Recenze produktu Celková recenze herního Zaklínače

Herní reinkarnace literárního veledíla známého polského spisovatele dříve překladatele a vlastně nejlepšího autora slovanské fantasy literatury Andrzej Sapkowski. Určitě každý z nás někdy četl a nebo alespoň zaslechl o jedné z jeho povídek. Mně osobně učarovala jeho čtvrtá povídka s názvem Zaklínač I - Poslední přání. Byla to první knížka kterou jsem kdy přečetl na mobilu. Měla přes tři sta stran, což je povětšinou takový průměr. Ale nyní tu nejsme proto aby jsem si povídali o literatuře, ale o hrách tedy vlastně o hře. O úspěšném zakončení celé trilogie. Nebojte moje křehké srdce by nemohlo dopustit to, že bych párkrát nesrovnal herní verzi s literární verzí.

Kdyby jsme si zpětně přečetli Sapkowského sbírky povídek o zaklínači tak by jsme se nemohli ubránit názoru, že jeho knížky a povídky postupem času dozrávali a zlepšovali jeho žánr. Ve většině knížek řeší problémy, které i nyní jsou aktuální jako například špionáž, rozvědka, nevěra, podvody, nemanželské děti, různé politické machinace a mnoho, mnoho dalšího. Sapkowski sám osobně dospíval a proto není divu, že i jeho literární tvorba dospívala s ním. Jeho schopnosti se zlepšovali a jeho sláva rostla.

Většina čtenářů a nebo hráčů „Zaklínače“ s ním začínala již v útlém věku. Fantazy jakožto tedy ještě nový žánr neměl moc úspěšných slovanských představitelů. Povětšinou se na slovanském území četl Tolkien, který napsal Hobita a později Společenstvo prstenů. Ale protože Tolkien byl Brit a jeho díla trpěla pro mě jedním neduhem se kterým si Sapkowski dokázal hravě poradit nebyl moc čtivý pro začínající čtenáře, ke kterým jsem patřil i já. U Tolkiena mě osobně nebavily ty dlouhé pasáže popisu prostředí a krajiny, tak jako většinu čtenářů. U Sapkowskiho mě na první pohled zaujala středověká tématika, která sice nebyla nic moc originální ale chytře zvoleným a taktéž příběhem podobným starým slovanských pohádkám a hlavně dobrým zpracováním celkového příběhu Světa a postav zasazených do něho mě naprosto pohltila. Sapkowski byl Slovan a proto v jeho díla jsou bližší nám Slovanům, proto tu májí jeho povídky takový úspěch. Mezi jeho nejznámější díla patří už dříve zmíněné povídky a osmidílní sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri.

Zaklínač 3 s podtitulem Divoký hon bude hlavním tématem tohoto literárního útvaru. Jak už název sám o sobě napovídá jedná se o třetí díl a zakončení velkolepé trilogie. Už tomu bude osm let co tehdy ještě neznámá polská společnost vydala první díl. Mělo by se jednat o velkolepé finále celé trilogie. Pověsí Geralt své dva meče na hřebík? Stane se Ciri královnou? Podaří se získat Geraltovi Trissino srdce nebo skončí u Yennefer? Tyto a jiné otázky budou zodpovězeny v průběhu tohoto celkového rozboru nebo snad ne?

Zaklínač 3: Divoký hon navazuje a události z předchozích her. Veškerá rozhodnutí, které jsem učinili v minulých hrách zde budou zohledněny. Je nutno říci, že hra se nezaobírá moc s vysvětlením situace ve které se nacházíte a proto důrazně doporučuji si najít celkovou politickou situaci tohoto světa buďto na internetu a nebo v tom lepším případě zahrát si předcházející dva díly. Z rychlé shrnutí u nilfgarského velvyslance se Vám akorát může zamotat hlava ač přichází po několika hodinách hraní.

Nilfgard už není to co býval a hlavně o Lethově masakru který byl tak výstižně vyobrazen v jednom z trailerů na druhý díl zaklínače. Severské království se snaží využít vyvolaného zmatku, a výsledkem jsou jen další nepokoje a následná protáhlá válka o Nilfgard a Severské králoství. V této době se hlavně daří různým banditům, podvodníkům, zrádcům, rasistům, monstrům a všelijaké další havěti.

Na začátku celého příběhu konce trilogie hledá Gerald Yennefer, mocnou čarodějku a jeho jednu z osudových lásek. Později společně a ještě s dalšími ze staré bandy hledají Ciri, Geraltovu adoptivní dceru pro kterou je Yennefer jako matka. Ovšem Ciri nehledá jenom Geralt ale také Divoký hon, skupina přízračných jezdců, jejich činy známe převážně z knih.

