté, a to možná zbytečně ubíráme, to bylo neuvěřitelně zábavné, a stejné je to s veškerou další interakcí.
I nabití obyčejné pistole je naprosto přirozený proces. Zatímco všichni jsme už vytrénovaní, že jakoukoli zbraň přeci odjakživa nabíjíme stisknutím klávesy R, v Half-Life Alyx je to proces o několika fázích. Vypustit zásobník. Volnou rukou zašmátrat kdesi za ramenem v pomyslném batohu a vytáhnout zásobník nový. Zasunout zásobník. A pokud jste vystříleli všechny náboje, třeba protože se na vás řítil rozezlený zombík, pak ještě zacvaknout závěr! V klidu to zvládne každý. Ale počkejte, až si budete muset přebít tváří v tvář blížícímu se headcrabovi... A ve tmě.
Akce je v Half-Life Alyx dost a dost, přesto vám tvůrci dají čas od času oddychnout u nějaké prostorové či hologramové hádanky. K ruce tu máte i jakýsi švýcarský nožík z budoucnosti, kterým budete otevírat většinu mechanických a jiných zámků, případně si hrát na elektrikáře a propojovat kabely uvnitř zdí. Co by se v běžné hře mohlo celkem rychle omrzet je ve VR pokaždé zábavné a Valve to moc dobře vědí. Léčení prostřednictvím stimpaku je záležitostí na pár okamžiků, kdy si jehlu se zelenkavým mokem zabodnete do virtuálního, respektive skutečného předloktí. A zatáhnutí za kliku je takové, jaké byste čekali - přesto je to fantastický pocit!
Viděli jsme budoucnost
Blížíme se ke konci recenze, přestože bychom mohli o Half-Life Alyx psát a psát a psát... Třeba když jsme si v panice dali ruce před obličej ve chvíli, kdy se na nás vrhal headcrab. Nebo když jsme se přikrčení, doslova v kolenech, ne jen virtuálně, plížili kupředu, aby nás nespatřili vojáci Combine. Nebo když se náš mozek totálně oddal celému prožitku a my ucítili štiplavý pach kouře a sazí.
Nic naplat, kdo si alespoň nevyzkouší, těžko uvěří, a kdo uvěří, ten bude litovat, dokud si výše zmíněné a mnohé další sám neprožije. Valve se svou legendární sérií opět definuje nové horizonty nejen žánru samotného, ale celého média. Je smutné, že si takový zážitek ne každý z nás může dovolit a je pochopitelné, že to mnozí fandové těžce nesou. Half-Life Alyx nicméně ukázal budoucnost hraní a taková oběť se zpětně bude zdát zanedbatelná. Dříve či později se do té budoucnosti totiž podíváme všichni. A bude to skvělé!