Neutralita ve válce to prostě nejde. S tímto mottem se potýkám už od prvního dílu a nekončí to ani ve třetím. Problémů můžeme nalézt hned několik. Brzy se přesvědčíte o tom, že i plnohodnotnému zmutovanému zaklínači dá válka pořádně zabrat. Drastické dopady války tu jsou cítit doslova na každém rohu. Procházíte se za branami Velenu, chtějí Vás sežrat Nekři. Touláte se v temných uličkách Novigradu chce Vás okrást Zkurvysynova banda. Prostě děs, bída a krev na každém rohu.

Volby. To je jedno z dalších důležitých témat nového Zaklínače. Vše nemusí být na první pohled tak jak se zdá. Což je jenom další trumf kteří autoři na nás vytáhli. Podařilo se jim dát dohromady opravdu velké množství úkolů. Některé z nich budou ovšem velmi krátké, ale jiné mohou a taky budou mít následek do dalších částí hry. Důležitou součástí jsou samotné rozhovory, ve kterých si nikdy nejste jisti, zda jste udělali dobře. Následek svého rozhodnutí ovšem nemusíte vidět okamžitě, ale může se objevit až o nějaký ten čas později. Můžete si zahrát za příkladného zaklínače a do ničeho se nemíchat, prostě odvést svojí práci, vyzvednout si peníze a odejít. Můžete taktéž práci odmítnout z důvodu malé finanční kompenzace. Můžete si hrát na hodného zaklínače a pomoct obyvatelům obce před bandity a nebo se případně k banditům osobně přidat a vyrabovat celou vesnici s nimi. Vaše volby mohou ovlivnit celý Svět.

Docela rád bych tu zdůraznil nezbytnou romanci v jejímž rámci objevujete milostný trojúhelník z minulých dílů. Geralt – Yennefer – Riss Ranuncul. Nyní si opravdu musíte vybrat. Bude to Yennefer, ta která Vás jenom zneužívala a nebo pohledná červenovláska, která se při propagování druhého Zaklínače dostala na titulní stránku polského Playboye. Každý víme co se o zaklínačích traduje. Pokud přijde zaklínač do vesnice, tak radši zavři manželku a dceru do sklepa. Protože jak vidí zaklínače tak hned zvlhnou a roztáhnou nohy. V předcházejících dílech byla možnost takhle obšťastnit přes desítku buďto selek nebo vdaných paniček z města. Nesmíme zapomenout také na nevěstincem, který najdete v Novigradu, ale to by byl už jiný příběh.

Co se týče celkového příběhu nové pecky, tak nejdůležitější je najít Ciri. Ocitáte se v roli takového blbce, který musí pomoct jednomu, aby dostal další stopu k dalšímu a pro něj musí taky něco vykonat aby se dostal dál. Osobně chápu, že kdyby jsme prostě mohli nekráčet do Baronova domu a říct mu, že pokud nám to nepomůže najít Ciri tak mu vypálíme celou vesnici, tak to prostě nejde. To by jsme nezažili v kůži zaklínače tolik dobrodružství a sebevražedných misí a hlavně celá příběhová linka by byla opravdu velmi krátká. Toto natažení příběhu mi nepřijde něco za co by si měli lidi z CD Projektu sypat popel na hlavu. Jediné to co mi na novém Zaklínači vadí jsou bugy, které znemožňují hladký průchod hry. Sám jsem narazil na dva questy, které nemohu splnit protože nefungují správně a to jediné mě štve.

Svět nového Zaklínače opravdu láká k rabování. Tu objevíte mrtvolu obchodníka, tu skrytý poklad, jinde zase zavalenou jeskyni. A pokud si myslíte, že nikdo nikdy neukradl něco z polorozpadlé chaty chudého vesničana, tak se opravdu mýlíte. Krást můžete pomalu všude. Vesničanům to moc nevadí. Můžete jim ukrást všechen obsah jejich truhel přímo jim před očima a nic Vám neudělají. Sám si to vysvětluji tak, že se asi bojí a proto nic nedělají, ale ve skutečnosti vím, že někam ty vývojáři museli naházet ty předměty, které potřebujete k výrobě lektvarů a různé zbroje. Ve městě to je už horší, protože se tam nachází stráže. Umělá inteligence v tomto ohledu není moc dobrá. Stačí se jenom překliknout na ovladači, omylem vytáhnout meč a stojí proti Vám celé město.

Hra vypadá opravdu nádherně. Širé lány jsou opravdu pěkně ztvárněny a i přes přítomnost monster si přírodu opravdu užijete. Ve hře je zakomponován také měnící se cyklus dne a noci, což výrazně ovlivňuje hratelnost. Obchodníci nenabízejí své tovary přes noc. Nemůžete přijít do krámu brzy z rána. Dokonce i některé úkoly musíte plnit ve stanovený čas. Taktéž počasí zde hraje určitou roli. Sluncem zalitá krajina se může hned změnit v černou pohromu.

Bojový systém se od druhého dílu moc nezměnil, což nevím jestli není na škodu. Neříkám, že by byl špatný, ale někdy mi přijde trochu nemotorný hlavně když se nalézáte v krčmě a proti Vám vystartuje skupina po zuby ozbrojených chlapíků a Vy musíte předvádět učiněný balet aby jste se vyhnuly ranám meče a sám nějaké rozdal. Ovšem zde nezáleží na skillu hráče ale na jeho dosažené úrovni a hlavně úrovni protivníka. Protože je velký rozdíl mezi úrovní 8 a úrovní 28. Dostáváte větší damage a taktéž dáváte větší damage. Prostě a jednoduše pokud půjdete na protivníka který je vysoko nad váš level tak i jedna rána pro Vás může být smrtelná. Proto Vám radím aby jste si hru průběžně ukládali nejlíp před a po každém questu. Sice tu funguje jistý autosave, ale jistota je jistota.

Co se týče celkového zpracování boje, tak jsem také rozmazlen podobným systémem série Souls nebo nového Bloodborne, proto mi přijde Zaklínač někdy tak těžkopádný a nedostatečně reagující. Někdy mi zase přišel až příliš citlivý na ovládání, že jsem měl chuť prohodit ovladač oknem, ale co by to bylo za hru, kdy by jsme nechtěli vyhodit ovladač nebo popřípadě klávesnici z okna. Také rage je důležitou součástí hry a za toto moudro už Svět opustilo několik ovladačů. Nejlepší příklad je u veleúspěšné herní série FIFA od Elecronic Arts.

Jinak ještě pár slov k bojovému systému. Většinu vašich hlavních schopností se naučíte hned ze začátku, ale pro jiné budeme muset investovat utržené body. Strom schopností tu je opravdu rozvětvený. Všechny schopnosti mají své levely a proto si svého Geralta můžete profilovat k obrazu svému. Můžete se stát velkým mágen nebo mistrem meče nebo můžete být úplně univerzální. Najdete tu všechno co chcete. Rádi hrajete v roli tanku? Můžete. Máte rádi magii? Chcete být mistrem v míchání lektvarů? Váš Geralt může mít tisíce podob.

Právě systém levelování je velmi povedený. Na první pohled se zdá, že tato schopnost Vám přidá pár procent ke kritickému zásahu stříbrným mečem, ale s další schopností můžete docílit toho, že se Vám podaří protivníkovi dát takový zásah který ho omráčí, otráví a začne krvácet. V tomto se můžete vyžívat do konce haleluja. Na začátku doporučuji ovšem se soustředit na roli tanku. Nebojte se případné změny v rozmístění vašich zkušenostních bodů můžete změnit jedním lektvarem, který si určitě někdy koupíte. Sice není to levná záležitost tisíc korun, ale i tak z rabování okolních domů a případně vykrádání zapomenutých nebo ztracených truhel budete mít opravdu majlant.

Osobně jsem šel cestou maximálního štítu tedy Quenu, což mi dává vysokou ochranu proti poškození. Následně jsem si vylevloval umění s meči a nakonec jsem pár bodů hodil do přesvědčování, čímž se mi uvolnilo hned několik možností jak někoho ovlivnit.

Nakonec bych se rád zmínil o jisté novince, která se udála před pár dny. Protože před pár dny vyšlo první dodatečný obsah k Zaklínači. Jedná se o placené DLC s názvem Srdce z kamene. Pokud si toto rozšíření koupíte v kamenném obchodě dostanete k němu balíček karet Qwentu a několik dalších příjemných dárků.

Hratelnost je opravdu důležitá a finální díl herní ságy o Geraltovi jí zvládl na výbornou. Sice nějaké zaškobrtnutí ve formě propadu FPS nebo ne podmanivosti prostředí ve kterém budete často umírat a ne zrovna vlastní vinnou se dá u takto velké hry odpustit a dejme si ruku na srdce pro nového Zaklínače vyjde ještě několik dalších rozšíření, které protáhnou herní dobu na několik desítek hodin kvalitní zábavy. Tato hra nesmí uniknout žádnému fandovi RPG her.